Je pondělí, sedím v práci a mastím do PC nějaké příšerné tabulky. Z úmorné práce mě vytrhne drnčení telefonu. Á manžel volá, tak copak se děje. Nevolá často, trošku proto znervózním.

"Ahoj Ivanko, hele já jsem teď u Honzy v dílně (kamarád švec Honza) a on tu má kocoura, víš jak jsem ti říkal, že k němu chodí."
"Jo vím, no a, něco mu je, kocourovi?"
"No, má něco z packama, má na nich nějaké boule nebo co a trochu mu to krvácí. Ale nenechá se pořádně prohlídnout, moc toho nevidím. Co s ním mám dělat?"
"Jaké boule, má rozřízlé tlapky nebo co? Já ti po telefonu moc nepomůžu, nejlepší bude, když sjedete na veterinu. Jestli mu to krvácí a má otevřené rány, mohlo by se mu to zanítit."
"No jo, ale já ho nemám do čeho dát a musím do práce, Honza se prý taky nemůže utrhnout a kromě toho je bez peněz," dí manžel.
"No výborně, jenže já sebou přepravku taky nenosím a kromě toho by mě šéf zabil, kdybych "zase kvůli kočce" šla z práce. Nedá se nic dělat kocour musí vydržet do zítra, vezmu přepravku a dojedu si pro něj. Ať ho Honza alespoň zítra odchytí a drží ho v dílně než přijedu."

Naštvaně jsem zavěsila, celý chlapi. Co tomu kocourovi může být? Nejspíš se o něco pořezal. Kruciš, zrovna v pondělí, když se nemůžu utrhnout z práce.

Na druhý den jsem v práci nahlásila dovolenou a hned ráno jela pro kocoura. To, co jsem uviděla na kocouřích pacičkách, mi, mírně řečeno, zvedlo žaludek. Drobnému, ušmudlanému, zrzavobílému stvoření chyběly na předních packách ty heboučké kočičí polštářky a místo nich mělo asi 1-2 cm velké hroudy živého masa. Zadní nohy na tom byly lépe, byly jen nateklé a začínaly praskat. Prý to má asi půl roku. Možná ze soli ze silnic, možná mohl šlápnout do nějaké kyseliny, kdoví. Jedno je ale jisté packy jsou zanedbané, neošetřené.

Packa po dvou měsících léčení

Ševcovi jsem vynadala, proč nezavolal dřív a nechal to dojít tak daleko, na odpověď jsem mu nedala šanci, sbalila kocoura a ujížděla na veterinu.

Paní doktorka se upřímně zděsila, řekla to, co jsem poznala i já, že je to zanedbaná věc a že to vypadá na operaci, kdy se packy budou muset seříznout, vyčistit a zašít. Nejdřív ale nasadila antibiotika, aby se hluboké rány na packách trochu stáhly.

Takže o návratu k ševci nemohla být ani řeč. Léčení bude trvat dlouho.

No a tak k nám domů přibyl 7 kočičí kožíšek - paní Matesová (při bližším ohledání jsme totiž s paní doktorkou zjistily, že Mates je vlastně Matesová).

A tak už měsíc dáváme antibiotika a koupeme packy v hypermanganu. Musím používat silikonové stelivo, protože normální se na rány lepilo nešlo dolů a Mateska si ho potom vykusovala, což vedlo k tomu, že se polštářky znova otevřely a krvácely. Přesto, že na poslední kontrole nás paní doktorka pochválila, jak se to hezky zatahuje, operaci se asi nevyhneme.

Z paní Matesové se vyklubal ten největší mazlík a jedlík pod sluncem. Je radost dívat se, jak futruje všechno, co jí dám do misek. Zraněné pacinky se jí trochu stáhly, a tak ji můžu pustit z klece a nechat ji pobíhat po domě.

Packa po dvou měsících léčení

Pravda, s ostatními kočičími obyvateli se ještě moc nespřátelila. Obzvláště naše demoliční četa (dvě depozitní koťata Majda se Šimonem) ji trochu vyvádí z míry svými rošťárnami. Ale už objevila, jak je úžasné rozvalit se na gauči, že když začnu chrastit v kuchyni, určitě z toho kouká nějaké dobrota, a že mazlení s dvounožcem je vlastně príma. A to vám řeknu, že Matesa mazlit umí. Dá vám packy kolem krku a žužlá a olizuje vám ucho, nejdřív jedno, a když usoudí, že už ho máte dostatečně umyté, pustí se do druhého. Své dílo dovrší tím, že vám olíže celý obličej, včetně očí. A přede jak traktor Zetor.

Pokaždé když mě Mateska zahrnuje svou vděčností a láskou , říkám si, proč to zašlo tak daleko a co si asi vytrpěla.Vždyť chodila na nemocných packách v dešti, mrazu, v prachu… muselo ji to hrozně bolet. Její úplné uzdravení je běh na dlouhou trať, ale já vím, že to zvládneme, ať už s operací nebo třeba (doufám) bez ní.

A ještě jedno vím docela určitě, do ševcovské dílny už ji nevrátím.

Paní Matesová se nachází v péči OS podbrdska, v depozitu paní Ivany. Pokud byste chtěli přispět na její léčení - tedy zejména dvouměsíční podávání antibiotik, případnou operaci polštářků na předních packách, silikonové stelivo, kastraci a vakcinaci - pošlete příspěvek na účet číslo 152335352/0600 (GE Money Bank), variabilní symbol 62837 (Mates). Příspěvky OS podbrdsku lze ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních odečíst z daňového základu. Silikonové stelivo lze objednat také prostřednictvím eShopu Happy-animals.cz.

Související odkazy:

• Fotky paní Matesové