Jak asi většina zdejších čtenářů zaregistrovala, minulé víkendy byly ve znamení koček a zvířat vůbec. Nejprve se konala výstava ZOOEXPO, další týden byla v Plzni pořádána umísťovací výstava pro opuštěné kočky a ten poslední se konala chovatelská výstava v paláci Charitas v Praze 2. Na žádné z nich nesměl Podbrdský útulek chybět. A tak to byl opravdu maratón.
Zooexpo se konalo na výstavišti v Letňanech, zároveň s výstavou hraček a modelů. K vidění bylo vše, co se týká zvířat a péče o ně. Během celé akce probíhaly závody agility (takový „psí parkur“). Shltie, border colie, belgičtí ovčáci a další běhali jako o život a štěkali z plna hrdla :-)
Zastoupení tu měly nejrůznější firmy s krmivem, stelivy, chovatelskými potřebami a dalším zbožím. Skupina nadšenců pro psí (nejen) zimní sport vám ochotně vysvětlila rozdíl mezi huskym a malamutem. Zastoupení měly i zoologické zahrady a k vidění byly nádherné fotografie pana Vogeltanzela ze Zoo Plzeň. Venku před budovou létali pro ukázku dravci ze sokolnického spolku Merlin.
Veliký zájem, jako obvykle, byl o koně. Ti se zde „na živo“ opravdu předváděli, na místě byly hned dva útulky pro ně. Návštěvníci mohli najít kromě několika kočičích i jeden psí útulek. I obvyklý královský pudl firmy Oliver se dostavil, tentokrát ovšem v bílé barvě.
My jsme „nafasovali“ krásný vybavený stánek, za což velice děkujeme slečně Kubátové (jakož i za veškerou další pomoc včetně hlídání kočičky Sisi přes noc). Těsně před výstavou se konečně podařilo dokoupit chybějíc klece pro karanténu, a tak se nové a krásné veliké klece vybalily prvně přímo na výstavě. Ovšem náš poněkud náladový služební vozík (ta malá umíněná zelená dodávka) se zřejmě cítil nedoceňován a před výstavou mě vyšplouchl. Dovolím si tedy malý kvíz. Kdo uhodne, kolik psích výstavních klecí se vejde najednou do škodovky?
Kolik přenosek či koček, to už ani nechci počítat. Naše snaha ale nebyla marná. Na výstavu přišla spousta hodných lidí a jen z Podbrdska našlo nový domov přesně dvacet kočiček.
Byly to Mariánka (maminka Všetečky a spol.), Selma, Ebynka, Imoggen, Hildegarda (plachá mamina Huga a spol.), Hugo, Adalbert (rezavobílý mazel ze Štětí), Žoužel (nalezené mourovaté kotě), Uhlík (nečistotný černý peršánek), Sisi (pro agresivitu odložená kočička), Dalibor, Kulich, Karmen, Kamei (dvě sestřičky z Bělče), Manve, Manfred (černé kotě), Bratříčci (dva malí lotříci), Pepa (z Poříčí) a Lumík.
Narazili jste na jména, jejichž nositele neznáte? Nestihli už být před výstavou zařazeni do inzerce. Najdete je (až se trochu exhumuju) v umístěných kočkách.
Skvělé je, že se podařilo najít domov i pro plachou Hildu či čuňačícího Uhlíka. Od nových páníčků už přicházejí první zprávy.
Kromě mourinky Žoužele (dnes Nelly), které se podařilo na výstavě či během přepravy nastydnout, jsou kočičáci v pořádku. Uhlík dokonce v novém domově začal dobrovolně používat své WC.
Velké štěstí měl „věčný strážce lednice“ Pepa. Pepa je totiž osmikilový kocour s ušima jako karfiol po všech rvačkách, kterých se kdysi účastnil. Byl odchycen a jako plachý vykastrován a vrácen ven. Za půl roku si ale pořídil zápal plic, a když mu bylo ouvej, nechal se od krmící paní lapit do ruky a odvézt znovu do útulku. V depozitu se vyléčil, začal domovní dveře obcházet obloukem a jeho místo bylo na stole u lednice. Stal se kočkou služební v prodejně chovatelských potřeb, a tak si teď asi připadá jako já, kdyby mě zavřeli do cukrárny :-)
Já osobně jsem měla největší radost z nových domovů pro problematickou Sisi a pro Adalberta – jednu ze „Štětin“ (viz Kočky ze Štětí). Rezavobílý kocour vás objal pacičkami kolem krku a dával pusinky, v útulku vyloženě trpěl nedostatkem mazlení. Zato teď se má :-)
Dostat se zase o krůček dál v naší práci nám umožní i finanční příspěvky od návštěvníků, darované krmení jsme dle propozic odevzdali jako pomoc pro útulky, které nemohly přijet.
Před každou výstavou probíhá dost náročná příprava, u Zooexpa o to náročnější, že šlo o výstavu třídenní a že jsme si klece sami přiváželi a stavěli (správné by bylo y, tedy stavěly).
Víkendy já trávím v práci a obvykle tedy výstavu jen připravuji, tady jsem ale, spolu se Šárkou, „držela stráž“ v pátek. A tak se dodatečně omlouvám těm, kdo se pokoušeli o konverzaci. Opravdu jde spát ve stoje i s otevřenýma očima :-)
Při pomoci u stánku se vystřídali téměř všichni naši dobrovolníci. Přestože jde o akci organizačně náročnou, doufáme, že se bude konat i příští rok a že jejích návštěvníků bude jen přibývat.
P.S. Ve vedlejší výstavě hraček jste mohli mezi záplavou komerčních firem najít maličký kouzelný stánek plný žabiček. Byl to stánek muzea dětské kresby a určitě stál za shlédnutí, tak jako celé muzeum (v jehož prostorách jsme pořádali minulou umísťovací výstavu).
Příště o výstavách v Plzni a v paláci charitas v Praze.
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout