|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Seznamování dvou koček
Máte pocit, že se vaše kočka nudí? Pořiďte jí kočičího kamaráda! Máte strach, jak se snesou? Přečtěte si další řádky!
( | poslal: Linda Švarcová | 22.04. 2003 | čteno: 128850x | komentářů: 232 )
|
Komentáře:
Ó jak vám závidím... (2004-09-09 11:41:33, Míla) Odpovědět
...tak už měsíc máme druhou kočinu Šedulku doma, ale k výrazné změně ze strany první číči Elišky bohužel stále nedošlo. Běda, jak se ke k ní Šedule přiblíží! Syčí na ní a někdy jí i žene pryč. Ta malá pak sedí a kouká, jak kdyby chtěla říct: co jsem zase udělala? S tou nejsou problémy žádné.(jen škrábadlo si ještě někdy plete se sedačkou) Je to fakt zlatíčko a každého si získá roztomilým kukučem.
Už to vypadalo nadějně, když si očichaly čumáčky a nic, ale pak to Eliška při první příležitosti napravila :o( Dokonce i na nás je starší kočka stále naštvaná. Už se nemazlí jak dřív a syčí i na nás. Sice když má absťák, tak přijde, ale jen na chvíli, aby to nevypadalo, že si můžem myslet...tak nevím, ale nepřestávám doufat, že snad někdy...je najdu spinkat vedle sebe:o)
U nás (2004-09-09 12:42:32, Ivana) Odpovědět
to trvalo rok a půl, než si Micinka na nového kocourka zvykla, a ani pak to nebylo nic moc, až do její smrti. On pak si na ostatní kočky zvykl hned, a ony na něj. To se nedá nic dělat, ty kočky si to musí mezi sebou vyjasnit samy, a Vám nezbývá, než počkat, mějte trpělivost.
NEVZDAVAM TO, ALE... (2004-09-15 17:00:34, MICKA) Odpovědět
je to nekdy moooc tezke.Mame doma uz dva mesice noveho kociciho clena rodiny a nic moc se nezmenilo...neustale syceni,prskani a pousteni hruzy je denne,ale pevne doufam,ze jednou...i kdyby to melo trvat rok a pul...snad...Tak si ale rikam,ze mozna by nebylo na skodu,pribrat ke kocourkovi malou vrstevnici,ze by pak dali stare persance pokoj,nebo ne?
(bez názvu) (2004-09-16 09:30:46, Helena richterová) Odpovědět
Nechtěla jsem Vás původně strašit, ale někdy to tak dopadne, že si kočičky prostě nemají co říct. U nás to bylo taky tak, ještě než se mi domácnost rozrostla do podoby útulku. Byli jsme bez kočičky a já měla zamluvené kotě od kamarádky - čekali jsme jen, až povyroste. jenže mezitím jsme náhodou našli vyhozené opuštěné černé kotě - kočičku a samozřejmě se jí ujali. Ale zamluvené kotě jsem taky nechtěla odmítnout a tak asi měsíc po nalezenci jsem přineslě i jeho - mourovaného kocourka. a nastalo syčení, vrčení, tlapkama fackování od té o měsíc starší černé kočičky. Pak se to trochu zklidnilo, ale ti dva se v podstatě ignorovali až do smrti - přes 10 let. Zato po čase se malý moureček skamarádil s jakýmsi sousedovic mourovaným kotětem a přivedl si ho k nám domů a s tím byli velcí přátelé taky až do konce - olizovali se, spávali spolu, jedli z jedné misky. A to nebyli kastrovaní! Takže nápad pořidit kotěti přiměřeného kamaráda se mi zdá vynikající!
No, tak s tím, (2004-09-16 09:47:07, Ivana) Odpovědět
abyste mu pořídila společnici,nebo společníka,můžu jen souhlasit, ale spíš bych řekla, že pak na tu starší číču budou prostě dva.
To by mohlo (2004-09-16 11:38:54, Jana Bu.) Odpovědět
pomoci, mladí by se vyřádili a dali starší pokoj :)
Kočíčí kamarádi (2004-09-16 15:38:33, Dagmar) Odpovědět
Také u nás to s kamaráděním není moc slavné. Mám čtyři a spíše se tolerují než kamarádí!3 jsou přibližně stejně staré, ale nalezené postupně a čtvrtý je nejmladší a nejaktivnější. teď jsem měla doma nalezená koťata k umístění a zbyl poslední kocourek toho ten nejmladší adoptoval a každou noc ho olizuje a kojí - malý kocourek dsi vytvoří na jeho břiše chuchvalec srsti a ten cumlá! Přitom nahlas přede a masíruje tomu většímu bříško. Přitom už je to také klacek! Je mu už 5 měsíců,nebyl od mámy odtržen brzy a dělá to teprve tak 14 dní.Příští týden by měl ten malý jít z domu a tak je mi ho trochu líto.Snad mu nová rodina vše vynahradí!
Tak nevim, nevim (2004-10-07 15:27:41, Míla) Odpovědět
druhou kočičku máme už dva měsíce a žádné velepozitivní změny nenastaly. Starší kočka na novou stále syčí a má neustále potřebu dokazovat jí, kdo je tady pánem. Tak nějak jsme si už na jejich občasné potyčky zvykli ačkoliv takhle jsme si to nepředstavovali, ale pořád to nevzdávám a věřim, že se to jednou zlepší. Jedině kdy se snesou v těsné blízkosti je ráno, když jim chystám jídlo. Ale stejně toho nelituji, že máme dvě - jsou to naši miláčci :o)
Kočičí kamarádi (2004-10-08 06:03:50, Margita) Odpovědět
I když můj postřeh úplně nesouvisí, chci se podělit, co
mě dosti překvapilo. Mám 3 koťata, dvě už odrostlá, třetí
mrně. Vycházejí spolu 2 kočičky velmi dobře a kocourek se kamarádí s jednou a druhou toleruje. Ale 2 x se
už stalo, že když některá byla
u veterináře, po návratu na ni
ostatní syčeli! Ta, co se vrátila a zažila takové uvítání z toho byla vedle. Asi z ní cítili nějaké veterinární pachy. :))
To znám (2004-10-08 12:38:03, Dagmar) Odpovědět
Nám se to občas stává, když bereme část zvěřince na chalupu na víkend. Někdy na ně po návratu zbytek syčí!
Asi se vám to bude zdát bláznivé (2004-10-08 15:41:57, Míla) Odpovědět
ale když jsme si přinesli domů druhou kočku, tak jsem jí vykoupala s tím, že teď teď je tedy "naše" :o). Jasně že chápu, že každé zvíře má svůj pach.(Částečně to bylo i kvuli blešce, která běhala v kožíšku)
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
