|
|
Dejte šanci plaché kočce III. - kocour Šimon
Dnešním dílem pokračuje seriál o plachých "neumístitelných" kočkách, ze kterých se díky trpělivosti jejich pečovatelů staly kočky zcela normální, z některých dokonce kočky postelové. A dnešní hrdina se jmenuje stejně jako kocour v předchozím díle - Šimon.
Šimon sa k nám dosal úplnou náhodou. Je fakt, že som o tretej mačke rozmýšľala už dlhší čas, neprekonateľnou prekážkou však bol názor manžela, že dve mačky sú na malý byt až-až. Tak sme vegetili s dvoma vlastnými a sem-tam nejakou dočasnou mačkou a ja som len občas prehliadala ponuku všetkých útulkov a v duchu si predstavovala, ako by to s tým ktorým chlpáčikom u nás vyzeralo. Šimon od pána Knopa bol jedným z mála adeptov, u ktorých som si povedala, že tento teda určite nie. V popiske mal napísané, že neznáša zavretie v prepravke a pri našich častých cestách na Slovensko, občasných presunoch na chaty a podobne by Šimon u nás psychicky nevydržal. Ako sa hovorí – náhoda je blbec...
Šimonko sa umiestnil na 3. umiestňovacej výstave k staršej pani, ktorá si ho vybrala podľa jeho atraktívneho ryšavého polodlhého kožúška. Už o tri dni volala, že Šimon sa s ňou nebaví, je zalezený (hoci na to bola dopredu upozornená) a naviac po nociach špiní a zhadzuje jej zo skríň výstavku sošiek a vázičiek. Tak nejako to vyšlo na mňa, že som ho mala ísť dopraviť spať k pánu Knopovi. Odchyt Šimona bol menší horor, ktorému výrazne dopomáhala oná dáma naháňaním Šimona po izbe rákoskou a divokým jačaním. Skončilo to mojím prekusnutým palcom, z ktorého odkvapkávala krv na koberec a následne musel byť liečený antibiotikami. Šimon však bol šťastne v prepravke a keďže už bol večer a nebol čas zaniesť ho k pánu Knopovi, povolil manžel, že do druhého dňa može chlpáč prevegetovať u nás. Okamžite po vypustení z prepravky zaliezol do najtemnejšieho kúta bytu a maskoval sa tak úspešne, že ani moje dve mačky si nevšimli príchod votrelca.
Šimon odpočívá
Že nám Šimon ostal, je výsledok urputného boja našeho služobne najstaršieho miláčika Tepicka, ktorý nenávidel všetky dočasné prírastky, hneval sa, syčal, jačal (a bol v tom vytrvalý, vydržal aj dva mesiace bojovať proti jednému „votrelcovi“)... až sme sa nakoniec s manželom dohodli, že radšej prestaneme s depozitovaním, a manžel so zaťatými zubami povolil, že keď mi to teda urobí radosť a budem sa cítiť užitočná, nech si tú tretiu mačku dovlečiem.
Chvíľu som od radosti nevedela, čo so sebou, preberala som v mysli všetky zvery z kočky-online a potom som si uvedomila, že vlastne doma nejaké to tretie zviera už máme, akurát o ňom nevieme. Pozrela som sa na svoj dokúsaný prst a uvedomila si, že ak chcem Šimona vrátiť, musím absolvovať ďalší odchyt a riskovať ďalší prekusnutý prst. Tak som len mávla rukou - „tak tu teda s nami ostaň“.
No a tým dostal Šimon priezvisko Sopčák.
Prvé tri týždne by sme o ňom prakticky nevedeli, nebyť nádielky v záchode, ktorý Šimon absolútne vzorne používal bez jedinej nehody a podľa vylízanej mištičky s masíčkom. Moje ochočovacie pokusy končili absolútnym neúspechom a ignoranciou zo Šimonovej strany. Pri mojich mazlivých a vnucovacích sa slovách mal pohľad upretý do neznámych diaľok, pri ponúkaní najvoňavejšieho hovadzieho ani len nezmenil polohu a okázale ma ignoroval. Hladila som, kde som dočiahla, šimrala na hlavičke, ale nepodarilo sa mi z neho vylúdiť ani jediný zvuk. Vyzeral, že žije vo svojom vlastnom svete, z ktorého ho vytrhávala akurát potreba použiť v noci záchod a naplniť (opať v noci) žalúdok. Skrátka, žiadna moja aktivita ho nedokázala primať k tomu, aby čo len pohol predo mnou fúzom. Naviac po každom objavení vystriedal úkryt, aby som ho nabudúce určite nenašla! Po troch týždňoch mojho vytrvalého obliehania a jeho absolútneho nezáujmu som si povedala, že to mám za to, ako som chcela byť užitočná, a že teda mám to svoje problematické zviera a možem byť spokojná.
Šimon si hraje
Prelomový bol až štvrtý týždeň, keď už som rátala s tým, že Šimon s nami teda nejako prežije zvyšné roky života zastrčený za policami. Začalo to tým, že sa objavovala veľká ryšavá hlava vykúkajúca spoza políc, keď sa v kuchyni pripravovalo jedlo. Po pár dňoch nasledovalo opatrné vybiehanie tak pol metra pred úkryt, keď sa niesla miska s baštou. Po mojom priblížení samozrejme nasledoval útek naspať, ale už som vedela, že ma aspoň registruje. Napriek protestom vyjadrovaným neustálym premiestňovaním sa, vrtením sa, snahou splynúť s podlahou..., som pri jedle hladila a hladila a hladila... Potom Šimon zistil, že viem úžasne škrabkať uši, a tak mi sám začal natŕčať hlavičku.
Výsledok asi dvojmesčného úsilia je ten, že Šimon si príde ráno vypýtať pomazlenie do postele a jemným kusnutím do prsta ma upozorní, že je neuveriteľne hladný. Po jedle si donesie na kreslo plyšovú myš a začne s ňou vyvádzať také kusy, že hravé mačiatko by len závidelo. Párkrát sa preženie po šplhačke hore a dole, z jedného konca bytu na druhý, pritom mávne packami na Tepicka a Rebečku, či sa niekto z nich nenechá vyprovokovať k hre a po hodinke jašenia zaspí na kresle. Pri príchode z práce nás v predsieni čaká trojhlavý zástup. V noci sa na mojich nohách schúli ryšavé klbko a keď sa nudí, tak mi loví palce noh pod perinou.
Netvrdím, že sa zo Šimona stal za dva mesiace mazlíček, nenechá sa nosiť v náručí, prudké pohyby, náhle pohladenie zozadu a cudzí ľudia ho vždy vystrašia a zalieza, ale keď je doma pohoda, mení sa tento „pán kocúr“ na malé hravé, trochu prerastené mačiatko. Myslím, že pobyt v normálnej domácnosti a individuálny prístup ho zbavili stresu z množstva mačiek okolo seba, z boja o teritórium a potravu, Šimon sa uvoľnil, s radosťou sa vrátil k mačiatkovským hrám a vychutnáva si našu pozornosť.
Šimon a Rebeka
Mačiatka sú určite úžasné a ja sama sa nad nimi vždy rozplývam a chcem si ich všetky odniesť domov, ale pozorovať tú zmenu, kedy sa z dospelého vystrašeného zvieratka stáva pohodový člen rodiny, ten pocit ozaj vynahradí všetku roztomilosť mačiatok. Občas to trvá dlho, mesiac, dva, ale chce to len trpezlivosť a nenechať sa odradiť. Tešiť sa z každého úspechu a neklásť na zvieratko príliš vysoké nároky. Ak bolo 5 rokov nemazlivým, ťažko sa po mesiaci vrhne človeku do náručia.
Aj keď sa k nám Šimon dostal fakt len náhodou a sama by som si ho nikdy nebola vybrala, teraz si myslím, že sa stávajú aj veľmi šťastné náhody.
Poodařilo se vám ochočit plachou kočku? Nebo jste dali domov opravdovému "divočákovi", který je i přes všechny vaše pokusy nadále plachý? Napište nám o tom!
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Opuštění kočičáci (2003-07-23 09:36:34, Dadule) Odpovědět
Také se potýkám s podobným odporem u nás doma, kdy přítel prohlásil, že dvě kočky na byt 2+kk jsou dost. Taky pokukuju po "nabídce" kočičáků tady na webu a těším se představami, kterého ušáka bych strašně ráda přivedla k nám domů...
Gratuluju Šimonovi a vám, že jste se našli a přeji vám, ať vám to vydrží co nejdéle!
A pozdravujte manžela :)))
Šimon (2003-07-23 12:08:06, I. Jirková) Odpovědět
Zdravím Vás a držím palce, i za mého Šimona. Je to tak, já bych taky brala všechny kočky, na které se v on-line nabídkách podívám,ale nejde to (místa je sice dost, ale plat jen jeden, takže bych buď neuživila kočky, nebo sebe).Stejně jako Váš Šimon Sopčák, i za mne rozhodl dilema Filípek, prostě se ke mně nastěhoval, a bylo to. I on byl sice bojínek, ale Majka se rozhodla, že má kamaráda na hraní a praní, a nedala mu moc šancí se schovávat. Zlatá Majka! Filípek se dodnes nechce chovat, bojí se přenosky a cizích lidí, i když na ty lidi je (na rozdíl od přenosky) natolik zvědavý, že za chvilku vyleze a nenápadně ukazuje, jaký že je šikovný kocourek. A mazlení, to prý je vůbec fajn. Je opravdu super mít dvě kočky, ale mít tři je podstatně lepší.A Váš Šimon je, podle fotek, opravdu krasavec. Já nechápu, lidi, co si kočky berou, a čekají od nich, že budou jen na hraní, to si můžou pořídit plyšáka, a mají zaručeno, že se nebude bránit.
Šimonek (2003-07-23 13:42:02, Gábina Ch.) Odpovědět
Šimonka mám tu čest znát osobně (dokonce k nám půjde v létě "na prázdniny") a musím potvrdit, že u Sopčáků vysloveně kvete a že se z něj stává bezvadný a poměrně pohodový kocour. Ještě, že existují ty šťastné náhody :-)
S.O.S. (2003-07-27 19:46:03, Ilona) Odpovědět
Omlouvám se, ale naléhavě potřebujeme pomoci. Náš nalezený kočičí miláček na jaře otěhotněl - celkem nám to nevadilo, protože jsme si říkali - živíme dvě, uživíme další. Při návštěvě u veterinářky, kde jsme se rozhodli, jestli nechat kastrovat nebo koťátka nechat, nám paní doktorka řekla, že koťátka jsou jenom dvě - takže pohoda. Jenomže paní doktorka se lehce sekla - dneska jsme porodili a je jich pět. Dvě jsme se rozhodli, že si necháme, ale sedm koček mít doma opravdu nemůžeme. Moc prosíme, pokud někdo z kočkomilů přemýšlíte o tom, pořídit si dalšího malého chlupatého kamaráda - ozvěte se!! Jinak nám opravdu nezbyde, než tři koťátka odvézt zítra na veterinu.... Jsou nádherná, dvě mourovatá a tři černá s bílými flíčky.
Pokud máte někdo zájem, ozvěte se na adresu staubrovai@mondus.cz. Díky a všichni doma doufáme, že zbývající koťátka udáme do dobrých rukou....
Ilono!?! (2003-07-28 05:10:23, Alena) Odpovědět
Tím co chcete udělat byste velice ublížila své kočce. Možná se vám to nezdá, ale kočka velice trpí když jí odeberete a necháte zabít koťata. Koťata by měla zůstat u matky alespoň deset týdnů a tak máte dost času najít pro ně nové majitele.
S.O.S (2003-07-27 19:54:54, Ilona) Odpovědět
Šmarjá, přečetla jsem si to po sobě, až když jsem příspěvek odeslala, a zjistila jsem, že jsem tam nasmolila dobrý bláboly. Takže, s kočičkou jsme jeli na veterinu s tím, že pokud koťat bude víc, necháme jí vykastrovat - podle paní doktorky to ještě v té době šlo. A opravdu nás ujistila, že koťátka jsou jenom dvě. Takže jsme s lehkým srdcem odjížděli domů. Samozřejmě, že jí budeme muset nechat kastrovat, ale na koťátka jsme se těšili. Jejich počet nás opravdu překvapil a teď nevíme, co si s tím nadělením počít.............
Milá Ilono, (2003-07-27 22:38:29, Petra) Odpovědět
tím "odvézt na veterinu" jste chtěla říct, že zítra necháte tři koťata, která se narodila kvůli Vaší nezodpovědnosti zabít ? Živým zdravým koťatům necháte píchnou injekci jedu do plic, protože jste to zvorala a nenechala kočku včas vykastrovat, tak teď začnete kočky zabíjet ? Že se vůbec nestydíte tohle zveřejnit...Koukejte se o koťata, která jste namnožila do 10ti týdnů postarat a potom jim pomocí inzerátů najděte nové majitele, lepšího, než jste Vy ! S umístěnm koťat Vám pomůžeme, můžete se spolehnout. Budeme se snažit najít nový domov pro všech pět, abyste nám tady zase za pár měsíců nenapsala "jé, to jsem překvapená, oni mi kočičky otěhotněly a jestli se nikdo nezaváže, že si je vezme, tak já je zase pozabíjím".
Milá Petro (2003-07-28 08:22:35, Ilona) Odpovědět
To je přesně to, co jsem potřebovala. Aby mě někdo takhle seřval. Myslíte si, že bych prosila takhle veřejně o pomoc kdybych ty koťata nechtěla vypiplat? Obě kočky, co máme , jsou nalezenci, s Matýskem je to navíc komplikované jeho epilepsií, druhou kočičku jsem našla v paneláku, kam jsme se museli přestěhovat do podnájmu po loňských povodních, protože barákem nám proběhlo metr a půl vody. Víte, Petro, užila jsem si toho za poslední rok skutečně dost - povodně,troje stěhování,peníze v Union bance, naposledy ukradená kabelka s větší služební hotovostí. A ted tu sedím a brečím.... stejně jako včera večer nad těma pěti koťatama, kdy jsem se modlila, aby se někdo ozval, že si tři z nich vezme. Ano, zvorali jsme to, uznávám, kočka se začala prvně mrouskat během našeho posledního stěhování zpátky do domečku..... Díky Petro.... a dvě si skutečně necháme......
Ilono, (2003-07-28 08:26:58, Olga) Odpovědět
nezlobte se na Petru za tu jeji emotivni reakci. Je to tim, ze utulky zacinaji byt zaplavovany kotaty a to nejhorsi je jeste ceka... Ja osobne primo nepracuji v zadnem z utulku, tak mozna mohu vice videt problemy majitelu kocek i z druheho uhlu pohledu nez jen z toho "utulkoveho". Nasledujici radky, prosim, berte jako muj osobni nazor na vec:
Za to, ze se Vam narodilo vice kotat, nez vam veterinarka rekla nemuzete (kamaradka take odchazela od veterinare s tim, ze ma dva kocourky - jeden byl na kastraci moc hubeny a druhy prilis mlady. Druhy den je pristihla "v akci" a ted take ceka narozeni kotatek...). Je pravda, ze Vase kocka za to ale take nemuze. Velmi se primlouvam za to, abyste ji ta kotatka nechala vsechny a az jim bude 10 tydnu, tak byste poslala jejich fotky na kocky-online a tam by se jim hledali novi majitele. Odstavovat kotata drive se moc nevyplaci - jsou mensi, maji horsi imunitu a nekdy jsou i zlobivejsi - protoze je jejich maminka nestacila vsemu naucit. A zajemci o kocicky vetsinou chteji vychovana a bezproblemova kotatka.
Pokud to jenom trochu jde, prosim, nenechavejte je uspat. Kotatka jsou preci jen jeste malicka a nikde neni psane, ze vsechna preziji, zvlaste, kdyz Vase kocka mela kotata poprve (osobni zkusenost mam, ze ze 4 kotatek prezilo 1). Do 10 tydnu nejsou kotata zase tak financne narocna na stravu - kocce byste jidlo stejne kupovali a tech par kotecich konzerv nebo tvarohu... to doufam, nebude takovy problem.
Je jasne, ze mate kocky rada, jinak byste nepsala a rovnou kotata zbavila zivota. Drzim Vam palce, aby se vse vyvijelo bezproblemove a k Vasi spokojenosti.
Milá Ilonu, (2003-07-28 10:19:19, Petra) Odpovědět
my zachraňujeme zraněné kočky a Vy napíšete příspěvek, kde citově vydíráte, že pokud se jich nikdo neujme, zabijete zdravá koťata. Co jste čekala za reakci ?! Pokud chcete pomoci, nemusíte vyhrožovat smrtí koťat !!! Napsala jsem vám, že se o koťata POSTARÁME, přesto, že takto namnožených kočiček jsou v tuhle chvíli desetitisíce a zajistit finanční prostředky pro tolik koček a najít pro ně nové domovy nám dá mnohem víc práce, než Vám postarat se o 3-5 koťat a najít jim nový domov. Nicméně, když je to pro vás tak těžké, že koťatům hrozí smrt, my to nějak zvládneme. A pomohli bychom jim i bez těch výhružek zabitím. Teď, prosím, budte tak VELMI LASKAVA a nechte koťata aspoň do 10ti týdnů u mámy, věřím, že Vás za tu dobu nepřivedou na mizinu. Až jim bude 6-7 týdnů, pošlete, prosím, jejich fotogradfie, začneme pro ně hledat nové domovy.
(bez názvu) (2003-07-28 10:40:38, Ilona) Odpovědět
Jo, jím psy, kočky a malý děti. A jsem takovej idiot, že když jsem se dočetla o Libereckém Mikroazylu paní Klímové, tak jsem nakoupila Savo, kočičí vitamínky, konzervy, pelíšky a odvezla to z Prahy do Liberce. Díky Petro, snad to zvládnu sama....
MagdaT (2003-07-28 11:25:49, MagdaT) Odpovědět
Ilono, moc se přimlouvám za tři malé kočičí životy. Před časem se mi stalo něco podobného - taky jsem měla černé myšlenky, ale když jsem to nadělení (taky pětikusové) viděla, převážilo srdce nad rozumem. Vyrostly z nich překrásné, přítulné kočičky, které teď dělají radost několika hodným lidem. Všechny, včetně těch mých jsou kastrované, na to jsem osobně dohlédla. A teď: Pokud se přes všechny apely rozhodnete nechat kočičky utratit, buďte prosím u nich až do konce.
(bez názvu) (2003-07-28 11:44:37, Gábina I.) Odpovědět
Ale Ilono, o tom to přece vůbec není. Jasně, že Petřina kritika je ostrá (takový ona už má styl, a nedivím se jí, po zkušenostech, jaké v ochraně zvířat za všechna ta léta nasbírala), ale nemyslíte, že je docela oprávněná? Co třeba místo urážení překousnout tón příspěvků, připustit, že jste to tak úplně nezvládla, no a zvolit co nejlepší řešení pro Vaše koťátka? A to je dle mého názoru opravdu poskytnutí co nejlepší péče těmto tvorečkům po potřebnou dobu a následná spolupráce s tímto webem na jejich umístění. Co Vy na to?
Takže (2003-07-28 11:54:58, Ilona) Odpovědět
ještě jednou pro všechny. Koťátka si nechávám,dvě zůstanou u nás a pro tři budu hledat nový domov. Předpokládám tak koncem září.
(bez názvu) (2003-07-28 12:02:53, Gábina I.) Odpovědět
Super. Budu držet palce, ať z nich vyrostou úžasní zdraví mazlíci a najdou dobré domovy.
Iloně (2003-07-28 12:09:24, MagdaT) Odpovědět
Tak to jsem ráda a děkuju. Mohu nějak pomoci?
Iloně (2003-07-28 12:10:15, MagdaT) Odpovědět
Tak to jsem ráda a děkuju. Mohu nějak pomoci?
No (2003-07-28 12:38:54, Ilona) Odpovědět
Magdi, na začátku října byste si mohla vzít jedno koťátko. Určitě budou velmi způsobně vychovaná, jako obě naše kočky, vůbec Vám nepolezou na kuchyňskou linku a u nedělního oběda se nebudou cpát na stůl..... A načůrat někomu do boty? Nikdy!!!
Ilono, to jste mě dostala (2003-07-28 16:29:40, MagdaT) Odpovědět
Každá odpověď bude špatně. Vezmu, mám průšvih (viz čtvrtá kočka, kotě ke třem dospělákům. (plus domácí = bydlení pod mostem + infarkt většiny členů mé rodiny). Nevezmu: tak co se ptáš, jak pomoci? Co s tím? Jedině snad sehnat zájemce, od mých koťat jich pár zbylo.
(bez názvu) (2003-07-28 19:43:24, Ilona) Odpovědět
Magdi, to opravdu bylo myšleno jako legrace.... vím sama, co jsem prožívala za hrůzu, když jsem domů nesla druhou kočku. Teď budou čtyři. Vyselektují se známí, příbuzní si budou ťukat na hlavu.....
(bez názvu) (2003-07-28 12:42:14, Ilona) Odpovědět
P.S. To byl vtip...... díky za nabídku pomoci, zatím to zvládáme, kočka má svůj pokoj, kde má klid a kam jí chodíme krmit. Jenom mě překvapilo, že včera koťata nechala v pokoji a v pohodě přišla k nám dolů do obýváku se šmajchlovat. Myslela jsem si, že takhle malá koťátka nenechává kočka samotná. Ale trvalo to jenom asi deset minut, pak k nim zase bežela....
kočka s koťaty (2003-07-28 16:38:22, MagdaT) Odpovědět
Podle mých zkušeností není žádná jeptiška. Pokud byl porod jednoduchý a ona se vpamatovala ze šoku, klidně pokračuje v předchozích činnostech (bacha, i ve svádění kocourů), i když je kojící matka. Prohání ostatní, šplhá po nábytku a dokonce vás nechá, abyste se i vy trochu postarali (např termoláhev apod). Pak si to přijde zkontrolovat, nakrmí, oblízne - a zas si jde za svými záležitostmi. Jen se jí občas zazdá, že děťátka nemají patřičné pohodlí a přestěhuje je ( má příhoda s mikrovlnkou už je tu notoricky námá. Při vstupu do pokoje hledět pod nohy....
petro, (2006-03-01 15:20:20, Vika) Odpovědět
tímhle tonem a přístupm nic nezmůžt,stát se to může každému,ilona jim určitě nekoho a najde,má je rýáda,postará se o ně a není důvod se takhle rozčilovat,ty kotata nezemřou!!!
(bez názvu) (2006-03-01 16:33:28, Lu) Odpovědět
Ten příspěvek je už skoro dva a půl roku starý ! Z koťat, pokud přežila, jsou už dávno dospělé kočky.
Ilona (2003-07-28 10:01:10, Sylvia) Odpovědět
Najprv si musim trochu vyventilovat adrenalin - dufam, ze tu vetu o tom, ako ich odnesiete na veterinu, ste pisali len v rozruseni a zufalstve.
Vychovajte maciatka a ked budu vhodne na odchod do novych domovov, potom rozmyslajte nad ich umiestnenim. Tazko si teraz zajednate pre ne nejaky domov, ked k odberu budu najskor za dva-tri mesiace. Takze najblizsie mesiace sa netrapte s ich umiestnenim, ale sustredte sa na to, aby z drobcekov vyrastli silne, sikovne a vyrovnane maciatka a ked pride vhodny cas, dajte inzeraty do Annonce.
Vo vhodnom case ich mozeme inzerovat na tomto servri, ale na to je este cas.
Utrácení koťat (2003-07-28 12:04:29, Olga) Odpovědět
I já zastávám názor, že utrácení koťat není dobré ani etické, že je to jen sobecké a bezohledné řešení "problému". Zarazil mě však tón reakcí na prosbu paní Ilony. Samozřejmě každý máme právo vyjádřit svůj názor na danou věc. Jen bychom se před tím mohli více zamyslet nad situací člověka, kterému odpovídáme. Myslím si, že paní Ilona koťata utratit nechtěla (a nechce) a jen se snažila sehnat pomoc. Vždyť každý pomáháme kočkám jak můžeme. Ostrá kritika ještě před tím, než se vůbec může rozběhnou dialog, může dotyčného odradit a zatvrdit... a v krajním případě to může stát i kočičí životy, o jejiž záchranu nám snad jde všem.
Olgo, tak si přečtěte, (2003-07-28 12:58:20, Petra) Odpovědět
co Ilona napsala - jedním dechem, že koťata jsou nádherná a že je dá zabít. S.O.S na těchto stránkách (a nejen na nich) volá SPOUSTA lidí a koček a není důvod vyhrožovat zabitím zvířat popsaném jako "budu koťata muset odnést na veterinu...". To vypadá tak poklidně, jako "dám je uspat". Obojí znamená "nechám jim píchnout injekci jedu do plic". Potom je paní Ilona nesní, jak "vtipně" píše. Odveze je asanační služba do kafilérie, tam se spolu stovkami (tisíci) dalších koťat uvaří, rozemelou a přidají se do zvířecích krmiv. Tohle je realita, ať už jí paní Ilona popsala jakkoli a z jakéhokoli důvodu. Přesvědčování, že je potřeba celou rodinu odčervit, koťata naočkovat a umístit je opravdu až za 2-3 měsíce nechám na Vás :-). Já už bych to jen dneska opakovala nejméně potřetí...
(bez názvu) (2003-07-28 13:56:50, Ilona) Odpovědět
Ano, pro Petru jsem prostě netvor, který chtěl dát utratit tři koťátka. Nechtěl, sakra, vy to asi nepochopíte! Kdybych je chtěla dát utratit, tak to udělám a neprosím tady o pomoc. A nebudu se tady o tom s Vámi dohadovat.... Jestli si myslíte, že mi to dělá radost, tak nikoliv.....
Paní Iloně (2003-07-28 15:45:52, Elen) Odpovědět
Pomůžu Vám s hledáním domova pro Vaše koťata. Koncem září se mi připomeňte. Budu Vám posílat zájemce, kteří se mi budou zdát seriozní. Pomáhám kočkám v Brně, ale inzeruji po celé republice. Zrovna o tomto víkendu našel v Neratovicích domov roční kocourek, nedávno nalezený v Brně. Kontakt na mne: detekta@sky.cz
Díky (2003-07-28 15:51:02, Ilona) Odpovědět
Elen, děkuju moc, určitě se ozvu.....
Pozdě, ale je to stejně pořád dokola... (2004-06-14 08:08:12, ) Odpovědět
Nemůžu si pomoct, ale musím souhlasit s Petrou. Chápu, že ji představa utracených koťátek tak rozhořčila, i když jste to třeba nemyslela vážně. Prostě řekla, to co cítila a já ji chápu!
(bez názvu) (2004-06-14 13:29:10, Ilona) Odpovědět
Tahle kapitola je pro mě už uzavřená...třem koťátkům jsem diky Zuzce F.(která mi pomohla s inzercí) našla nový domov. Snažím se jí to trochu oplatit tím, že pro ní háčkuju myši, které se prodávají na výstavách. Dva čertíky jsme si nechali. A s paní Petrou už komunikovat nechci a nebudu...
bez urážky (2004-06-14 14:51:10, Dagmar) Odpovědět
A ponaučení z této uzavřené kapitoly,kde jste vyhrožovala usmrcením koťat, pravda odborně u veterináře, je jaké? Už je Vaše kočička kastrovaná? Vím, že je Petra někdy moc hrr a soudí lidi velmi přísně, ale i mně se po přečtení Vaše příspěvku otvírala kudla v kapse.A to Vaše komediální Šmarjá, kdy jste se chtěla z toho vylhat - byla pěkná šmíra!!!
číči (2004-06-15 07:59:31, ) Odpovědět
Tak tak, myslím, že je tu spousta hodných lidí, kteří dokáží pomoct i bez vyhrožování zabitím neviných koťátek. Chápu, že když pohrozíte, tak je to rychlejší, ale jinak doufám, že by jste to snad opravdu nebyla schopna udělat. Jsem ráda, že mají koťátka už nové domovy a že už jsou vaše čičinky KONEČNĚ kastrované.
(bez názvu) (2004-06-15 09:50:34, Zuzana F.) Odpovědět
Byla bych rada, kdyby se hlasatele univerzalnich mouder nestydeli za sve nazory a sve prispevky podepisovali, pripadne se uplne zdrzeli komentare. Dekuji.
Možná by stačilo (2004-06-15 12:41:26, Helena) Odpovědět
pár takových příspěvků vymazat....
mazání (2004-06-15 13:44:04, Dagmar) Odpovědět
je určitý způsob cenzury a ta by měla fungovat pouze tehdy, pokud druhého urážíme hrubým způsobem a i jinak se dotýkáme jeho cti. Tady v těchto nepodepsaných příspěvcích se tak nestalo a je celkem možné, že se jen zapomněli podepsat. Mně se to již také stalo a ujišťuji vás všechny, co to tu čtete, že si za svými příspěvky stojím. Pokud však nebudeme smět nikoho kritizovat anebo se někoho zastávat, budeme smět pouze jako ovce souhlasit,pozbydou tyto stránky svoji vysokou úroveň, a to by byla velká škoda.
(bez názvu) (2004-06-15 14:14:07, Ilona) Odpovědět
Vážená paní, nechtěla jsem jsem už na toto téma reagovat, ale nedá mi to, protože se mě Váš předcházející příspěvěk docela dotknul. Ano, asi jsem svoji žádost podala špatným způsobem, ale nazývat mě lhářkou...to mi opravdu vadí. A aby měla dušička pokoj - všechny naše kočičky jsou kastrované a mají se báječně.
(bez názvu) (2004-06-15 15:04:21, Kočičus Anonymus) Odpovědět
No jen aby!
P.S. Fandím Dagmar!
Jsem ráda, (2004-06-15 15:30:47, Dagmar) Odpovědět
že Vaše kočičky jsou již vykastrované a nebudete již stát před stejným problémem. Každý někdy udělá chybu, ale měl by se k tomu umět postavit čelem. To jste tehdy rozhodně neudělala.Přečtěte si prosím Vaše odpovědi na rozhořčené příspěvky a uznáte, že jste se z toho prvotního vydírání snažila vylhat. Věřím Vám však,že dnes byste již postupovala jinak, člověk zkušenostmi dozrává!
koťata (2008-03-30 23:19:17, dase) Odpovědět
tady mluvíte aby se někdo podeosal a nepsal pod anonymem a sama jste pro nááás ANONYM
Olze (2003-07-28 16:32:46, MagdaT) Odpovědět
Nemá to s tím nic společného, ale nemáte chatu u Pyšel? A příjmení D.?
Nemám. (2003-07-28 17:23:28, Olga) Odpovědět
Ani jedno (příjmení na D)ani druhé (chatu u Pyšel) - jsem ráda, že úspěšně splácím hypotéku :-))
Je to nezapomenutelný zážitek (2005-06-14 18:43:12, VeRa) Odpovědět
Po té co se mi téměř roční nádherný "papírový" Felix chytil u souseda do želez a nešlo mu pomoci jinak, než uspáním, rozhodla jsem se(zcela naivně a neprozřetelně), že učiním štastným nějaké zvířátko bez domova, jakých podle mé tety běhají u kravína tucty a dám mu vše co jsem měla pro Felixe. Asi za týden jsem se s kamarádkou vypravila na lov. Opravdu v areálu pobíhalo asi 15 koček. Do oka nám padl velký černobílý kocour s delší srstí. Odchyt by mohl sloužit jako scéna akčního filmu, nechyběly ani proudy krve (přirozeně mé a mé pomocnice). Po lítém boji, jsme kocoura přemohly a zabaleného v pro tento účel připraveném prostěradle jsme ho vtěsnaly do přepravky. Doma jsem Falka chtěla vypustit do komory, kde měl připravený pelíšek, stravu i toaletu a měl zde být ochočen. Absolutní nesouhlas projevil bleskurychlým zmizením v domě a neviditelný zůstal přibližně týden, kdy jsem nastražovala různé pasti a uklízela jejich pozůstatky. Po týdnu se mi Falka přece jen podařilo nalákat (na silně zavánějící rybku) do komory a tam ho zavřít. Když pominu to, jaký byl proces do komory vklouznout a zase odejít tak, aby tam Falko zůstal, probíhalo vše bez větších problémů. Baštil dobře(i granule, když jsem se s vypětím všech sil zapřela a nedala mu konzervu) záchod si zvolil v jiném rohu místnosti než byl, ale k mému údivu stačilo jen přemístit záchodek na jím zvolené místo a bylo vše jak má být. Pastu na odčervení vylízal spolešně s masem, a blechy jsem pudrovala pro jistotu čas od času po celé komoře, ale kocoura jsem neviděla a to mě mrzelo. Asi po dvou měsících jsem si řekla: "A dost, já tě chci!". Možná si mnozí pomyslí, že můj postoj byl velmi sobecký a vůbec nerespektoval kočičí svobodu a nezávislost, ale já tenkrát toužila alespoň po malém kontaktu, byť by měl z mé strany znamenat násilí. Vzala jsem tedy již zmíněné prostěradlo, našla kocoura ve skříni(!) a znovu ho ulovila. Nemusím zdůrazňovat, že dával najevo svůj nesouhlas tak zřetelně, že jsem ho držela v náručí (v prostěradle) jen několik málo sekund, ale považovala jsem to za úspěch a lovila takto Falka každý den minimálně jednou, snažila se ho udržet co nejdéle, mazlivě mluvit (pokud mi to zvýšený adrenalin z lovu a bolest z utržených škrábanců dovolily),dotýkat se jeho srsti a ukazovat mu, že by to mohlo být i příjemné. Jednoho dne (asi měsíc, či dva od prvního pokusu) jsem nechala prostěradlo ve skříni, kterou si Falko zvolil za svůj "pelíšek" a druhý den jsem prostěradlo našla v úplně jiné poloze, rozložené a na jiném místě. Udivilo mě to a napadlo mě dát Falka po "mazlení" do skříně zabaleného v prostěradle na jeho místo. Druhý den jsem ho našla ve skříni na místě s prostěradlem a byla jsem z toho tak šťastná, že jsem ho nechtěla trápit dalším násilným ochočováním. Třetí, nebo čtvrtý den, co jsem ho našla v prostěradlovém pelíšku jsem neodolala a natáhla ruku k němu, silně zasyčel, sklopil uši, ale NEUTEKL - DOTKLA JSEM SE HO!
Dnes už máme Falka pátý rok, je vykastrovaný a ochočený, i když velmi nezávislý. Hraje si a velmi rád loví myši, jejichž kousky s oblibou nechává před dveřmi na rohožce, takže si je přenášíme na podrážkách do zaměstnání (když nezůstanou přilepené na pedálu v autě). Respektuje mého muže a chodí za ním téměř všude, ten však kočky dvakrát nemusí, ale pod mým silným tlakem (což může představovat i absenci večeře)se uvolí podrbat dvěma prsty Falka na hlavě a kocour? -ZAPŘEDE. Mě ale pořád bere pouze jako poskytovatele potravy a toaletářku (s obrovským zadostiučiněním sleduje téměř každé čištění svého záchodku), zkrátka asi dobře ví, že mě má v hrsti (v tlapce)a když ho chci (občas mám pocit, že i když chce on) pohladit nebo pochovat (na 5 vteřin), musím ho "ulovit".
Chci tím jen sdělit svůj názor, že i s velmi plachou a dokonce divokou kočkou můžete zažít radost a štěstí, ale hlavně uspokojení, že Vás snad bere, že je nejspíš s Vámi i spokojená, protože život s Vámi se nejeví tak hrozný, jak se ze začátku zdálo a ona zůstává.
nezapomenutelný zážtek (2005-06-15 08:53:53, bea) Odpovědět
Chtěla bych se zeptat zkušenějších. Před dvěma měsíci jsem našla kočičku. Nikdo se o ni nehlásí, takže máme doma čtvrtou číču. Z počátku byla neskutečně mazlivá, spala s dcerkou v posteli a předla. Po vyšetření na veterině bylo zjištěno, že má silný zánět dásní a téměř nemůže jíst. Zánět byl vyléčen, nechali jsme jí sundat zubní kámen a vytrhat zkažené zoubky (kočičce jsou 2-4 roky). Dlouho zůstávala v pokoji, kde bydlela od začátku, teď už vychází, ale na naše kočky syčí ( a ony na ni), i když to není nic hrozného. Skoro se nám ale nedá pohladit - pouze když ji voláme na jídlo, tak při jídle si ji hladit můtžeme - občas i zapřede. Čím mohlo ale dojít k takové změně v jejím chování? Když ji pohladíme teď (když spí), přede a ukáže bříško a dá se hladit. Pak si ale asi uvědomí, že ji hladíme a uteče. Jak bychom měli postupovat? Možná děláme něco špatně. Pochopitelně počkáme, až si pro pohlazení příjde sama a bude o něj stát, ale nechápeme tu změnu.
Nevím, (2005-06-15 10:19:42, Monika) Odpovědět
ale nechat zavřenou kočku 2 měsíce v komoře mi přijde docela drastický. Myslím, že kočka si daleko rychleji zvykne a sžije se svým novým prostředím, když je neustále v kontaktu s lidmi. I když tráví třeba měsíc zalezlá pod postelí.Přesto vnímá zažitý režim rodiny, zvyká si na nové zvuky a je v centru dění. Nedokáži si představit šok, který musí zažít kocourek, který zatím žil volně, po zavření na tak dlouhou dobu do komory.
Plachá kočička (2007-12-10 13:40:20, nailah) Odpovědět
Z OS Podbrdsko jsme si vzali Klotyldu.Plachou holčičku co skoro celou naši návštěvu proležela za gaučem a nechtěla s námi nic mít.Po týdnu už do mě štouchá abych si jí všimla a schovává se jen občas.
Klotylda (2007-12-10 15:03:36, nellly) Odpovědět
Jsem moc ráda, že Klotylda má nový domov. Pochází z chatové osady, kde máme chatu, stejně jako Pudr a Pudřenka, kteří jsou ještě v nabídce a Blondýn, který už je taky umístěný. Určitě Vám bude dělat jen radost, je to krasavice.
Gratulace (2008-12-17 14:47:22, Markéta) Odpovědět
Gratuluju k tomu, že se Vám podařilo kocourka rozmazlit! Váš článek mě podpořil do dalších dnů. Mám stejný "problém". Plachá kočka pod kuchyňskou linkou :-)Jde vidět, že když je vůle a trpělivost ze strany majitele, že se to časem zlomí. Díky za moc hezký a působivý článek a všem členům rodiny přeju Veselé Vánoce!
kočičák (2009-04-25 10:35:32, nico) Odpovědět
slečno Sylvo, moc Vám fandím :) mám doma uplně stejného plachého zrzounka... teda měla jsem - dneska je z něj sebevědomý kočičák a díky mému piplání se dokázal během tří dnů celkem bez problému srovnat s naší třetí novou kočičkou z útulku :) zdravím kocourečka i Vás :)
Krásný příběh (2012-01-30 16:56:14, Iveta Psopíšilová) Odpovědět
Toto je moc krásná ukázka toho, jak má vypadat pěkný příštup k zvířatům, u té bývalé paní by se nezabydlel ani za roky. Přeji moc štěstí do dalších let s kocourkem. Sami máme dvě kočičky z útulku Micinku a Zuzanku, naštěstí docela brzy si zvykly na nás i naše děti i na sebe navzájem.
plachá kočka (2012-08-27 23:05:16, Magda K.) Odpovědět
Moc děkuji za krásný příběh. Mám dva nalezence, třetí mi na podzim zemřel. U nás nikdy idilka se soužitím nebyla, ale tolerance je také dobrá. Ráda bych dala domov další kočičce, váš článek mě povzbudil. Dobře vím, jak to může probíhat. Mám starosti o moji patnáctiletou kočičku,která moje nadšení pro další přírůstek určitě nepochopí a já se bojím aby třeba ona to neodnesla ve svém věku nějakou nemocí vyprovokovanou stresem. Kocourka, který po dvanácti letechzemřel, moc nemusela, teď je spokojená, ale mně se hrozně stýzká. Je to těžké, vy jste to zvládla bravurně, díky.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|