|
|
Komentáře k článku
|
Článek:
Nechceme kotě z útulku
Stává se velmi často, že volající zájemci o kočky samostatně inzerované odmítnou naše svěřence jen z důvodu, že je kočička z útulku. Ráda bych vám vysvětlila rozdíl mezi našimi svěřenci a těmi ostatními.
( | poslal: Jana Zárubová | 03.09. 2003 | čteno: 84574x | komentářů: 71 )
|
Komentáře:
Rozdíly v kočinkách (2003-09-30 15:48:28, Dadule) Odpovědět
Musím říct, že s vámi souhlasím. Naše první kočenka, velká černá číča domácí, je od malička spíše odtažitá. Je to taková kočičí dáma.
Když jsme si přinesli našeho druhého, kocourka, zažili jsme v pozitivním slova smyslu šok z toho, jak je mazlivý, nesutále se vnucuje, vtírá, mazlí, hlasitě projevuje.
Chiwule když zjistila, že je možné se mazlit, a že jí to neublíží :) tak se nám v poslední době stává, že najednou přijde, když se díváme na TV, lehne si nám svými 5,5 kg na hruď či do klína a přede jak splašená, až téměř vrká jak holoubek. Časový rekord délky mazlení je u ní sice něco kolem 3 minut, ale i to je pro nás dostatečná odměna :).
Vše je také o povaze kočky, protože Charles zas dokáže při předení v náruči usnout a spí jak malé dítě :)
(bez názvu) (2003-09-30 16:01:56, Alena) Odpovědět
Člověk se opravdu nesmí nechat odradit tím, že ze začátku kočka moc nekomunikuje. Když jsme dostali Trixi, byly jí dva měsíce, narodila se kočce na vesnici, která sice vždycky dostala nažrat, ale na mazlení s ní, ani s koťaty nikomu moc času nezbývalo, takže byla vlastně divoká. První měsíc jsme na ni mohli šáhnout, jenom když spala, jinak se držela v bezpečné vzdálenosti. A potom najednou z ničeho nic usoudila, že je čas ke změně, hupsla na klín, vyšplhala za krk a od té doby je její nejmilejší pozice v náručí, kde dokáže opravdu "vytuhnout". Kima jsme si brali z útulku náležitě připraveni na to, že ho několik týdnů třeba ani neuvidíme, když se bude snažit stát neviditelným, ale překvapil nás, jak rychle si zvykl. Při hlazení přede tak hlasitě, až málem drnčí okenní tabulky, v náručí je blažený, vždycky přitiskne čelo pod moji bradu, zato na klíně se mu z nějakého důvodu nelíbí. Takže to respektujeme a nesnažíme se to nijak změnit. A řeknu vám, ten pocit, když jednou za dlouhou dobu udělá výjímku, přijde na klín a dokonce tam usne, stojí za to...pak ani nedutáme a užíváme si to vlastně víc než u mazla Trixi.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
|
|
