|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Dejte šanci plaché kočce I. - Arwen, Matýsek a Ricardo
Dnešním povídáním začínáme seriál o plachých kočkách. Z některých se staly během krátkého času posteloví mazlíci, některé si uchovaly jistou dávku samostatnosti a odtažitosti. Jedno ale mají všechny tyto kočky společné - jejich majitelé jsou rádi, že jim dali domov.
( | poslal: Gábina Chrastilová | 08.07. 2003 | čteno: 18620x | komentářů: 20 )
|
Komentáře:
Při čtení něčeho takového (2003-07-09 09:07:19, Corazon) Odpovědět
mi vždycky pookřeje dušička. V poslední době jsem měla pocit, že je na světě víc zlých lidí, a jsem ráda, že mohu konstatovat, že tomu tak není. Díky za zpestření dnešního dne. ;o)
mazlíci a nemazlíci (2003-07-09 09:10:00, svatka) Odpovědět
Jak už jsem jinde psala, máme od ledna t.r. nalezenou mouratou kočičku Vasku. Původně jsme se domnívali, že je to kotě - byla úžasně drobná - ale na veterině nás vyvedli z omylu, kočička má tak 2 roky. Zvedla jsem ji do náruče v krutém mrazu, vzala do kuchyně, nakrmila, na veterině jí poskytli první pomoc (svrab v uších), pak nastala kastrace, kočička se nádherně spravila, zakulatila, kožich má hustý a krásně vybarvený...a teď k té přítulnosti. Kočenka je strašně hodná, chytrá, chová se v bytě naprosto čistotně, neškrabe nikde jinde, než na sloupku a moc ráda se mazlí. Ale jak?! Vůbec nevydrží v náručí, to se vehementně dobývá pryč, na klín nevyskočí - ale na podlaze se bude provalovat, pokukovat přes rameno, příst, vrkat - miluje mazlení a hlazení. Ráno se za mnou dere do koupelny a nadšeně přede, když ji taky češu - po zádech. A jaké to bylo včera vyznamenání, když jsem ležela na gauči, Vaska na svém taburetu "šlapala zelí" a dostala se do tak rozmilované nálady, že si dala říct a přelezla si ke mně na břicho!! Tam se stočila a vrněla. To člověk ani nedýchá, aby ji nevyplašil a tu chvilku nezkazil My jí vůbec nezazlíváme, že se nechce mazlit klasicky a že si zachovává odstup. Víme, že nás má ráda, že je u nás spokojená a asi to neměla na ulici lehké, tak v ní zůstal kus ostražitosti a nedůvěry. Věřím ale tomu, že postupně časem přijde chování v náručí na chuť, ale určitě ji nebudeme nutit. Nám stačí vidět její šelmovskou tlamičku, pozorovat její nápady, hravost a nežádáme nic, co by sama nechtěla. V srpnu k nám přibude kotě - už dorůstá na vesnici u maminky - no, trošku trnu, co Vaska řekne, ale je mladá, hravá, tak proč by měla mít něco proti kamarádce??
Musím souhlasit (2003-07-09 09:13:31, Jana Bu.) Odpovědět
s celým článkem - mám teď u sebe plachého kocourka na doochočení - po třech týdnech se nechal podrbat za oušky ( ta radost na obou stranách) a když po pěti týdnech vylezl zpoza postele a přišel si ke mně na klín pro pomazlení - málem mi vrhkly slzy do očí ! A jak se mazlí - dává do toho vše :-)))
Maznavost (2003-07-09 11:07:57, dabel) Odpovědět
Myslim, ze styl maznania velmi zavisi aj od povahy macicky. Ked sa nam tulava macka okotila v garazi a my sme sa jej a vsetkych styroch maciatok ujali, bolo jasne vidiet rozdiely v povahach, aj ked mali maciatka uplne rovnaku "vychovu" a venovali sme sa im rovnako. Dva extremy: pruhovany kocurik Pazurik bol velmi maznavy, od malinka za nami behal ako psik a nechal so sebou robit vsetko. Na druhej strane, jeho mensia sestricka, cierna Sadzicka nam nedovolila v podstate nic, pri zobrani na ruky skrabala a len sem-tam nam dovolila pohladkat ju, vtedy tiez spokojne priadla. Tak to ostalo aj po tom, co casom u nas ostali len oni dvaja.
parada (2003-07-09 14:53:05, sarka) Odpovědět
Zdravim Vas Gabino, Váš článek mě nadchnul. Mám "políčeno" na jednu útulkovou kočičku, která je plachá. Já věřím, že jí u nás bude dobře i kdyby třeba nikdy mazlící nebyla. Díky Vašemu článku mám zahnané všechny pochybnosti. Musíme doma dodržet karanténu, ale od pátku za týden si ji už budeme brát.
Tak to je super :-) (2003-07-09 15:20:33, Gábina Chrastilová) Odpovědět
Jsem ráda, že jsem vás inspirovala. Ona má každá kočička něco do sebe, každá z nich je osobnost a něčím vás obohatí. Navíc já mám na ty plašany vysloveně slabost. Všichni se vždycky rozněžňují nad koťátky a mě nejvíc dojme nějaký ten vyplašený nervóza :-))) Přeju vám, ať se s kočičkou brzy skamarádíte a ať vám to spolu klape.
placha macka (2003-07-09 15:51:57, Sylvia) Odpovědět
Sarka, a ktora to je? Pochvalte sa. :-) Ked ja ich povacsinou poznam osobne a hrozne sa vzdy tesim, ked sa niektorej podari ziskat domov.
Oskar? (2003-07-09 16:22:53, MagdaT) Odpovědět
Sylvie, možná jsem stará popleta, ale myslela jsem, že už skárek v útulku není. To se vrátil nebo už mám z kočiček mžitky?
Oskar? (2003-07-09 16:23:30, MagdaT) Odpovědět
Sylvie, možná jsem stará popleta, ale myslela jsem, že už skárek v útulku není. To se vrátil nebo už mám z kočiček mžitky?
Oskar (2003-07-09 16:46:46, Sylvia) Odpovědět
Myslite perzana Oskara? Ten sa do utulku vratil, vlastne ani neviem, kvoli comu. Popytam sa a dam vediet.
Sylvii (2003-07-10 10:15:59, sarka) Odpovědět
Obávám se, že z žádného útulku, který je zmíněn na tomto serveru. Pro mě není důležité odkud je, hlavně že je. Ale je moc milé, že máte takový zájem :-) Až bude u nás a bude dobře aklimatizovaná, pošlu fotky a třeba i nějaké povídání.
Arwen-Jaruška (2003-07-10 09:37:24, Ivana Jirková) Odpovědět
Je jedno z pěti posledních koťat mojí dlouholeté noční strávnice Lízinky. Než se dostala do Ŕevnic, měla co do činění z lidí pouze se mnou, Lízinka mi svoje koťata klidně "půjčila", věděla, že jim neublížím.Malá Jaruška byla jediná, která prchala, ostatní se nechali chovat a hladit bez problémů. Její plachost je asi povahový rys.Držím Vám všem palce, aby se to zlomilo.
Arwen - paní Jirkové (2003-07-10 11:07:05, Gábina Ch.) Odpovědět
Arwen je úžasná taková, jaká je, pro nás není důležité, jestli se mazlí, ale že je to silná osobnost, že nás má ráda a je s ní legrace. Musím říct, že dřív mě trochu mrzelo, že není "šmajchlovací", ale teď už mi na tom nijak nezáleží, Arwenka je prostě zlatíčko a nedala bych ji ani za nic :-)
Arwenka (2003-07-10 16:51:50, Ivana J.) Odpovědět
si časem zvykne i na to mazlení. Její starší sestřička, také černá, Šmudlinka, byla také takový bojínek, ale najednou se to změnilo, a ona si chodila pro pohlazení, stejně jeko její sestřička Beruška a mladší bráška Cvrček (což byl můj 100% favorit). Arwenka je z posledních Líziných pěti koťat, která se narodila přesně 1. máje. Všichni (byli to čtyři kocourci a Arwenka) byli moc fajn, Líza mi je přivedla ukázat, a pak už mi dovolila si je chovat, jak se mi chtělo, a nebála se o ně, věřila mi. Ještě dnes za ní chodím každý den s plnou miskou dlabance.
(bez názvu) (2003-07-17 16:46:46, Zira) Odpovědět
To je naprosto skvělý článek,vtipný, moc jsem se zasmála! Já nemám zkušenosti s plachými kočičkami, ale zase mám "štěstí" na ty nemazlicí.Kocour Arnold si ráno zamňouká, že se chce nachvilku pochovat a tím je jeho denní dávka mazlení vyčerpána. Kočka Kamila na klín vůbec nechodí, chovat se taky nechce, ale na zemi se převaluje a vrní blahem, když ji hladím a drbu kdekoliv. Také se hrozně ráda pere s mým rukávem, ale není to nic proti naší kočce Míně, která nám nedávno umřela: ta se rvala s obrovským nasazením a hrozivým bojovým pokřikem ale zajímavé bylo, že kousala jako pes a nikdy nevytahla drápky. To se mi Kamilu nepodařilo odnaučit, takže mám velkou spotřebu jodové tinktury. Mína také nebyla žádný mazel, zvednout do náručí se nechala jen s největším odporem a na klín mi chodila ráda, ovšem nesměla jsem ji přitom hladit. To mě kousla a znechuceně odešla. Vříjnu budeme mít místo ní nové koťátko, tak jsem zvědavá, jestli se mi konečně poštěstí mít také mazlíka..
Díky :-) (2003-07-18 12:44:39, Gábina Ch.) Odpovědět
Moc mě těší, že se vám článek líbil.
Přeju vám hodně štěstí s vaším novým koťátkem.
Whisky (2017-10-29 16:33:20, Lenka) Odpovědět
Zdravim vsechny milovniky nejen kocicek. Stejne jako jiz jedna se zde prispivajicich, mam i ja zkusenosti jen s pejsky, ale diky me pracovni vytizenosti bohuzel na pejska nemam cas, tak jsem se rozhodla pro kocku. Je to druhy den, co jsem si domu prinesla nalezence, podle odhadu puvodni majitelky kocourek tak 4 az 5 mesicu stary. Podotykam, ze bydlim v Italii, takze mam dilema, zda na kocourka mluvit italsky, nebo cesky, rada bych oba jazyky, jelikoz si ho pak chci odvest s sebou do Ceska, tak zda ma nekdo zkusenost, budu za ni rada. Uz odchyt kocourka byl slozity, byl zvykly venku a domu chodil jen na jidlo a pomazleni. Kdyz mi ho pani nakonec do prepravky dostala, zacal zalostne mnoukat a snazil se dostat ven. Po ceste domu se mi v aute pokalel, takze pro nej i pro spolucestujici opravdu narocna cesta. Celou dobu hlasite plakal. Doma jsem mu jen otevrela dvirka a cekala, az sam vyleze. Coz se asi po pul hodince podarilo. Nicmene skoncil pod posteli a vylezl az v noci. Presunul se do koupelny a doted je schovany za bidetem. Obcas zacne zase mnoukat. Uz se mi podarilo ho malinko nakrmit s tim, ze jsem mu misku prinesla do koupelny. Po chvili jsem prinesla i kocici wc, ukazala jsem mu, ze je v nem stelivo, aby pochopil, ze je to jeho zachudek. Do tri minut jsem pak slysela hrabani, takze jeden maly uspech byl za nami. Misku se zradlem take snedl. Nicmene je porad v koupelne a odmita vylezt. Nevim, zda zaujmout pozici nevsimavosti a pockat az prijde sam, nebo na nej mam postupne mluvit. Kdyz na nej mluvim, zacne zase hlasite mnoukat. Neni to takove to klasicke mnoukani, ale spis to vypada, jako by mluvil, zvlastni. Trha mi to srdicko. Navic neni naockovany, takze takova dalsi komplikace. Nechci ho znovu stresovat v pristich dnech prepravkou a navstevou veterinare. Budu rada, za jakoukoli radu. Moc dekuju a budu doufat, ze se stejne jako ostatni tady, zmeni v mazlika, nebo ze se alespon prestane takto trapit. Krasny den vsem.
Teď po třech týdnech (2017-11-20 22:29:34, krmič) Odpovědět
je už určitě všechno v pořádku, tak je asi zbytečné něco psát :-)
To očkování je asi nutné pro převoz do jiné země? Jinak bych si s tím hlavu nelámal.
Taky máme plašanku (2019-08-17 19:53:56, Helena ) Odpovědět
Děkuji za tento článek. Ohromně mne povzbudil a dodal naději, že to bude dobré. Taky jsme si adoptovali plašanku z útulku, taky furt pod skříní, taky na sebe nenechá sáhnout, pokusy o pohlazení končí poškrábáním, děti se jí bojí, ona jich také. Několikrát denně ležím pod stolem a promlouvam s neviditelnou kočkou. Zatím bez úspěchu. Už jsem si také říkala, že to byla chyba brát kočku z útulku. Ale tento článek mi vlil novou naději. Takže jedeme dál... Nevzdáváme to. Díky.
plašan (2019-09-04 11:07:49, irena) Odpovědět
Dobrý den, rozhodně to nevzdávejte. My jsme chytli venku staršího a hodně nemocného kocoura s tím, že ho jen vyléčíme a pustíme zpátky. Ale ukázalo se, že nemá v pořádku zuby a že by se, ani zdravý, nezvládl sám venku krmit. Takže jsme si ho nechali. Zvykal si pomalu, ale do půl roku z něj byl "gaučák" a spokojeně s námi žil dalších 6 let. Na ochočení se mi moc osvědčil látkový tunel, kocour v něm byl schovaný, já ho hladila přes látku. A samozřejmě, láska prochází žaludkem. Tomíček už je 2 roky za duhovým mostem, ale nemůžu na něj zapomenout, byl to nejvděčnější kocourek, co jsem kdy zažila. Určitě Vaši kočičku taky umazlíte!
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
