V rámci této výstavy žáci 7. a 2. základní školy shromáždili krmivo pro opuštěné kočky z Azýlku paní Zárubové v Černivě. A tak se paní Zárubová ve společnosti kocourka Luckyho a kočičky Barbuchy vydala dětem poděkovat a říci jim něco o chovu koček v domácnosti.

V sedmé základní škole jsme se setkali s asi sedmdesáti dětmi od třetí do páté třídy. Povídalo se nejen o tom, jak se o kočičku správně starat, ale i o provozu kočičího útulku a hlavně o většinou špatných osudech nechtěných koťátek. V souvislosti s tímto povídáním bylo dětem také vysvětleno, co je to kastrace a byly rozdány Kastrační letáky od První společnosti za práva koček. Na konci besedy si děti mohli pohladit kočičáky, kteří se i přes naše prvotní obavy chovali přímo na jedničku. Dokonce Barbucha dala jednomu rošťákovi lekci, jak se má správně chovat ke kočičkám. No nezasyčte na něj, když vás tahá za ocásek.

Na druhou besedu jsem šla už jen já. Paní Zárubová musela jet domů ošetřit nově příchozí kočičku. Lucky a Barbucha si šli domů slupnout tuňáčka a trošku si schrupnout po takovém výkonu. Ve školní družině na mě čekalo asi patnáct malých dětí. Byli sice zklamáni, že za nimi nepřišla paní Zárubová sama, ale fotky Luckyho a Barbuchy jim ihned zvedly náladu a rozvázaly jazyky. Tolik zvířátek, co měli doma, by zaplnilo skoro celou zoo a za jejich znalosti by se nemusel stydět ani středoškolák.

Viděla jsem v jejich dětských pohledech jiskřičky štěstí, když s velkou úctou a láskou vyprávěli o svých domácích miláčcích a se stejnou pozorností dokázali naslouchat paní Zárubové. Začínám pomalu věřit tomu, že nám vyrůstá nová generace, která se ke zvířátkům a k přírodě bude chovat o mnoho lépe než ta dnešní. Stačí jen to, že již teď si dokážou uvědomit utrpení a neštěstí zvířátek a snaží se jim alespoň trošku pomoci.

Související odkazy:

• Fotografie z výstavy "Kočka"