V podstatě se to může stát každému z vás – vletíte do toho, aniž víte jak… To jsme se zase jednou sletěly na kočkonadějní poradu u píva, popřípadě vína a u konzumace dalších dobrot. No nesmějte se, takové porady jsou velmi důležité pro správný chod Kočičí naděje, předávání si zkušeností, aktualizace důležitých informací z depozit, řádné proprání posledních událostí, organizace blízké budoucnosti a… A!!!! V neposlední řadě rozdání úkolů od našeho Ó nejvyššího – sezemického černého kocourka Montíka. Bez něj a bez chleba by nebyla žádná Kočičí naděje, co Kočičí naděje, ale ani žádný život. Planeta Země by byla opět jen holá skála… Všechny depozitářky, členky i dobrovolnice víme, že Pavla Hybská je jen konající rukou toho úžasného kočičího mozečku, takže veškerou organizaci raději necháváme na odzkoušeném trpělivě vládnoucím Montíkovi.
"Holky, Montík se rozhodl, že vydáme knihu." Hospoda zmlkla. Asi jsme se tvářily všechny dost nejapně, pochopte, byly jsme v euforii, jak se nám povedlo dát dohromady kočičí kalendář, zajistit tisk, rozprodat a ještě přiobjednat další tisk, který se také celý vyprodal. Ale kniha??? Vždyť to není žádných pár listů s fotografiemi! Když si odmyslíme tu nejjednodušší věc – napsat rukopis - následuje dost složitý proces, kterému vlastně vůbec nerozumím. Už nevím, kdo první našel pevnou půdu pod nohama a prohlásil, že je to vlastně dobrý nápad. "Montík má vždycky jen dobré nápady!" zasmála se Pavla "všechno vyřešil – Maky bude
sepisovatelka (nemýlíte se, to E tam opravdu je, byla jsem pasována na sepisovatelku ne na spisovatelku), Beda zajistí technickou práci s rukopisem, Ina vytvoří ilustrace a všechny dohromady to dáme dohromady, není to bezva?" Připadalo mi, že si to Pavla, potažmo Monťas, představují jak Hurvínek válku. Přece to nemůže být takhle jednoduché… Celkem jsem se uklidnila, protože jsem si říkala, že k tomuhle asi nikdy nedojde…
Následovalo velké mailové období. Pokaždé, když jsem zapnula počítač, vypadlo na mě zhruba třicet až padesát e-mailů typu "holky, vyřešit tiskárnu" nebo
"nabídka inzerce" nebo "co říkáte takovéhle obálce?" A protože každý z knižního týmu klikal "odpovědět všem" byla to fakt sranda. Nicméně došlo i na informativní schůzku se zástupci nakladatelství LIKA, aby oni dostali představu o tom, co vlastně chceme, a my abychom se trošíčku zorientovaly v tom, co nás čeká, jaký by měl být správný harmonogram úkolů a v neposlední řadě – kolik to všechno bude koštovat. Byl to velmi příjemný a plodný večer, i když – nejsem si jista, zda manželé Tejkalovi z LIKY neměli v první chvíli silné nutkání utéci. Podle mého zcela skromného názoru z nás byli trošku na větvi. A mně začalo docházet, že jde do tuhého a je tu už docela konkrétní možnost, že se kniha přece jen na svět dostane.
Takže se stalo to, že jsem sedla k počítači a počala plodit. Zpočátku to šlo, materiálu dost z vlastních zdrojů, inspirace, nápady, bomba!!! Paní Tejkalová vždy ochotně přispěla uměleckou a profesionální radou, názorem... Hej, není to tak těžké!!! Jenže pak jsem narazila na svou paměť. Odmítala spolupracovat. Takže druhá fáze mailového období: "Mamííí, jak to bylo s tou a tou kočičkou?" nebo "Co jí vlastně ten veterinář dělal?" nebo "Jak se u nás vzala?"
V tuto dobu jsem si dovolila zaúkolovat blahosklonně se tvářícího Montíka – "Potřebuju obeslat všechna depozita se žádostí o podklady k zajímavým případům kočiček, urychleně, dochází materiál." No jo, jenže se unavila i múza. Přispěchala na pomoc (samozřejmě po mailu) Hanka Smejkalová z Hradce a poslala pár povídek o svých svěřencích. A do toho všeho maminka za zády (hele, kolik toho už máš, blíží se termín) a holky za zády po mailu (hele, kolik toho už máš, blíží se termín) a do toho Ina průběžně posílala návrhy krásných ilustrací a do toho Beda posílala návrhy krásných obálek a do toho… já bych do toho kopla!!! Deprese, stres, tohle nemůžu zvládnout.
Všichni pracovali a všechny to hrozně bavilo. Dokopaly mě. Jinak se to říct nedá. Všechny milé dámy mě prudily tak dlouho, až jsem dva dny po termínu předala rukopis Bedě, která pak zajistila další kouzla, jako je zalomení textu, rozmístění fotek a ilustrací, návrhy inzerce. V současné době – přesně dle našeho kočkonadějního harmonogramu – je naše malé knižní koťátko v tiskárně, kterou nám také zajistili Tejkalovi – a začátkem července by se mělo narodit. Přesně podle harmonogramu. A já teď řeším velmi důležitou otázku: kde se dá sehnat mapa pražských kanalizačních tras? Aspoň cca metr padesát vysoké prosím, po kolenou fakt nepolezu.
Za celý tým přeji všem příjemný a ničím nerušený umělecký zážitek při čtení našeho vysoce ceněného díla. Tam jsme totiž my.