Lebka šavlozubé kočky (Smilodon)

Rozkvětu dosáhli jedinci Miacis v období raných třetihor, před 60 – 35 miliony lety. Rozšířili se ze Severní Ameriky přes Beringovu úžinu do celé Eurasie. Postupně se z nich před asi 50 – 45 miliony lety vyvinuli předchůdci dnešních masožravých čeledí, včetně koček. První kočkovitá zvířata se objevila v eocénu před asi 40 miliony lety. Oproti ostatním druhům se vyvíjela velkou rychlostí a již v dalším období, v oligocénu, se značně podobala dnešním kočkám. Zajímavou část rodokmenu koček tvoří kočky šavlozubé. Tato zvířata se vyvinula v různých částech světa nezávisle na sobě. Měla špičáky šavlovitého tvaru v horní čelisti, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo chyběly. Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 – 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Vyskytovaly se ale ojediněle ještě před 13 000 lety.

Dnes rozeznáváme tři rody koček, zatímco ještě před 3 miliony lety se vyskytovalo na Zemi rodů mnohem více. Dnešní rody jsou Panthera, Felis a Acinonyx. Panthera jsou velké kočky mající na spodní části jazyku malou jazylku, která se volně pohybuje a díky níž mohou vydávat silné zvuky. Felis jsou menší kočky; mají pevnou jazylku — nemohou vydávat silné zvuky. Do čeledi Acinonyx patří pouze gepard, jenž má drápy, které nelze úplně zatáhnout. Dnes existuje okolo 40 druhů kočkovitých šelem.

Gepard (rod Acinonyx)

Nejstarší známé důkazy o vztahu mezi člověkem a kočkou pocházejí z doby před 4 500 lety. Jedná se o obrazy koček malované na zdi hrobek, sošky koček a mumifikované kočičí ostatky. Narozdíl od většiny ostatních domácích zvířat, která si člověk záměrně ochočil pro jejich užitečnost, se kočky pravděpodobně samy rozhodly žít spolu s lidmi. Člověk přitahoval kočky díky houfům myší a krys, které se hromadily u obilných sýpek stavěných ve starém Egyptě. Tyto kočky patřily k druhu africké kočky plavé (Felis lybica) a staly se předchůdci dnešních domácích plemen. Egypťané však uctívali kočky ještě předtím, než začaly lovit v sýpkách. Věřili, že jejich bohové na sebe berou podobu kočky, aby mohli předávat poselství a věštby. Jak každá generace koček stále více zdomácňovala, začaly kočky sdílet domovy Egypťanů. Zabití kočky byl zločin trestaný smrtí. Do Evropy se kočka rozšířila především díky fénickým námořním obchodníkům, kteří ji rozšířili po celé oblasti Středozemního moře. O další rozšíření do severní Evropy se pravděpodobně postarali Římané. Kolem roku 200 př. n. l. se rozšířila do Indie a odsud na Dálný východ a do Číny.

V průběhu staletí soužítí s lidmi zažívaly kočky úctu i zatracení. Zatímco Egypťany byly kočky zbožňovány, v křesťanstvím prosáklé středověké Evropě byly považovány za zvířata od ďábla a byly upalovány na hranicích. S nástupem novověku se opět staly oblíbenými. V období baroka byly kočky ozdobami salónů. S postupem času však obyčejná kočka začala být až příliš obyčejná a nadešla doba ušlechtilých koček. V 17. století se dostala do Evropy informace o dlouhosrstých kočkách chovaných v perské provincii Chorásán. Zprvu byly v Evropě všechny dlouhosrsté kočky známy jako ankarské kočky (podle tureckého hlavního města).

Kočka domácí (rod Felis)

Systematický chov, jak jej známe dnes, existuje v Evropě přibližně 150 let. První výstava koček na světě se konala v Londýně roku 1871. Zde bylo možno vidět i několik siamských koček, které byly v té době dovezeny do Evropy. Popisy této mutace pocházejí přibližně z roku 1500 z Ayudhy, tehdejšího hlavního města Siamské královské říše (dnes Thajsko). Chovatelé a milovníci koček se začali sdružovat do spolků, kde si vyměňují zkušenosti, pořádají výstavy, vypisují rodokmeny, vedou plemenné knihy a určují znaky plemen. Dnes existuje množství organizací chovatelů koček. V Evropě je asi nejznámější FIFe (Fédération Internationale Féline).

Autorka článku provozuje stránky Kocka.info, server pro přátele kočkovitých šelem.

přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | | přidej komentář | vypiš komentáře Komentáře: Zvuky (2003-09-10 08:21:25, Roman Dubravský) Odpovědět "Felis jsou menší kočky; mají pevnou jazylku — nemohou vydávat silné zvuky". To obecně jistě platí. Přijďte si ale poslechnout našeho kocourka Filipa, který umí doslova řvát jako tygr, chraplavě a dunivě, jen o nějakou tu oktávu výš. Je jako pták bukač - vydává tak silné zvuky, jaké by nikdo od zvířátka jeho velikosti nečekal :-) řev (2003-09-10 15:10:54, MagdaT) Odpovědět Nemůžu za to, ale zase musím dodat historku: před lety, když byl můj syn nemluvně a já i manžel byli zaměwstnanci rozhlasu, potřebovala fonotéka řev novorozeněte - zjistili, že tam žádné nemají, tak obvolali šťastné rodiče a jelikož muž byl zvukař, vyhrál konkurs náš synek. Přišel nahrávací technik a synek řvaljako o zabitou žížalu. Fanatický sběratel zvuků si liboval a říkal, že když se to zpomalí, budou z toho krásné hlasy džungle. Pak ovšem vkročil babiččin kocour a projevil svůj názor. Zvukař to natočil, rozhlédl se po bytě a prohlásil: Tohle všechno beru. Co tu máte schovaný ještě?! Honorář syn-kocour byl 62,50 Kčs. No znáte novorozence, který by si dokázel, byť v dělbě s kocourem, vydělat týden po narození tolik? P.S. za prachy jsem synovi tenkrát koupila dvoje botičky, kocourovi hovězí přední a první vydělanou korunu má (mladej)schovánu dodnes. Kočka šavlozubá (2003-09-10 08:49:16, Ivana J.) Odpovědět Před několika roky jsem někde četla zajímavý článek o zvířeti, kterému v něm říkali "Australský ďábel". Šlo o kočku, velkou jako puma, s podobnou stavbou těla, ale pruhovanou a šavlozubou! Žije prý kdesi v horách, a je velice nebezpečná, dokonce tam byl i její snímek. Nevím ale, co je na tom pravdy, psali tam, že je jich jen několik, a moc lidí je (beztrestně) nevidělo.Je prý to jedno z mála zvířat, které zabíjí pro zabíjení, a nebojí se ani člověka, ohně, nebo psa. ad kočka z Austrálie (2003-09-10 09:17:18, svatka) Odpovědět myslím, že jde o Tasmánského tygra, který před lety vyhynul. Tasmánský tygr (2003-09-11 06:48:35, rdu) Odpovědět také Tasmánský vlk, česky správně Vakovlk psohlavý, latinsky Thylacinus cynocephalus je (byl) VAČNATEC, s kočkami, psy, vlky ani čerty nemá vývojově nic společného. Je to ovšem šelma, a stavba těla tomu odpovídá. Podrobnější informace lze najít na http://tourtasmania.com/fauna/tiger.html nebo http://rojar.webpark.cz/cryptozoologie/4_selmy/04_vakovlk.htm Tasmánský čert, správně Ďábel medvědovitý, latinsky Sarcophilus laniarius je zase úplně jiné zvíře, taky vačnatec, mrchožravec velikosti zhruba jezevce. http://www.tourtasmania.com/content.php?id=devil Tygr podruhé (2003-09-11 07:14:59, rdu) Odpovědět Až to budete sami hledat, nenechejte se splést, jednak přezdívku Tasmánský tygr (Tasmanian Tiger) má slušná řádka sportovců, jednak je to také vědecké zařízení - Tasmanian TIGER = Tasman International Geospace Environment Radar :-) TČ (2006-10-08 21:18:02, Kristýna) Odpovědět Musím se zasmát nad některými komentáři typu: zabíjí pro potěšení ze zabíjení, nebojí se ohně, vrah apod. Zřejmě jde skutečně o Dábla medvědovitého- hodně obávaného mrchožravce, který ovšem lidem není nebezpečný, neloví je a není to žádný vrahoun. Ale kdo ho jednou viděl zuřivě se prát s nějakým jiným ďáblem, asi na to do smrti nezapomene, vydává totiž až záhrobné skřeky. Pokud skutečně někde existuje nějaký tasmánský tygr, pravděpodobně to nebude krvelačná bestie a postrach vesnic, jinak by totiž už byl dávno známý, popsaný atd. a nebyl by to takový tajemný mítus. A ještě: Každé zvíře se "bojí" ohně- pálí a to se nikomu kdo má kožich (ani tem kdo kožich nemají)nelíbí. Kočky jsou mimozemšťani, (2003-09-10 11:47:01, Petra) Odpovědět kteří nás očima filmujé, fousama vysílají na svojí planetu poznatku a uši jsou takové paraboly, kterými přijímají signály z vesmíru :-). Příroda nemohla vytvořit taková zvířata, která potřebují drbat a chovat a mazlit a povalovat se na gauči :-))) kočky-mimozemšťani (2003-09-10 15:14:11, MagdaT) Odpovědět No, to je mi objev - tohle věděli autoři sci-fi ž před šedesáti lety. A každý, kdo má doma kočku to víceméně tší od okamžiku, kdy na něj to jeho malé vrnící stvořeníčko vystrčilo čumák z košíku, pytlíku, tašky nebo třeba z křoví. Roswellové jedni! Tygr Tasmánský (2003-09-10 12:42:00, Ivana J.) Odpovědět no, nevím, tam tehdy psali, že ten ďábel žije, sice v malém množství, jen na jednom místě Austrálie, ale přece. Psali tam tenkrát, že s gustem napadne i člověka, a to dokonce ve skupině lidí, v níž si vybere "toho svého". Domorodci se té číči prý hrozně bojí. Kdo ví, co za zvířata se ještě někde vyskytují, a my o nich nevíme.Což je nejspíš jejich štěstí. tasmánský tygr (2003-09-10 12:57:56, svatka) Odpovědět Já jsem před několika lety viděla v televizi dokument, cestopis, bylo to něco á la pátrání po Lochnesce, se stejným výsledkem. Rozdíl je v tom, že přítomnost toho t. tygra byla prokázána, poslední údajně skončil v australské zoologické zahradě, byl nafocen a myslím po něm zbyla (kostra?? vycpanina??). Domorodci ovšem tvrdí, že ho občas spatří v divočině, ale přestože po něm pásl celý filmový štáb, tygr nikde. Taky bych z něj měla nahnáno, ty mohutné čelisti, ty divné pruhy - mně připadal jako vlkodlak. ááááá to je kráááása (2007-03-29 15:01:58, kikiuska) Odpovědět kočičky jsou prostě nejlepší!!!!!!! Barevná legenda komentářů: maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář

^ zpět k článku