|
|
Seznamování dvou koček
Máte pocit, že se vaše kočka nudí? Pořiďte jí kočičího kamaráda! Máte strach, jak se snesou? Přečtěte si další řádky!
Nejlepší je vzít si dvě kočky, které se již znají a mají se rády, najednou. Pokud jste to nestihli a chcete to napravit, přečtěte si další řádky.
Není jednoduché dopředu odhadnout, jak bude právě vaše kočka reagovat na svého budoucího kamaráda, ale je skoro jisté, že to nakonec dopadne ke spokojenosti celé rodiny.
Každá kočka je individualita a každá je jiná. Jedno však mají společné, a to je potřeba společnosti. Určitě znáte "venkovské" kočičí sněmy – to je jasný důkaz jejich družnosti. Nemusíte mít pocit, že je vaše Micka osamělá, ale věřte, že ani těmi nejdivočejšími hrami jí nedokážete nahradit čtyřnohého kamaráda. Uvidíte, že přestane její noční zlobení, při společném kočkování se po celém dni hezky unaví.
Obecně platí, že je lepší si vzít mladší zvíře ke staršímu. Na pohlaví nezáleží, pokud jsou obě zvířata kastrovaná, nebo to hodláte učinit po převzetí.
Seznamovací rady
Máte vybráno a teď vás čeká seznamování? Mrkněte na naše rady:
- Po příchodu domů postavte přepravku s Nováčkem na zem a nechte svého Domorodce uvědomit si, co se asi chystá. On si to uvědomí velice rychle a obvykle začne reagovat ježením, syčením a prskáním, někdy ovšem také útěkem. Nakonec ale zvítězí zvědavost a touha poznat nového člena "smečky". Stejné je to s Nováčkem.
- Nevraživost, nenávist a boje mohou trvat den, týden, ale i měsíc. Nelekejte se jejich soupeření, je to normální a kočičáci si jen vyjasňují své pozice v jejich zvířecí hierarchii.
- Domorodec se pravděpodobně urazí a nemusí s vámi mluvit (doba uraženosti, záleží na povaze vaší kočky). Podporujte jeho sebevědomí, věnujte se mu více, ať nemá pocit, že je odstrčen. Hlavně v případě, že jste si domů přinesli to nejúžasnější kotě na světě.
- Nezasahujte do bojů mezi kočičáky, ale bedlivě sledujte, zda Domorodec pouští Nováčka na záchodek, zda ho nechá najíst a napít. Pokud by byla situace opravdu divoká a jednalo by se o zdraví jedné či druhé kočky, oddělte je a pokus zopakujte po pár dnech. Je dobré jim předem ostříhat drápky, aby nedošlo k příp. zraněním.
- Snažte se neuplatňovat svůj smysl pro spravedlnost. V kočičí říši pro něj nemají pochopení :-)
- Odměnou za vaši trpělivost a dobré srdce budou dvě stočená klubíčka a kamarádi, kteří vás budou vítat při návratu domů. Také získáte více času pro své aktivity, jelikož ve dvou se jim samota bude lépe snášet a vy si nebudete vyčítat, že nemůžete být zrovna s nimi.
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Perfektní povídání, (2003-04-22 09:41:30, Ivana Jirková) Odpovědět
tohle bych pochopila i já. A měly by to číst naše kočky. Je to fakt, mít kočku je fajn, ale mít dvě je super. I pro ty kočky. Navíc sledovat ty kočky je lepší, než televize.
Dvě kočky (2003-04-22 09:56:32, Zuzana F.) Odpovědět
Článek se mi moc líbí a musím potvrdit fakt, že moje kočka je daleko ˇveselejší od té doby, kdy jsme jí pořídila kočičího kámoše - a to jí již bylo 8 let! Sice nemůžu říci, že by se s kocourem dvakrát milovali, ale "vyblbnou" se spolu do sytosti.
Z devadesátidevíti procent pravda (2003-04-22 10:14:24, MagdaT) Odpovědět
To jedno procento spočívá v mé zkušenosti, že kočičky se kočkováním přes den vůbec neunaví. Naopak, v noci jsou moc a moc čiloučké a tančí po mé mrtvole. Sbližování: Pohoda - ačkoli stejně staré, neprskaly, vzájemně se představily, koukly na sebe a pravily: To vona! Tedy já. A tak je to dodnes.
seznamování koček (2003-04-22 10:58:55, Jitka) Odpovědět
Je to super, vystihuje vse podstatne. jen bych snad coplnila ci zvyraznila vetu: Ze obou dvoum řežeme stejným metrem!!! Aby nedošlo k protěžování jednoho a druhý si na něm pak vyleje zlost a závist.
Super článek! (2003-04-22 11:13:19, Mirka) Odpovědět
Je v něm vše důležité, podstatné a hlavně pravdivé! Dokud jsme měli jen kočinu, netušila jsem, že mít dvě, je to nejskvělejší, co může být!!! :o)
Víte co je ještě lepší? (2003-04-22 13:36:55, Irena) Odpovědět
3 kočky :-))))) To je teprve radost pozorovat ty jejich hry. Hrají si na schovávanou, pak nějaké bojovky, televizi už ani nepotřebujeme. My je máme shruba rok od sebe - 3 roky, 2 roky, 1 rok. Ta nejstarší se většinou chová jako dáma, ale když se zapojí do her těch mladších tak je z ní hned "malé kotě". Jsou super, takže kdo máte dvě, pořiďte si ještě třetí :-)))))
tri cicinky (2005-05-17 17:31:06, hitomi) Odpovědět
Noo, tri kocicky, ty ma muj mily a teda nikdy se u nej poradne nevyspim ^_^ K ranu moc radi behaji po celem bytecku a kockuji se, vetsinou nevynechaji ani postylku ^_^ a ja mam odjakziva slbsi spanek..ale i tak je s nima veselo a bez nich by to rozhodne nebylo ono ^_^
3 kočičky (2015-02-09 11:51:42, Marie) Odpovědět
Dobrý den,také jsme si pořídili kočičku třetí ke 2 kočičkám.Jedné 10 měsíců a další 9 měsíců kastrovaná.Jak u Vašich kočiček probíhalo seznámení a jak dlouho to trvalo??napište mi případně na email: MarieZivna@seznam.cz Každou radu uvítám
třetí kočka (2003-04-22 14:48:41, Gábina Ch.) Odpovědět
Připojuji se k názoru, že tři jsou lepší než dvě :-))) Naše druhá kočka je hrozný plašánek, ale po příchodu třetí kočky úplně rozkvetla a mnohem víc s námi komunikuje. Asi jí stouplo sebevědomí, jak se posunula ve společenském žebříčku, konečně má taky "podřízeného" :-)))
Takže v souvislosti s blížící se výstavou vřele doporučuji třetí kočičku :-)
Seznamování podle televize (2003-04-23 08:52:28, Alena V.) Odpovědět
Minulý týden jsem viděla na kabelovém televizním kanále Spektrum britský dokument o kočkách kde doporučovali následující postup, při kterém se v počáteční fázi kočky vůbec nevidí: Domorodce zavřít mimo místnost určenou k seznamování. Nováčka vypustit do této místnosti, ten si ji očichá, seznámí se s pachem Domorodce a zanechá zde přitom svůj pach. Potom se kočky vymění. Tento postup se několikrát opakuje, potom už se postupuje tak jak je uvedeno v článku. V praxi to vyzkoušené nemám, ale myslím si že na tom asi něco bude.
dotaz - dvě kočky v praxi (2003-04-26 22:17:08, Martina) Odpovědět
Uvažuji o tom, že bych své kočce pořídila kamaráda, protože bývám dlouho v práci a ona se určitě sama doma dost nudí. Chtěla jsem se zeptat zkušenějších, jak to pak je s jídlem a pitím (jedna miska pro obě kočky?), záchodem (dtto) a jestli je např. možné pak obě nosit v jedné přepravce. Zřejmě bude záležet jak se snesou, ale uvítala bych jakoukoliv radu. Plus - byl by ke kočičí slečně (vykastrované) lepší malý kocourek nebo druhá kočka?
dve macky (2003-04-28 10:20:52, Sylvia) Odpovědět
Ja mam pre dve macky jeden zachod s funguje to v pohode (dokonca mi to stacilo aj pre tri macky). Misku na jedlo ma kazda svoju, misku na vodu zdielaju spolocne. V prepravke ich musim vozit oddelene (kazda ma svoju vlastnu), pretoze aj ked doma su v pohode a velke kamaratky, ta starsia je nervak a ked nie je celkom vo svojej kozi, odnesie si to ta mladsia. Ale vela ludi vozi macky v jednej prepravke, zalezi to od povahy maciek.
Diky za odpoved (2003-04-29 18:34:49, Martina) Odpovědět
Zitra se jedu k jedne pani z "Macika" podivat na maleho kocourka a uz se na nej moc tesim.
Macik (2003-04-29 18:41:56, Zuzana F.) Odpovědět
Dejte vedet, jak jste u "Maciku" pochodila. Meli na vystave nadherne kocky :)
navsteva u Maciku (2003-04-30 22:16:32, Martina) Odpovědět
probehla vyborne. Byla jsem u pani Zarubove a jejiho zverince. Kotatka jsou krasna (dva kluci) a i jejich maminka je nadherna. Prilepila jsem tri fotky do 'Jak se Vam libi', snad se budou libit i vam (ale toho maleho s bilymi tlapkami uz mam zamluveneho ja :)
Malá zprávička o Vojtíškovi z Čelákovic (2003-04-30 10:40:59, Marcela P.) Odpovědět
Náš benjamínek se dneska
(nad ránem),poprvé od příjezdu domů napapal,
vyčůral a vykakal.HURÁÁÁÁÁ!!!
Prosím o radu:-čurání zvládl na záchůdek,ale kakání asi o dva metry jinam.Když se vyčůrá
nebo vykaká kotě,namočí se mu v tom čumáček a ukáže kam má jít příště,ale jak postupovat s vyděšeným šmudlíčkem.
Už sice není zdaleka tolik vyděšený co byl při příjezdu,
ale zvyká si.A my taky,ale myslela jsem,že to bude horší.
Vojtisek (2003-04-30 10:51:48, Sylvia) Odpovědět
Blahozelam k prvym uspechom. Prosim, nemacajte mu vo vykaloch nufak. To sa nerobi ani maciatku. Majte trpezlivost, kym si zvykne. On dobre vie, kde sa ma chodit na zachod, ale mozno to robi z protestu, ze ho odstahovali z jeho domova. Zahrabava to, co nacural? Moze mu pachnut zachod.
Vojtik (2003-04-30 10:59:51, Sylvia) Odpovědět
Este ma napadlo, ze pan, ktory sa doteraz o Vojtika staral, nepouziva bohuzial stelivo, lebo nan nema. V miskach ma natrhane noviny. Skuste Vojtikovi kusok od "regulerneho" zachodu postavit este misu s novinami a uvidite, ako zareaguje. A casom postupne prechadzat na stelivo.
Co s koťátkem... (2005-04-01 19:10:13, Radek) Odpovědět
Čičiny chodí na záchod pořád na jedno místo, takže stačí posunout jeho ´netrefu´ do regulérního záchoda (na stelivo) a kotě si samo najde dřívější ´stopu´ a tam vykoná potřebu. Zakrátko si zvykne, kde se to místo nachází a bude vše v pohodě.
Odpověď (2003-07-03 17:52:44, šárka Korunková) Odpovědět
Pořizovala jsem ke starší nekastrované kočce malého(12týdnů) kocourka a přijala ho jako své kotě, čistila ho a dokonce ho nechala cucat, přestože neměl co. Později jsme je oba vykastrovali. Spolu nespali v jednom pelíšku, ale často se honili a kočkovali. Kočka nedávno umřela a teď máme ke kocourovi novou kastrovanou kočičku 11 měsíců starou. Je u nás teprve týden, ale už se přátelí. Já mám zkušenost takovou, že misku by měla mít každá kočka svou,i když si to stejně hned vymění, aby náhodou ten druhý neměl něco lepšího..My máme ještě pejska, který spí v noci v kuchyni, zatímco kočky v předsíni. Když otevřu ráno dveře, tak nastane stěhování - kočky ke psí misce a naopak...Je to legrace. Záchod jsem měla vždycky pro obě společný a nikdy jim to nevadilo, častěji ho vyměňuji a používám sypání Mikeš, to se mi osvědčilo nejlépe. Co se týče oblíbených míst na odpočinek, o ty se vždycky nějak podělili, nikdy nebyly žádné boje. Teď se chystáme pořídit ještě třetí kočičku, tak jsem na to sama zvědavá, tři jsme v bytě ještě neměli...
dvě a víc koček :-) (2004-08-19 11:48:32, simona) Odpovědět
mám kočky 3, mívala jsem víc, některé si rozebraly kamarádky, jednu má maminka... moje kočky mají jeden talíř na žrádlo - velký, aby se vešly všechny okolo najednou ke krmení, jednu misku na vodu a jeden záchod... jak je to s přepravkou nevím, protože moje kočky jezdí všechny tři v autě volně společně se spem, mámina kočka potřebuje svou přepravku, protože je nerv. Mám dva kocoury a jednu kočku, kočka je dáma a kocouři drží basu, občas to vypadá jako dvouhlavá osminohá dvouocasá nestvůra, protože tělem těsně k sobě přitlačeni hlava na hlavě kráčení domem a rozhlížejí se kde 1- lze něco vyloudit do bříška, 2- se nechá spáchat nějaká lumpárna 3- je teplo aprima místo na překážení :-) myslím, že kocouři by si vystačili i ve dvou, kočina je velmi společenská, takže té by bylo samotné smutno, pokud by nebyl člověk stále na dosah. Rozhodně 2 až 3 kočky nenadělají víc nepořádku a rámusu než jedna, jsou naopak víc v pohodě a pak i přítulnější. Mámina kočka držená v samotě je nervozní, mírně agresivní a uzurpátorská.... jenže mamince to nevysvětlím... takže klidně dvě kočky :-) a doporučuji nechat ůokud možno seznamování volný průběh, kočkám volnost pohybu, když se nebudou chtít v danou chvíli spolu muchlovat aby každá měla možnost zaujmout místečko někde v soukromí
Seznámení na výbornou (2003-06-26 18:30:34, Martina) Odpovědět
Před dvěma týdny jsem si přinesla od paní Zárubové z Macíka malého kocourka nalezence, který dostal jméno Máca. Doma už na něj čekala Mína, do té doby jediná kočičí obyvatelka domácnosti, jinak 9 měsíční červená britka. Ve zkratce - seznamování dopadlo výborně, do druhého dne byli největší kámoši a od té doby se od sebe nehnou. Mína mu nahrazuje mámu a Máca se chová jako největší uličník a trapič. Nejdřívě jsem jim každému dávala jídlo do zvláštní misky, ale tak dlouho si chodili navzájem ochutnávat, že teď už mají jen jednu. Navíc Mína zeštíhlela, protože se spolu prohánějí po bytě a nemá tak čas lenošit. Jsem moc ráda, že už Mína není sama - mimo jiné i proto, že jsem ji bez problému mohla vykázat z ložnice a tak už mě ráno nebudí před pátou abychom si šly hrát :)
pomoc (2003-11-26 13:37:33, Martina) Odpovědět
chtěla bych se někoho zeptat na radu - máme malé koťátko, vlastně už moc malé není:-) asi tak tři měsíce, opravdu malý živel! Jeho mamka i její sourozenec se nám během měsíce "záhadně ztratili", posléze jsem zjistila, že v ulici měli lidé nastražené pasti na kuny a pravěpodobně se tam chytli i naše kočky - malého jsme v podstatě vypiplali odmalinka, měli jsme strach, že to nepřežije, ale všecko zvládnul. Bohužel máme strach, aby nedopadl také tak špatně, takže ho držíme v domě a jen občas s námi chodí ven, všeho se moc bojí, ale zároveň občas vyráží bez rozmyslu za věcmi, které nezná. Kontakt s jinými zvířátky ještě nezažil. O lovu ani nemluvě... Chtěla bych mu pořídit kamaráda nebo kamarádku. Potřebovala bych poradit, jaký věk by asi tak byl vhodný a jestli bude lepší pořídit kočičku nebo kocourka, aby spolu dobře vycházeli. Také mám strach, že náš "mazánek" bude žárlit...
Moc vám děkuji za odpověď!!!
druha macka (2003-11-26 13:45:16, Sylvia) Odpovědět
3-mesacne maciatko si zvykne na kohokolvek, dokonca si mozete domov doniest aj starsiu macku, ktora mu nahradi mamu. Samozrejme, vyberajte taku, ktora sa znasa s inymi mackami. Nemyslim si, ze by tak male maciatko ziarlilo a ak, tak maximalne jeden den. Skor bude rad, ze sa ma s kym kamaratit.
Je tiez uplne jedno, ci novy prirastok bude macka alebo kocur, ak ich date kastrovat; neda sa povedat, v akej kombinacii sa macky lepsie znasaju, zavisi to skor od povahy.
V kazdom pripade ale nepustajte macky von, ak mate takych susedov.
Praxe - Zlatuška a Winky (2004-02-25 16:08:39, Pavla) Odpovědět
Nedávno jsme s přítelem usoudili, že by si naše 1,5 roční kočička Zlatuška zasloužila kamarádku. Přes den bývala sama a odpoledne nám strašně nadávala.
Jednou v neděli jsme si udělali procházku do útulku a chtěli jsme malé koťátko nejlépe holčičku. Po nesnadném vybírání jsme si odnesli krásnou 4měsíční kočičku (ačkoliv jsme je v té chvíli chtěli všechny), kterou jsme později pojmenovali Winky. Doma jsme ji v chodbě vypustili a přepravku jsme zanesli do pokoje Zlatce k očichání. Pak jsme Zlatce ukázali Winky. Obě byly zvědavé, ale jakmile se k sobě dostaly blíž začaly syčet. Za chvíli je to syčení přestalo bavit. Konec byl, když Winky objevila hrací myšičku. Byla schopna si s ní hrát až do rána. Zlatka ji jen pozorovala z pohovky. Nevíme, co bylo v noci, ale druhý den si Zlatunka začala bránit své postavení v domácnosti (jemné kousání do krku a šťouchání packou bez toho, aniž by vytáhla drápky)a během tří dnů z nich byly a jsou kamarádky. Dnes spolu jí, spí, škádlí se, olizují se, dokonce se navzájem hlídají na záchodě a nám už odpoledne nikdo nenadává. Jen se objeví dvě rozespalá stvořeníčka.
Seznamování koček (2004-04-06 15:15:03, Míla) Odpovědět
Mám téměř osmiletou kočičku, která byla dříve pouliční bezdomovec. Je milounká a hodná avšak stále ještě občas bázlivá. Od začátku jakoby byla vděčná, že je u nás. Byla zablešená, v uších svrab a dodnes jí zůstaly zažívací potíže. Uvažuji, že bych jí pořídila kamaráda(nejraději z útulku), ale bojím se její reakce, že přišla o své dominantní místo a klid a já budu muset novou kočičku vrátit. Po přečtení článku i příspěvků jesm víc přesvědčená, že bychom to mohli zvládnout, ale co když...? Mám strach, aby si nemyslela, že jí odstrkujem - je to náš mazlíček.
Nesmíte (2004-04-06 16:29:22, Ivana) Odpovědět
se nové kočičce věnovat víc, než té první, naopak ona musí mít pocit, že té druhé dovolí, aby s ní bydlela, a pak bude všechno v pořádku. Je jasné, že to nebude ze dne na den. Možná by bylo lepší kotě. Většina koček má v sobě zakódované ohledy ke koťěti, a snahu vychovávat ho. Třeba to vyjde, v každém případě to za pokus stojí, pomohla byste dalšímu nešťastnému zvířátku. Chce to ale nepovolit, ony se kočičky srovnají pak samy.
Děkuji moc za radu (2004-04-08 10:06:07, Míla) Odpovědět
Díky vaší radě jsem zase o něco víc moudřejší. O tom, že by druhá kočička měla být spíš kotě máme jasno už dávno.Ačkoliv je naše Eliška vykastrovaná doufám,že by se v ní mohly probudit mateřské pudy...
A ještě něco.Chtěla jsem se zeptat, jestli někdo nevíte proč naše Eli(která se nechá chovat jen když ona chce),jakmile si večer lehnu už netrpělivě přešlapuje, aby se na mě mohla uvelebit.Setřesu jí až když jsem celá dřevěná, ale v noci se probudím a je zase na mě i když ležím třeba na boku.Ráno se toto zase opakuje, ale leží na dcři, která se pak vymlouvá, že nemůže vstávat:-)) Myslím si, že dává najevo svou lásku k nám, ale nevím, abych si něco naivně nenamlouvala...
Eli (2004-04-08 13:50:26, Dáša) Odpovědět
Myslím si, že Vám opravdu kočička dává najevo, že Vás má ráda, a že je s Vámi v pohodě! Je možné, že si to namlouváte, ale potom si to namlouvá hezká řádka lidí!Já spím pod tlupou 4 koček a každé ráno se manželovi vymlouvám, že nemohu vstávat!!(a to je mi skoro 50!!)
Spaní s kočkou (2004-04-09 19:59:52, Helena) Odpovědět
Já se v noci asi milionkrát obracím, protože mám potíže s páteří a manžel se vždy ráno směje když mi líčí jak kočky na mě balancují při každé otočce. Maja spí od malinka se mnou takto a Simon se to až ve třech letech naučil od ní.
taky mám doma takovou opatrovatelku (2008-05-09 21:22:47, Zdena) Odpovědět
Zdravím, mám tříletou kočičku Mourinku, už jako malá se ráda "nacpala" do postele. Velmi mne překvapila, když jsem přišla po operaci páteře domů, jednak se ode mne nehnula (byla jsem v nemocnici skoro 3 měsíce), potom jakmile jsem si lehla na břicho,o patrně mi přešla po zádech a ze začátku jen lehce tlapkala po jizvě a mně to dělalo dobře, potom se naučila se "rozplácnout" na moje záda (když ležím na břiše)tak, že má přední packy na mých ramenou a bříško přitisknuté po celých zádech. To je rehabilitace - to teplo. Druhá varianta - zase milá pro ní - lehne si mi na rameno (když ležím na boku) a strčí mi pacicčku (začala jako kotě) a já jí probírám prstíky a masíruji bříška, je jí nevýslovně blaho. Když toho má dost odejde: je to moje zlatíčko a polečnice. A to nemluvím o tom, že jakákoliv moje strava prochází její kontrolou. Mohla bych psát romány.
seznamka kočiček (2004-04-09 09:03:33, Šárouš) Odpovědět
Já jsem měla hodně dominantní kastrovanou kočičku (cca 2r.) a v příkopě jsem na chalupě našla zubožené 2-3 měsíční koťátko. Když jsem ho dala "do kupy" (starší kočička byla mezi tím na chalupě s babičkou) bylo seznamování tvrdý oříšek. I když jsem se něco nabrečela, že se nikdy nesnesou a budu muset dát koťátko pryč, nakonec po cca 2-3 měsících pochopily (hlavně ta starší), že by přece jen nebylo špatné si spíš spolu hrát, než se prát a dneska není problém. Chce to hlavně vydržet a nevzdávat to i když to vypadá někdy k nevydržení. Tisíckrát se vám to vrátí - opravdu!!!
Tak my to tedy vydržíme (2017-10-25 10:17:35, Jarmila) Odpovědět
Jsme na tom podobně, ale my máme za sebou teprve pátý den. Stará útočí a mladá je nesmírně trpělivá, protože by si chtěla hrát, tak se k ní opatrně přibližuje. Tak to snad nebude trvat ty 2 měsíce. Je nám jich obou líto.
Druha macka (2004-04-06 16:58:20, Sylvia) Odpovědět
K 8-rocnej macicke by som odporucala doniest maciatko (nemusi byt uplne malinke), lahsie si nan zvykne. Je tiez mozne doniest dospelu macku, ktora ale ma ustupcivu a poddajnu povahu, to vam urcite v utulku poradia. A potom uz len zavriet oci a zapchat usi, aby ste nepoculi to sycanie a vyjasnovanie si hierarchie. :-) Pokial vydrzite vy, macky si to spolu vydiskutuju. Obcas to trva tyzden, u nas to trvalo par mesiacov (medzi dvoma dospelakmi, z ktorych jeden je mimoriadne ziarlivy - a ked pisem mimoriadne, tak to tak aj myslim :-)), spociatku sme ani neverili, ze sa ti dvaja budu moct k sebe priblizit na menej ako pol metra. A prave vcera sme ich nacapali, ako spia 20 cm od seba. Tepic sa sice pozeral trochu nedovercivo a neisto, ci to ten Simon ako mysli vazne a ci ho radsej nema prastit, ale zvladol to. :-)
majda (2004-07-05 18:12:53, Majda) Odpovědět
Hledam spolecnost pro sveho vytrznika, co je casto sam doma, ale jsem z Mostu a bez vozu, takze vsechny utulky jsou daleko. Poradi mi nekdo. Dekuji Majda
Most? (2004-07-05 18:48:54, Zuzana F.) Odpovědět
Zdravim, nejblizsi utulek je Azylek Lucky v Cernivu, ktry ma jedno depozitum i v Litomericich. Koukala jsem do jizdiho radu, jste tam autobusem za hodku a pul, to neni tak strasne. Podivejte se, jaka pekna kotatecka tam na vas cekaji, to za trochu cestovani stoji, ne? :-)
V pripade zajmu se obratte na email cerniv@kocky-online.cz a domluvte se na navsteve.
diky (2004-07-05 19:45:48, majda) Odpovědět
Diky za radu a ochotu. Urcite se podivam a snad i vyberu kolegu pro meho loupeznika
Společnost pro výtržníka (2005-04-01 20:44:18, Radek) Odpovědět
A co skočit na vlak a zajet do útulku do Loun nebo Ústí? Naši Micku jsme si vzali z Ústí a jsme spokojeni, vykastrovali ji a předali nám ji očkovanou, vše v pořádku, mohu tento útulek doporučit..
Tak,uz mam take dve... (2004-07-22 20:24:31, MICKA) Odpovědět
kocky,to jsem si vzdy moooc prala.Pred tydnem jsem si k 10tilete persance donesla 8tydenniho kocourka,britacka.I kdyz sleduji tady tyto clanky a komentare na ruzna temata a asi jsem vedela,co me ceka,bylo to kino,to mi verte.Co kino,lepsi,nez kino.Tak,zatim velka na malou prska a vrci,ale cekam a budu trpeliva,jiste to prejde a budou kamaradi...Maly AKIM dostal uz par pohlavku,ale nejak mu to nevadi,on stale provokuje a trochu si o to sam rika...Jen doufam,ze se taky dohodnou na uzivani toaletky, spolecne,nebo kazdy do sve,AKIM to stale plete a chodi do obou,taky s miskami s vodou je to stejne.Ale ,to nejsou stiznosti,jen se chci podelit o sve radosti s milacky...
8 týdnů? (2004-07-23 09:19:55, Zuzana F.) Odpovědět
Milá Micko, je príma, že jste své kočce pořídila kočičího kamaráda. Jenom škoda, že jste si předtím nepřečetla článek Správný věk pro odběr kotěte - 13. týdnů života nebo Proč nedávat kotě z domu před 13. týdnem jeho života. Uštřila byste si tím řadu starostí a navíc - víte, že hranice 13. týdnů je pro pro seriózní chovatele (FIFe)závazná?
Drobný dotaz (2004-07-23 10:28:51, K.) Odpovědět
Rozhodně se teď nechci nikoho dotknout a nemyslím to nijak ve zlém. Ale jaký je rozdíl, mezi 8mi týdenním kotěm "bez PP" a 8mi týdenním kotětem z útulku (které matku mělo, ale nyní už je kotě v útulku, a to i tak, že bylo od matky odebráno ještě dříve, než v těch 8mi týdnech)? Plně chápu hranici 13ti týdnů k odběru u FIFE, ale na druhou stranu, nemusíte každého, kdo si vzal kotě mladší "kamenovat". Máme doma dvě koťata - bez PP jsme si brali v 8mi týdnech, z útulku také v 8mi týdnech. S cca měsíčním odstupem. A upřímně, pokud se majitel o kotě dobře stará, nevidím v tom problém. A oblíbený argument - očkování - tak jako si vezmete kotě bez PP, i z útulku - nemusí být naočkované ani jedno. A já si velmi ráda očkování zařídila podle svého. Myslím, že věk 8 týdnů je akorát na hranici, kdy si kotě vzít, hodně záleží na tom, v jakém stavu kotě je - pokud samo jí pevnou stravu, zná záchůdek, má základní návyky, není závislé na matce, ... není to žádná tragédie. Takže milá MICKO užívejte kotěte, hezky se o něj starejte, a i když 13 týdnů je stanoveno jako hranice, těch 8 týdnů není rozhodně katastrofa.
Věk koťat (2004-07-23 11:19:19, Alena) Odpovědět
Já v tom vidím obrovský rozdíl. Chápu, když si vezmete v osmi týdnech (nebo i dřív) z útulku kotě, které tam někdo dal se slovy že ho jinak utopí nebo kotě které už o svou matku (která by se o něj starala a vychovávala ho) nemá. Potom je lepší když si takové koťátko někdo vezme domů a poskytne mu individuální péči (která je tím náročnější čím je kotě mladší), kterou mu pracovníci útulku nemohou dát, protože se musí postarat o další kočky a koťata. Pokud se koťata narodí v útulku a jsou tam společně se svou matkou tak by vám rozhodně tak malé kotě nedali, ale nechali by ho u ještě nějaký čas u matky. V každém případě je třeba počítat s tím, že takové kotě potřebuje hodně péče. Úplně jiná situace je u kotěte bez PP, které matku má a bylo by dobré aby s ní ještě pár týdnů zůstalo, ale "chovatel" se ho snaží co nejdříve zbavit, aby jeho kočka mohla mít co nejdříve další koťata a taky aby se už nezvyšovaly náklady na krmení tohoto kotěte.
pre K. (2004-07-23 11:20:03, Sylvia) Odpovědět
Citujem z diskusie na jednom servri o zvieratach: "Pro ostatní koťata (tym su myslene tie bez PP) by měla být závazná vyhláška ministerstva zemědělství, která určuje odběr koťat v deseti týdnech." Porovnavat odber maciatka bez PP od mnozitela a z utulku je dost odvazne. Okrem velmi castych pripadov, ze maciatka vo veku 6 - 8 tyzndov pridu bez mamy, sa v utulku sa totiz casto stava, ze macka svoje maciatka zacne odmietat vo velmi skorom veku, pretoze trpi stresom z pritomnosti inych maciek a nedostatkom sukromia. Alebo sa do utulku dostanu maciatka vo veku par dni/tyzdnov bez mamy, ktore by bez starostlivosti macky neprezili, takze sa macke odoberu jej 7-8 tyzndove maciatka a daju sa jej na vychovu tito najdenci (ono totiz taki 8 tyzdnovi spuntici by pardnove macata uplne vytesnili a tie by nemali sancu). Proste, v utulku je to casto o kompromisoch... Co by ale u cloveka, ktory si sam maciatka sposobil (mnozitel maciek bez PP), byt nemalo. Preto sa obcas stava, ze su v ponuke utulku maciatka vo veku, ked by este mali byt u mamy, pretoze im bude rozhodne lepsie v individualnej starostlivosti ako v utulku, kde mozu chytit akukolvek infekciu.
A co sa tyka vasej vety, ze vy ste si ockovanie velmi rada zariadila podla svojho... No, mali ste stastie. Asi sa vam este nestalo, ze ste si vzali neockovane maca, ktore vam po par dnoch zomrelo prave preto, ze odislo neockovane do noveho prostredia. Keby ste to co len raz zazili, asi by ste rozpravali inac.
(bez názvu) (2006-07-01 20:21:36, Zuzana) Odpovědět
Dobrý den, jen taková malá reakce:
1. nevím proč je hned každý, kdo dá kotě novému chovateli v 8. týdnech množitel - myslím, že byste měli být opatrní se svými soudy, obviňováním či osočováním (ne nejsem potrefená husa, koťata nemnožím, mám kastrovanou kočku)
2. proč když se tady někdo na něco zeptá a náhodou při tom zmíní, že si bral koťě v 8. týdnu věku, ho okamžitě všichni za to zprdnou, ale neodpoví na otázku? Hlavně nechápu, že Vám to stojí za to. Už se to stalo a to že za to někoho sprdnete nic nezmění. Jste jak vosy :-(
To Alena+Sylvie a ostatní příp. reakce (2004-07-23 12:01:21, K.) Odpovědět
Píšu pod sebe samu, protože chci říct "stejnou" věc. Abych byla upřímná, neorientuji se a ani nechci v "chovatelské", "útulkové", či "bez PP" problematice, protože jsem stačila pochopit - že je to jen a jen v lidech - lidi se pomlouvají, osočují, hádají, nechtějí si vzájemně rozumnět (a kočičí fora jsou toho dobrým důkazem), místo toho aby se alespoň snažili pochopit toho druhého - a ne v tom zda si někdo říká chovatel, nebo zda je nazýván množitelem. Tak jak můžete narazit na seriozního množitele, můžete narazit na neseriozního chovatele, pro kterého jsou nějaká pravidla pasé. Vadí mi ten názor, že každý množitel se zbavuje koťat v co nejmenším věku, aby mohl svojí kočku znovu nakrýt a mohl znovu vydělávat, že je správně nekrmí, prostě že je ten nejhorší! Já mám kotě od paní, která chtěla ke své kočičce ještě její dceru, a dále již množit nehodlá, je proto špatná?! Že každý chovatel chudák prodělává, ale své kočky miluje a krmí je tím nejdražším, kdežto množitel hrabe a kočky dělá jak na běžícím pásu! Tohle mi vadí, to házení do jednoho pytle!
To Sylvia: nebylo to myšleno jako "porovnání", ale spíš jako přirovnání, protože záleží na daném jedinci, jak se bude vyvíjet.
Samozřejmě že svou roli tam hraje i matka a také omílaná imunita z mateřského mléka, ale dám příklad ze světa lidí: podívejte se na kojení, stále se vědci nedokáží dohodnout, jak dlouho kojit. Mamina bráchu kojila relativně dlouho a dokonce dávala mateřské mléko do nemocnice pro "nekojená mimina", a můžu vám říct, že před problémy, které brácha měl, ho dlouhé kojení neochránilo. Nedá se paušalizovat, byť by výjimku tvořil 1 ze 1000.
A upřímně, kočina z útulku zdravotní problémy má a byla naočkovaná (nevyčítám nikomu z útulku nic, prostě to tak je a my se staráme a rádi), kočina bez PP je zdravá. Dobrá, měla jsem štěstí, kotě mi v náručí neumřelo, ale kdyby to "umřelé" kotě přežilo, kde je záruka, že by z něj byl zdravý jedinec? Že by se zbytek života nepotýkal s problémy? Možná fakt nechápu, ty věčné rozbroje, možná mám opravdu málo zkušeností, možná .... prostě vidím to jinak, dle vás špatně, ale tvrdím, je to jen v lidech a ve zvířatech a v tom, co příroda "stvoří", a naše pravidla, očkování (o kterém si mimochodem myslím, že si zaděláváme na větší problémy než tušíme i v případě lidí), i domněnky, co je "asi" nejlepší, pokusy zachránit nezachranitelné, jsou ve své podstatě přírodě šumafuk, je to koloběh života.
Jestli vám moje názory připadají "cynické", tak prostě beru život tak, jak jde i s jeho radostmi i starostmi, kterých mi osud naděluje rovným dílem. Opravdu to nemyslím ve zlém a nechci nikoho nabádat k tomu, aby si bral malá koťata ani žádné jiné zvíře, ani k ničemu podobnému, jen bych byla ráda, kdyby se prostě "nekamenovalo".
(bez názvu) (2004-07-23 12:23:24, Alena) Odpovědět
A proč se tedy paní chovatelka, která svou kočičku tak miluje zbavila (jiné slovo mě bohužel stále nenapadá) jejích koťat tak brzy. Pochybuji, že by nevěděla jaký věk se k odběru koťat doporučuje. Nejde jen o kojení, matka svým koťatům dává i výchovu a lásku. Nebo byste to koťátko odmítla, kdyby vám paní řekla, že by mělo být ještě pár týdnů u maminky?
Takže .... (2004-07-23 12:56:25, K.) Odpovědět
Předpokládám že je to psáno v "ironickém" tonu, podle výrazu "paní chovatelka".
Takže: koťata byla "samostatná" dle našeho názoru (uznávám, že mohl být špatný, ale naše kotě rozhodně nevypadá, že by trpělo), pak - bylo jich pět, takže taková "menší demoliční četa" a mamina měla zdravotní problémy - viděla jsem jí krátce po porodu, kdy vypadala skvěle a při odběru kotěte byla velmi vyčerpaná, což jsem poznala i jako laik, a "paní chovatelka" má doma dvě školou povinné děti, práci a navíc zdravotní (operace) a rodinné problémy.
Co byste chtěla slyšet jako ospraveditelný důvod? Že umírá?
Jestli mě chcete obviňovat, že bych kotě odmítla, kdyby mi ho chtěla dát později, jste mimo, ale o tom Vás nepřesvědčím a ani se mi nechce být Donem Quiotem. A tohle přesně jsem měla namysli s tím osočováním. Kdo jste, že mě chcete soudit? Znáte mě? Víte, jak se u mě kočky mají?
Nečekala jsem, že se tu setkám s "vlídným" přijetím, jen jsem chtěla MICKU uklidnit, že nemusí mít výčitky kvůli těm 8mi týdnům.
Tuto debatu tímto končím, odcházím domů věnovat se svým dvěma kočinám a svému příteli a užívat si víken a vy si o mně klidně myslete, co chcete, protože i když nejsem "špatná", vy si to o mně stejně myslíte a myslet budete :-)
Takže přeji hezký víkend všem lidem tady i všem čičinám!
Koťata (2004-07-23 13:25:58, Alena) Odpovědět
Stále jste mě nepřesvědčila. Pokud se paní chovatelka rozhodla odchovat koťata tak musela počíat i s tím že má zdravotní problémy a školou povinné děti a mohla čekat že to nebude jednoduché a měla si nakrytí kočky dobře rozmyslet. Já jsem chovatelka britských koček (s PP) a taky mám dvě děti, znám i spousty dalších chovatelů, kteří mají děti (jedna z nich má dokonce postižené dítě, jiná odchovala koťata v době kdy měla její dvojčata 16 měsíců) a různé další starosti a přesto nepředávají koťata do nových rodin předčasně. Osmitýdenní koťata nejsou samostatná, i když to tak někomu může připadat. Nechci soudit vás, kočky se u vás zřejmě mají skvěle a opravdu je milujete, jestli jste si všimla tak jsem se ptala. Pozastavuji se nad jednáním chovatelky, které rozhodně není úplně v pořádku. Už vůbec mi nešlo o to abych něco vyčítala Micce, ta už kočičku doma má a těžko s tím může něco dělat. Spíš mi šlo o to, aby si tuto problematiku uvědomili další potenciální zájemci o koťátko. Možná jsou moje názory trochu ostré, ale už mě zmáhá donekonečna vysvětlovat pořád to samé.
Ale mince má dvě strany (2004-07-23 13:42:56, K.) Odpovědět
Vím, že MICKU nikdo neosuzuje, ale ona by si mohla myslet, že udělala chybu a cítit se špatně. Také jsem se tak cítila, ale to chlupaté klubíčko mě přesvědčilo, že je to vlastně nakonec "jedno", protože já se chci starat a starám se.
Já Vás přesvědčit nechci vůbec o ničem, jen zkuste alespoň přijmout jiný pohled na věc, ne za vlastní, ale jako že vůbec existuje.
Ano možná si měla "strasti" s koťaty uvědomit, ale neuvědomila, proto je špatná? Jsou zdravotní a rodinné problémy, které prostě neočekáváte, i kdybyste byla připravená na vše, jsou věci, které přijdou jako blesk z čistého nebe. Ano, jsou ti, kteří množí pro zisk a koťat se zbavují, to rozhodně nevyvracím, ale ... jsou i výjimky a proto není možné paušalizovat. Tak, jako každý Arab není terorista, každý Cikán grázl, a každý Ukrajinec násilník, příp. dosaďte si cokoliv je Vám libo, tak i množitelé i chovatelé se liší "kus od kusu" a na kritiku na chovatele od chovatelů jsem při pročítání diskuzí narazila (chovatelka, má stanici, má PP a je ve členem nějaké té vaší organizace, a která by měla být důvěryhodná, poctivá, starostlivá o koťata, atp.).
Potenciální zájemci si to uvědomí, stejně jako jsem to věděla já, a stejně se každý zachová tak, jak bude chtít a jaká bude v tom daném okamžiku situace.
Ale asi takhle - já sama "vím", ale nepovažuji to za "zákon". Snad tahle věta dává smysl :-) Nechci přesvědčovat ani obhajovat svůj názor. Jen se ta moje "myšlenka" stále motá kolem "házení všech do jednoho pytle".
Tak a teď už fakt jdu :-)
K.
ad různé názory (2004-07-23 13:48:54, Svatka) Odpovědět
já jsem se ve škole kdysi učila, že "všecko záleží na okolnostech". A to je asi princip - pokud to jde, je líp nechat koťata u mámy co nejdéle, někdy to ale z nějakých příčin nejde, ba někdy je i líp, když koťata přejdou k novému majiteli a může to být i v těch 8 týdnech. Micka se asi docela vyděsila, chtěla se podělit o svou radost a vidí, že spustila lavinu a má asi obavy ještě jednou napsat. Na světě nic není ideální, ale lidi bývají naštěstí natolik odpovědní, že počáteční chybičku zvýšeným úsilím úspěšně napraví:))) Hezký víkend!
A ještě menší dodatek (2004-07-23 13:17:57, K.) Odpovědět
Koukla jsem na Vaší mailovou adresu, pokud jsem správně viděla - Z Lužinek.
IC Clarissa Itoka
30.9.1997
16.7.1998
11.12.1998
23.7.1999
20.1.2000
5.11.2000
29.4.2001
16.3.2002
Kimberly Petty Smith
5.9.2002
22.2.2003
24.12.2003
Opravdu se nechci hádat, ale pokud chápu, že "vrh" je datem narození koťat (pokud to tak není, opravte mne) -2 měsíce březosti a to "podsazuji", a -3 měsíce péče o koťata, no nevím, docela vaše kočky dostávají taky zabrat. Takže jestli chcete říkat něco o chovatelství a množitelství, nevidím v tom v daném okamžiku rozdíl, ach ano, papíry a 13 týdnů.
Promiňte, jestli jsem se Vás dotkla, opravdu to není myšleno nijak zle, ale tohle mě prostě praštilo na Vašem webu do očí.
Hezký víkend!
K.
Odchovy (2004-07-23 13:44:39, Alena) Odpovědět
Nechápu co se vám nezdá. Při odchovech svých koťat vždy dodržuji chovatelský řád FIFe, který povoluje od jedné kočky tři vrhy za dva roky (pokud vím, tak u koťat bez PP žádná taková kontrola neexistuje a jsou kočky které mají i tři vrhy za rok). Koťata vždy odcházejí do nových rodin plně očkovaná (celkem 3x) a ve věku minimálně 13 týdnů. Někdy kočka má tak úpornou říji, že je ze zdravotních důvodů lepší aby měla koťata než ji nechat dál mrouskat. Clarissa je již vykastrovaná a žádná další koťata mít nebude (poslední měla v sedmi letech, ani to není běžné v odchovech bez PP).
(bez názvu) (2006-07-01 20:25:06, Zuzana) Odpovědět
Díky za tento názor. Vaše názory se mi nezdají cynické, za to reakce některých ostatních se mi zde zdají přemrštěné.
Diskuze? (2004-07-24 08:58:26, Helena Kratochvílová) Odpovědět
Nechci se přidávat ani na jednu ani na druhou stranu, ale mám dotaz (nemusíte odpovídat mě, stačí každý sám sobě). Byly byste schopné podobné "diskuze" osobně nebo je urážení a osočování jednodušší na foru. Jsem zde registrovaná teprve od února, ale podobných invektiv už jsem si zde přečetla tolik, že pomalu přestávám mít chuť sem chodit.
Jana (2004-07-24 12:08:26, ) Odpovědět
Já nevím co se vám na této diskusi nezdá. Obě strany si všechno vyříkaly, nikdo nepoužil neslušné výrazy. Kéž by všechny diskuse proběhly v podobném duchu.
Jsme vporadku... (2004-07-25 19:24:37, MICKA) Odpovědět
ale,co se vse vyskytlo v diskusi....nejsem na zadne strane,jen chci dodat,ze kote /to moje/v 8tydnu je uz dost samostatne,matka uz jej sama odstavila,/mela jeste 3 dalsi a ten muj AKIM byl ze vsech nejvetsi,videla jsem oba rodice i dalsi 3 kotata/vse je vporadku a je pravda,ze ted uz zalezi na tom,jak se mu budeme venovat my,jeho nova rodina.Co mi dela starosti,je jen to ,aby se zklidnily vztahy s persankou.Pozoruji,ze je vse na dobre ceste,takze i to ma budoucnost.
micka (2009-05-14 15:44:08, mirka) Odpovědět
Držím vám palce, určitě si prťouska užijete. Někdy je vysloveně optimální vzít koťátko včas. Já jsem to původně udělala v 8 týdnech, přihlásila jsem se o něj před porodem, protože jeho venkovská maminka měla absolvovat obvyklý porod a popravu potomstva. Před ním jsem měla jednu podobně charitativně získanou kočičku ve věku přes 3 měsíce, a trvám na tom, že když není kotě "vymazlené" z domova, stane se, že ke své lidské rodině si udržuje daleko větší odstup.je mi úplně jedno, má -li mne někdo za sobce, ale úderem 8. týdne jsem si pro podivné nejmenší koťě z vrhu, dost apatické a odstrkované většími sourozenci dojela 4 hodiny cesty, všechna koťata měla neuvěřitelně zhnisané oči , ta moje terezka měla zcela oteklý obličejík. ještě z vlaku jsem volala veterinářce a objednala se okamžitě ( na neděli. Paní doktorka na ni koukala smutně - malá zhnisaná, zbědovaná, 550 g, samý svrab Jenže 2. den byla po léčbě očička lepší. 3. den průbojná, veselá, žravá a stále hubená.Trávila mnoho času přimáčklá k některému člověku, dumlajíc mu ucho a předouc.během týdne by ji nikdo nepoznal. Dnes je malá 9 měsíční krasavička, všechno jen ne apatická a utlačuje přátelsky menšího pejska. Uvažuji o dalším kotěti, které by časem stačilo jejímu temperamentu, neboť s Jindříškem se milijí i perou, je také mladý, ale ona ho nenechá ani pořádně vyspat. Chce to jen zvážit pro a proti a nest i jisté riziko. Počítala jsem, že to nemusí dobře dopadnout. a nikoli poprvé. 17 let jsem měla milovaného siamáčka, ten ležící na pultě ( šla jsem pro světlo k akváriu), vypadal napůl po smrti. Neplatí absolutní pravidlo, a ani nemám pocit viny, že jsem asi podpořila tenkrát někoho koupí přespočetného kotěte z vrhu. Bylo to krásných 17 let. A obě kočky dostaly šanci, nehledě na vyhlídky. Moc držím palce.
mala macicka (2004-07-29 13:22:34, Andy) Odpovědět
Dobry den! Neviem, ako zareagujete, ale ja som si pred dvoma tyzdnami tiez priniesla domov svoju prvu macicku (bez PP). Mala 6 tyzdnov. Mama ju uz nekojila. Zila na dvore s kocurom a surodencami a samozrejme maminkou. Od zaciatku sme nemali problem. Potrebu si vykonava na zachod, papa aj suchu stravu, bola ockovana 1x, vcera sme boli na preockovani. Nudit sa nenudi, lebo mame aj 4mesacneho foxteriera a velmi dobre spolu vychadzaju. Asi sme mali stastie, ked si na nas tak rychlo zvykla. Zatial je to maznacik prvej kategorie. Dufame, ze jej to vydrzi. Teraz len trochu lutujem, ze sme nezobrali aj jej sestricku. ;)
Docitania. Andy
A jak jste poznala., že již nekojí? (2004-07-29 13:51:33, Dagmar) Odpovědět
Víte ona ho mohla kojit i bez očumujících lidí v klidu a bezpečí, to venkovní kočičky totiž běžně dělají. Přeji Vám, aby jste Vy ani koťítko nemělo problémy, ale opravdu je to moc brzy. Jiné je kdyby němělo maminu, tak jde o záchranu života. Já osobně jsem přivezla z chalupy 6 koťat potulné kočičky. Mají 12 týdnů a mamina je opravdu ještě kojila! To jsem však zjistila jenom tím, že jsem si prohlédla její ocumlané cecíky. Teprve když jsem koťátka zavřela u nás v kuchyni, chodila je k nám kojit.Kočičku jsem dali vykastrovat a i tak se je snažila kojit.A ještě jedno bych Vám ráda řekla-je jich šest a přesto pozouji, že se jim po mámě stýská!Nedovedu si představit, že takto malé je spokojené samo! Ještěže má alespoň toho pejska jako kámoše. Víte ona ta samostatnost je velice relativní věc. I tříleté dítě je již svým způsobem samostatné! Je fakt, že v některých zemích děti opuštějí rodinu již po desátem roce (internátní školy)a u nás je zvyk že nejdříve v osmnácti. A nebyla jste to náhodou Vy, co si stěžovala, že její kotě nyní trpí průjmama?
Očkování (2004-07-29 14:04:16, Jana Bu.) Odpovědět
prosím Vás, čím byla očkována, když je v osmi týdnech již přeočkována ? To asi bylo jen kotěcí proti panleukopenii, zajímejte se o to, aby byla i proti caliciviroze a ostatním nemocem. Jinak osobně si myslím, že i když kotě už jedlo tuhou stravu, tak asi čas od času se chodilo napít k mámě a mat. mléko je pro kaťata důležité. Máte štěstí, že je zdravé.
Problém (2004-08-04 12:31:22, Lenka) Odpovědět
Před čtyřmi týdny jsem našla u silnice u lesa malé koťátko(asi 12 týdnů staré).Snažila jsem se jí udat (je to kočička),ale nevyšlo to,kotě jsem nakonec nastěhovala k mojí mamce.Tam už ale kromě pejska také byldí vykastrovaná asi pětiletá kočička.S pejskem není žádný problém,ten je na kočky zvyklý,ale zato ta kočička,je to už třetí týden a situace se stále zhoršuje.Nejen že malou nechce ani vidět a jen na ní vrčí a prská,ale je neskutečně naštvaná i na nás na všechny.Vždycky doma trávila většinu času,teď se doma téměř neukáže,spávala s námi,teď chodí spát na půdu.Vrčí i na nás a mě už i několikrát sekla,když jsem jí chtěla pohladit.Už nevíme co máme dělat,hlavně ji nechceme ztratit.Musim přiznat,že jsme ji příliš rozmazlovali a rádi bychom v tom pokračovali,ale ona s námi jednoduše nemluví.Kotě je na ní zvědavý a když se náhodou ukáže doma,tak za ní pořád běhá,sic se drží v určité vzdálenosti,protože ona pořád vyhrožuje.
Je možný,že by si ta starší kočička nezvykla a že jí ta uraženost nepřejde?
Určitě si zvykne! (2004-08-04 14:52:12, Dagmar) Odpovědět
Já jsem si před deseti dny k našim 4 kočkám (2 kočky a2 kocouři - všichni vykastrovaní)přivezla bez jejich svolení 6 malých bezdomovců (doufám, že je časem umístím.)Tak zuřivý odpor jsem opravdu nečekala!Vrčely, syčely na mne, na sebe, na koťata.Z obavy o zdraví jsou koťata přes den zavřená v pokojíčku a jen večer je vypouštím. Nyní je stav takový-nejmladší kocour již opatrně čerstvě brobuzená koťata olizuje, ale když divočej, tak je zase na ně protivný. Starší je po očku pozoruje, také se ale již dal zlákat k ochutnávce olíznutím, ale raději se od nich distancuje. Zato v kočkách se zatím mateřský instinkt neprobudil! Ty syčí jako zmyje a nadále utíkají před tou záplavou koťat. Je fakt, že si ty čtyři dospělí kočičáci také museli na sebe zvykat, protože jsem je nacházela postupně! Takže věřím, že i u Vás se situace zlepší, ale nějaký čásek to asi potrvá!
Budou kamaradky?? (2004-08-06 08:52:03, MICKA) Odpovědět
Uz to bude mesic,co jsem prinesla maleho kocourka k 10lete persance.Staram se a peceji s laskou o obe kociny a verim a doufam,ze jednou budou kamaradi.Ted je to uz zase o chloupek lepsi,sice jeste na maleho sem tam zavrci,prskne,nebo da pohlavek,ale prece jen jsou svetlejsi chvilky,kdy se ocichavaji,hledi si do oci a jen tak okolo sebe chodi,bez zajmu...Diky,diskuse byla ziva a zajimava,fakt jsem i spoustu veci si uvedomila az po precteni nazoru jinych...Libi se mi tady ta vymena pocitu,zkusenosti a tak...
Tak máme dvě! (2004-08-11 17:07:42, Míla) Odpovědět
Asi půl roku jsem váhala zda druhou kočičku ano či ne. No a od včerejška je u nás. Je to Šedivka(můžete se na ní podívat na těchto www.str.kočičí azyl Praha západ)Je to absolutní pohodářka! Horší je to s naší 8letou Eliškou. Šedivky si sice nijak zvlášť nevšímá, jen občas na ní zasyčí, ale co mě ničí: syčí i na mě a je hrozně plachá a skoro nejí. Snažím se s novou kočičkou před Eliškou moc nemuchlovat, ale tahle situace mi rve srdce :o(( Četla jsem všchny příspěvky o seznamování a doufám, že i já se dočkám, že se vše v dobré obrátí. Myslela jsem si, že Elišce nebude tolik smutno, když jsme celý den pryč...Snad to pochopí, že lásky je u nás pro obě DOST.
Urcite to pochopi... (2004-08-11 18:55:17, Zuzana F.) Odpovědět
... akorat ji to bude chvilku trvat. Jestli zila celou dobu jenom s Vami, tak ted musi byt uplne vedle z ctyrnohe "konkurence". Vydrzte, i kdyz se holky nebudou milovat, urcite bude Eliska spokojenejsi, ze neni doma sama.
Taky si myslím (2004-08-12 07:18:44, Dagmar) Odpovědět
Naše čtyři kočky rozhodně nepatří k těm, které by si spolu moc hrály!Jsou to dost velké individuality a je to možná tím, že jsem je nacházela postupně! Při donesení další konkurence se odehrával u nás stejný scénář jako s Vaší Eliškou. Odevšad ozývalo výhružné mručení a syčení, a to nejenom na nový přírůstek a na nás, ale syčely na sebe i ty už na sebe zvyklé!Přesto si myslím, že jsou nyní spokojené!Pozorují se při hře,berou si navzájem hračky,občas se honí, a tak se rozhodně jim rozhodně den bez nás ubíhá daleko lépe a bez nudy!
Byla jsem vzata na milost! (2004-08-13 10:37:04, Míla) Odpovědět
Tak už je to čtvrtý den co máme druhou kočičku Šedivku a Eliška ta "služebně" starší mě snad vzala na milost. Ikdyž to není jako dřív už se občas přijde pomazlit a začne příst a HLAVNĚ na mě už nesyčí :o)) Na Šedivku sice ještě zasyčí, ale už se překonola a čuchla si k ní. Dokonce povolila, aby se k ní Šedulka na metr přiblížila. Začínám to vidět veseleji ikdyž není ještě zdaleka vyhráno, doufám v dobrý konec...:o) Děkuji za podporyplná slova a jsem ráda když vím, že si tímhle musí projít asi každý.
Musí, (2004-08-13 11:29:25, Ivana) Odpovědět
nedivte se, Vám,kdyby se někdo najednou nastěhoval do bytu, taky byste vrčela.Nakonec musí vrčet už proto, aby "si nezadala". Kdo ví, co byste si na ní vymyslela příště, že.Ony si ty kočky opravdu časem zvyknou, že už nejsou oprašovaným jedináčkem, ale chvilku to trvá. Ona taková číča za chvilku přijde na to, že ve dvou je větší bžunda.
Azase par dni.. (2004-08-13 21:01:20, MICKA) Odpovědět
a zase je par dni za nami a jak ctu,i ja jsem velice rada,ze jsem se rozhoupala a druhou kocicku si domu vzala.Kazdy den je to lepsi,neni to jeste to prave orechove...ale,uz neni tolik syceni,uz se stane,ze i zerou z jedne misky...to maly pomaha dojidat,je rychlejsi a ma svoji misku driv prazdnou,verim,ze i starsi,persanka je rada,ze ma pres den rozptyleni a kdo vi...jednou budou spolu ,mozna,i v jednom pelisku,zivot bez nich si uz ani nedovedu predstavit...
U nás vše při starém (2004-08-16 12:52:35, Lenka) Odpovědět
Už je to druhý měsíc a nic se nezměnilo. Malá (Macinka)je sice čím dál víc zvědavá na tu velkou (Perla),ale ta je neoblomná.Vrčí na ní, na nás, na psa.Už se sice přišla pomazlit,ale rozhodně to nebylo jako dřív.A ještě ke všemu se začala ta malá opičit po velký a začíná taky na nás vrčet,teda když se jí třeba nelíbí,že jí někdo hladí.Teď je to sice docela srandovní,ale co bude dál,to netušim.Nejhorší je, že Perla skoro vůbec nechodí domů,jindy trávila doma většinu času a na lov chodila až večer.Teď zřejmě chodí spát někam k sousedům do stodoly.(Někdy sice taky zavítá spát domů,ale musíme zavřít dveře,aby hned neutekla).
Obě dvě jsou naše zlatíčka,ale jak to udělat,abychom byli všichni spokojení a šťasní, to teda nevim.
Skvělé (2004-08-21 10:41:45, Jana) Odpovědět
Konečně jsem našla ten správný článek.Zrovna mám doma prní den novou čičinu,která ne a ne se skamarádit s mým kocourkem.Zato mě by chtěla mít jen pro sebe.
KOTE (2004-08-24 13:21:25, Agata) Odpovědět
Poridili jsme nasi 1-rocni kocce kote.Je to taky kocka 3mesicni.Holky uz jsou kamaradky a hraji si spolui kdyztrochu brutalne-mlati se-ale ne zle.No prece mame 2 problemy-kote je vemi mazlive,zive,hrave,divoke.Rado se pere a je nabezpecne nasim ocim-uz skrabla do oka mne a naposledy nasi strsi kocku, ktere ocicko hnisa a musime moc dlouho lecit.Jak odnaucit vystrkovat drapky? Aspon na tu velkou? Vyroste z toho?
robl.c.2: Kote chodi konat potrebu do pisecku, spi s nama v posteli (spime tam vsichni)Nekolikrat pres den tam chodi spinkat kocky spolu...a pres to: kazdy vecer kdyz se chystame spinkat vsichni, udela do postele louzicku.Od zacatku dostane vyhubovano,na prdel a je mu ukazano wc-za wc je chvaleno a pres to uz 14 dni mila kocicka cura kam nema. Nechceme na ni být jeste tvrdsi nebo zlejsi....Poradte co s ni. Moc dekuji Agata
Taky jsem podlehla (2004-08-27 19:33:21, Ainny) Odpovědět
a rozhodla se pořídit našemu ročnímu Sárinovi (kocour, jenž měl být kočkou Sárou ;o) ) kamarádku. A kde jinde než v útulku. Vybrala jsem si čičinu v Černošicích u paní Kopáčové. Máme ji doma týden, zatím to na žádnou velkou lásku nevypadá, ale všichni tu tvrdíte, že se to poddá, tak jsem v klidu. Dneska poprvé Tracy (nabízená jako Táňa) vlezla na JEHO křeslo... a jak to dopadlo? Žádný vyhazov se nekonal, teď spí oba poprvé vedle sebe...
Ó jak vám závidím... (2004-09-09 11:41:33, Míla) Odpovědět
...tak už měsíc máme druhou kočinu Šedulku doma, ale k výrazné změně ze strany první číči Elišky bohužel stále nedošlo. Běda, jak se ke k ní Šedule přiblíží! Syčí na ní a někdy jí i žene pryč. Ta malá pak sedí a kouká, jak kdyby chtěla říct: co jsem zase udělala? S tou nejsou problémy žádné.(jen škrábadlo si ještě někdy plete se sedačkou) Je to fakt zlatíčko a každého si získá roztomilým kukučem.
Už to vypadalo nadějně, když si očichaly čumáčky a nic, ale pak to Eliška při první příležitosti napravila :o( Dokonce i na nás je starší kočka stále naštvaná. Už se nemazlí jak dřív a syčí i na nás. Sice když má absťák, tak přijde, ale jen na chvíli, aby to nevypadalo, že si můžem myslet...tak nevím, ale nepřestávám doufat, že snad někdy...je najdu spinkat vedle sebe:o)
U nás (2004-09-09 12:42:32, Ivana) Odpovědět
to trvalo rok a půl, než si Micinka na nového kocourka zvykla, a ani pak to nebylo nic moc, až do její smrti. On pak si na ostatní kočky zvykl hned, a ony na něj. To se nedá nic dělat, ty kočky si to musí mezi sebou vyjasnit samy, a Vám nezbývá, než počkat, mějte trpělivost.
NEVZDAVAM TO, ALE... (2004-09-15 17:00:34, MICKA) Odpovědět
je to nekdy moooc tezke.Mame doma uz dva mesice noveho kociciho clena rodiny a nic moc se nezmenilo...neustale syceni,prskani a pousteni hruzy je denne,ale pevne doufam,ze jednou...i kdyby to melo trvat rok a pul...snad...Tak si ale rikam,ze mozna by nebylo na skodu,pribrat ke kocourkovi malou vrstevnici,ze by pak dali stare persance pokoj,nebo ne?
(bez názvu) (2004-09-16 09:30:46, Helena richterová) Odpovědět
Nechtěla jsem Vás původně strašit, ale někdy to tak dopadne, že si kočičky prostě nemají co říct. U nás to bylo taky tak, ještě než se mi domácnost rozrostla do podoby útulku. Byli jsme bez kočičky a já měla zamluvené kotě od kamarádky - čekali jsme jen, až povyroste. jenže mezitím jsme náhodou našli vyhozené opuštěné černé kotě - kočičku a samozřejmě se jí ujali. Ale zamluvené kotě jsem taky nechtěla odmítnout a tak asi měsíc po nalezenci jsem přineslě i jeho - mourovaného kocourka. a nastalo syčení, vrčení, tlapkama fackování od té o měsíc starší černé kočičky. Pak se to trochu zklidnilo, ale ti dva se v podstatě ignorovali až do smrti - přes 10 let. Zato po čase se malý moureček skamarádil s jakýmsi sousedovic mourovaným kotětem a přivedl si ho k nám domů a s tím byli velcí přátelé taky až do konce - olizovali se, spávali spolu, jedli z jedné misky. A to nebyli kastrovaní! Takže nápad pořidit kotěti přiměřeného kamaráda se mi zdá vynikající!
No, tak s tím, (2004-09-16 09:47:07, Ivana) Odpovědět
abyste mu pořídila společnici,nebo společníka,můžu jen souhlasit, ale spíš bych řekla, že pak na tu starší číču budou prostě dva.
To by mohlo (2004-09-16 11:38:54, Jana Bu.) Odpovědět
pomoci, mladí by se vyřádili a dali starší pokoj :)
Kočíčí kamarádi (2004-09-16 15:38:33, Dagmar) Odpovědět
Také u nás to s kamaráděním není moc slavné. Mám čtyři a spíše se tolerují než kamarádí!3 jsou přibližně stejně staré, ale nalezené postupně a čtvrtý je nejmladší a nejaktivnější. teď jsem měla doma nalezená koťata k umístění a zbyl poslední kocourek toho ten nejmladší adoptoval a každou noc ho olizuje a kojí - malý kocourek dsi vytvoří na jeho břiše chuchvalec srsti a ten cumlá! Přitom nahlas přede a masíruje tomu většímu bříško. Přitom už je to také klacek! Je mu už 5 měsíců,nebyl od mámy odtržen brzy a dělá to teprve tak 14 dní.Příští týden by měl ten malý jít z domu a tak je mi ho trochu líto.Snad mu nová rodina vše vynahradí!
Tak nevim, nevim (2004-10-07 15:27:41, Míla) Odpovědět
druhou kočičku máme už dva měsíce a žádné velepozitivní změny nenastaly. Starší kočka na novou stále syčí a má neustále potřebu dokazovat jí, kdo je tady pánem. Tak nějak jsme si už na jejich občasné potyčky zvykli ačkoliv takhle jsme si to nepředstavovali, ale pořád to nevzdávám a věřim, že se to jednou zlepší. Jedině kdy se snesou v těsné blízkosti je ráno, když jim chystám jídlo. Ale stejně toho nelituji, že máme dvě - jsou to naši miláčci :o)
Kočičí kamarádi (2004-10-08 06:03:50, Margita) Odpovědět
I když můj postřeh úplně nesouvisí, chci se podělit, co
mě dosti překvapilo. Mám 3 koťata, dvě už odrostlá, třetí
mrně. Vycházejí spolu 2 kočičky velmi dobře a kocourek se kamarádí s jednou a druhou toleruje. Ale 2 x se
už stalo, že když některá byla
u veterináře, po návratu na ni
ostatní syčeli! Ta, co se vrátila a zažila takové uvítání z toho byla vedle. Asi z ní cítili nějaké veterinární pachy. :))
To znám (2004-10-08 12:38:03, Dagmar) Odpovědět
Nám se to občas stává, když bereme část zvěřince na chalupu na víkend. Někdy na ně po návratu zbytek syčí!
Asi se vám to bude zdát bláznivé (2004-10-08 15:41:57, Míla) Odpovědět
ale když jsme si přinesli domů druhou kočku, tak jsem jí vykoupala s tím, že teď teď je tedy "naše" :o). Jasně že chápu, že každé zvíře má svůj pach.(Částečně to bylo i kvuli blešce, která běhala v kožíšku)
Jsem nervozni... (2004-10-09 18:04:24, micka) Odpovědět
asi proto,ze moje dve kocky se ne ne spratelit.V minulych prispevcich jsem psala,ze uz uz,ale,v poslednich dnech jde do tuheho.Mladsi - 4 a pul mesicni kocour je cim dal vic zly na 10letou persanku,ktera byla celych 10let sama.Svadeji takove bitky,ze trnu,jak to dopadne a uz nekolikrat jsem kocoura pleskla novinama.Vyhnal ji z mist,kde spavala,nenecha ji v klidu na toaletce,nenecha ji ani spat,jak se vyspi on,okamzite radi a skace a otravuje...Skoci ji na zada,zakousne se do usi a sedi na ni.Ona jen stena a ani nemyslim na to,ze kdyz nejsem doma,nikdo ji nepomuze...Na kastraci je maly a tak ,obcas ho zavru do koupelny,nebo dostane novinama...Je nadeje,ze se po kastraci zklidni?Asi se zacnu modlit,aby se tak stalo.
Usurpátorka (2004-10-10 18:10:09, Helena) Odpovědět
Naše Maja byla ještě slepá, když jsme ji našli, a bylo nám jí líto, že nemá maminku, jen náhradní v naší fence. Taky z ní vyrostla jak jí říkáme Usurpátorka, všechno si vymůže, lehne si psovi do pelechu-ten leží na zemi, žere mu z misky a on se na ni dívá, starší kocour si leží na skříni a ona přijde, dá mu ťafku, a když ho vystrnadí, ani si na to místo nelehne. Když to vidíme, snažíme se zakročit, ale ona takhle šikanuje v posledních dvou týdnech i sousední kočky, některé pustí nažrat do kotelny, jiné ne, nevím, jak se z tak roztomilé kočičí slečny v roce stala taková kočka. Úplně vystrnadila z pozice sousedčina kocoura a dělá teď „šéfku“. Přitom jsou všichni kastrovaní, a ona není ani největší, ale V.I.P. místo je třeba v prádelně na pračce, tam už si tak 14 dní jiná kočka nelehla, oni ji k mému údivu respektují. Manžel mě pořád ujišťuje, že hyerarchie je něco, co je zvířatům dáno (i smíření se s tím), a že bych se neměla vměšovat.
(bez názvu) (2004-10-11 06:47:04, Margita) Odpovědět
Mám podobnou zkušenost. Mám
kocourka a kočku - oba cca 8 měs. a nyní kočičku 4 měsíce. Od samého začátku u nás chodí
se vztyčeným ocáskem, se starší kočkou se spřátelila, kočkují se a honí se, ale jedinou ťafkou dokáže obě starší kočky vyhnat od misky. A ony jen sedí a dívají se.
Naděje určitě je!!!! (2004-10-11 07:49:32, Dagmar) Odpovědět
Už jsem jistě tu několikrátzmínila, jak náš Kryštof doslova zle ničil staršího kocoura Oskara, který se u nás s ostatníma kočkama povaloval už pár let.Doslova se vždy Oskarovy zakousl do krku a ten bolestí kňoural a utíkal. Kryštof mu při tom vlál na zádech.Voda, noviny, syčení to nepomohlo, ale kastrace ano.Kryštof je stále velmi aktivní, ale není agresivní!
(bez názvu) (2004-11-12 10:54:36, Hanča) Odpovědět
Tak od včerejška se považuju taky za kočkaře!Zatím jsem byla tak napůl kočkař a napůl pejskař,jelikož jsme vlastnili
jednoho kocoura a jednoho pejska.Včera jsme si přinesli domů malého kocourka od jedné paní,která těch kočiček krmí ve své zahradě asi deset.Tohoto chudáčka jí tam někdo přehodil přes plot a ostatní ho nepřijali.Je to takový malinký budulíneček s rýmou a bolavýma očičkama.Hned dneska budem utíkat k doktorovi.Ještě že jsem narazila na vaše články!Hned je mi lípna duši.Myslela jsem totiž,že náš Enýsek bude celý šťastný,že má kamaráda na hraní, ale začal na toho malého syčet a strašlivě hučet.Pejsek je kámoš hned s každým ale kocour je naštvaný.Nebaví se se mnou a vyčůral se nám do postele.Abysme teda viděli!Na píseček ho jít nechal a papat taky.Tak jsem zvědavá!!No je to teprve pár hodin!Tak mi lidičky držte palce,ať to válčení netrvá dlouho.Ten malý pupíček je naštěstí zvyklý na to,že se k němu kočky nechovaly vůbec přátelsky a tak si z Enýska nic nedělá a je spokojený,že je konečně DOMA!
Magické spojení (2005-01-06 03:35:13, Kocour Olda :)) Odpovědět
Milé dámy-milovnice koček!Jsem chlap(kocour:))a miluji kočičky (a potažmo všechny zvířatka) jako Vy,a je zajímavé,že příspěvky jsou téměř jednoznačně od ženskejch.Vím,že spojení žena+kočka je magické,ale tohle je úžasný.A teď už k danému tématu.Máme doma miláčka kočičku Lidušku.Je to domácí(bytová)kočička.Jsou jí tři roky.Postupem času mám dojem,že je třeba jí sehnat další kočičí společnost(i když máme ještě "služebně"staršího pejska).Mám trošku výčitky,že takové svobodomyslné stvoření musí být "zavřené" doma.I když je jasné,že být domací kočkou přinaší určité "technické" výhody (nemůže vás přejet auto,nikdo zlý vám neublíží,jistota potravy atd. ...).Ale přece jenom je na tom krásném kočičím stvoření znát,že svoboda je největší životní dar a je bohužel spojená se všemi nebezpečími,která nás jenom můžou napadnout...Ale konec filozofování a zpátky k otázce soužití dvou a více kočiček.Jsem rád,že si můžu přečíst tolik názorů a zkušeností s tímto úkazem.Akorát musím dámy konstatovat,že Vaše hašteření (např.na téma kolik má být koťátku týdnu,aby mohlo žít v nové rodině) mi trochu připomíná naší současnou politickou scénu.Myslím,že základní měřítko je(a na tom se asi domluvíme všichni),aby tito krásní tvorové nalezli lásku a porozumění,kterou si zaslouží a kterou nám mhohonásobně vrátí.A je někdy opravdu těžké vyhovět všem nárokům a předpisům FIFA.Protože jak už říkal velký Johann Wolfgang von Goethe:"...co je všechna teorie proti košatému stromu života..." .Omlouvám se za obsáhlý příspěvěk do rozpravy,ale je to způsobeno potěšením,že je tolik lidí (ženskejch :)),kteří mají rádi tak krásná stvoření jako jsou kočičky a i mojí láskou k těmto tvorům.Napište mi prosím Vaše zkušenosti a názory na můj e-mail.Rád se s Vámi podělím se svými zkušenostmi a zážitky.Loučí se s Vámi kocour Olda.
Milý kocoure Oldo :) (2005-01-06 09:38:45, Jana Bu.) Odpovědět
bezva příspěvek, ale jen pro upřesnění : ono to hašteření o optimálním věku kotěte není až tak nepodstatné. Jde totiž často o zdraví toho prcka a někdy - a vím co píšu - o život toho prcka. Máma mu totiž zabezpečuje mlékem imunitu. Mým bytem jako depozitem prošlo x koťat a tak vím, jak jim chybí máma a co je okolo sirotečků či předčasně odstavených (a nám pak daných) piplání a starostí.
Už jsem (2005-01-06 10:03:47, Ivana) Odpovědět
mockrát z vlastní zkušenosti psala, že kočička je to nejlepší, co může člověka potkat, ale dvě jsou dvakrát tolik. Navíc sledovat jejich hry, to je ten nejlepší lék na smutky a bolesti. Pro člověka, a vlastně i pro tu kočku. Není dobře člověku (ani zvířeti) samotnému.
Musím se podělit (2005-01-06 10:16:00, Jana Bu.) Odpovědět
o radost, kterou jsem měla tento týden - v neděli jsem umisťovala Tlapku ode mne jedné příjemné slečně, povídala jsem o výhodách dvou kočiček,...slečna zůstala nerozhodná a odjela "jen" s Tlapkou. V pondělí telefonovala a v úterý si přijela pro další kočičku ! Takže domov našli dva bezdomovci a budou moci dál spolu řádit :)
To je úžasné!!! (2005-01-06 10:42:16, Dagmar) Odpovědět
Vy máte asi dobré přesvědčovací argumenty, slečna byla vnímavá a kočičky budou spokojené!
Soužití 3 kocourů (2005-02-18 09:36:07, Yveta) Odpovědět
Prosím o radu. Máme doma 2 kocourky, 5ti letého kastrovaného peršánka Micinka a 19ti měsíčního kartouzáčka Jantárka. Nejsou s nimi žádné problémy, chodí vzorně na záchod (Micin pouze na svůj, Jantar na svůj i na Micinkův) a dělí se o misku. Kartouzák má výsadnější postavení,i když peršana má rád a neustále vyhledává jeho společnost, má snahu na sebe více upozorńovat. Peršan je plašší povahy, má rád svůj klid. Ráda bych pořídila ještě jednu kočku či kocourka k chovu od jiného plemene. Mám obavy, aby nedošlo k nechtěnému krytí kartouzáka s novou kočkou, proto spíše zvažuji koupi 3. kocoura. Má někdo zkušenosti, pokud přibyde další kocour do "tlupy", jestli nedojde k nechtěnému značkování bytu,v rámci boje o prvenství, kterému jsme se doposud vyhnuli? Nelze je chovat odděleně, bydlíme v paneláku a v bytě jsou všude vesměs shrnovací dveře.
To Vám (2005-02-18 10:31:31, Dagmar) Odpovědět
nikdo asi nezaručí!Kočičky bývají s přijímáním dalšího (a nemusí být kočičí) člena tlupy velmi nevyzpytatelné. Obzvlášť nekastrovaní jedinci!
Děkuji (2005-02-21 11:22:35, Yveta) Odpovědět
za názory zkušenějších, zřejmě se tedy do chovu dalšího nekastrovaného kocoura raději nebudeme pouštět. Vlastně máme štěstí, že se ti naši hošíci snášejí a že Jantar zatím neznačkuje. Napadá mě, zda by se Jantar - kartouzák snesl alespoň s kastrovanou kočičí slečnou (např. plemeno Radgoll). Pokud by byla kastrovaná, voněla by mu? Zřejmě je daleko lepší pořídit si kočky než kocoury. Ale na tom my už nic nezměníme, holt jak jsme to vymysleli, tak to máme.
Mrzí mě, že kocourci nejsou moc mazliví, peršan je bez PP, krásný, ale vyloženě plaché povahy, kdysi jsme ho převzali od paní, které byl z původní rodiny po 14dnech vrácen snad kvůli dětem a nelibě nese jakékoliv hlazení, či kontakt s rukou, i když je zvídavý a žije si u nás v pohodě. Kartouzák je v tomto směru přístupnější, sám chodí za námi a otírá se o nás, ale nestalo se nám, že by některý z nich přišel a sám se vnutil do klína, jako tomu údajně bývá u koček, které se vyloženě umí vetřít a přímo si pozornost vynucují. Plemeno Radgoll je snad v tomto směru velmi vstřícné, ale mám obavy, jak by se Jantar tvářil na slečnu, byť bychom ji vykastrovali. Také jsem četla o kočičí antikoncepci, že bychom ev. kočičku nemuseli kastrovat, ale nemáme v tomto směru zkušenosti, neradi bychom, aby měl Jantar tendenci ji nakrývat.
Kocouři a Ragdoll (2006-02-01 15:00:00, Lucka) Odpovědět
Ahojky, ráda bych přispěla svou zkušeností o kocourech a povaze Ragdolů. Doma máme kocouřího Ragdolláka (9 měsíců). Přesto, že se všude píše, že mají "psí" povahu, odjakživa byl spíše samostatný, na klíně se nikdy nemazlí, chování v náručí taky zrovna nemiluje. Jen občas zavítá do naší postele, kde se nachvilku rozvrní.Věnujeme mu veškerou péči, ale prostě je asi takový.Dost nás ta jeho odtažitost mrzí,ale zvykli jsme si,je to náš miláček, je svůj.Plánujeme pořízení kočičky, aby si měl s kým hrát a byl tak šťastnější (doufejme),což nám bude dělat ještě větší radost.
Jinak odjakživa máme u našeho domečku kočky myšilovky -momentálně tedy kocoury- 3 a kočku přistěhovalkyni. 2 sourozenci (5let)se perfektně snášejí, bez problémů,problémy se značkováním nejsou. 3. kocourek (9 měsíců),syn kočičky přistěhovalkyně s nimi taky vychází,jsou sladěná trojka.Jen kočička je velmi nervózní, na všechny syčí, zpočátku taková nebyla.Náš domov si vybrala dobrovolně a tak je jediná dáma mezi 3 kocoury( a zřejmě i v celé vesnici). V naší kočičí rodince s kocoury není žádný problém, ale myslím, že je to jejich povahou a tím, že mají volný výběh!V bytě by byla situace asi jiná.
Nový kocour (2005-02-18 11:15:28, Jana Bu.) Odpovědět
- jestli je kartouzák nekastrovaný a plánujete dalšího dospělého nekastrovaného kocoura, tak počítejte s tím, že se budou rvát (a to ne jen naoko, ale do krve) a budou si značit teritorium jeden přes druhého - byt vám bude za chvíli cítit jak v opičárně. Pokud nemůžete oddělit, nedělejte to. To je jen rada, nic ve zlém .
2 nekastrovani kocouri v byte? Spatny napad! (2005-02-18 11:24:26, Zuzana F.) Odpovědět
Souziti dvou nekastrovanych kocouru je zpravidla problematicke - soutezi o dominanci, chteji kryt a znackuji. Do bytu zasadne NEDOPORUCUJI. Maximalne nekam do vetsiho domku se zahradou, kde bude mit kazdy kocour vlastni mistnost (idealne s volierkou) a toho druheho ani neuciti.
moje zkušenost (2005-02-18 15:11:37, Helena p.) Odpovědět
Našli jsme v maringotce vyhozená 3 koťátka.Přestože jsme měli doma kočičku již dospělou,vzali jsme si je domů.Byli to všechno kluci.Ač sourozenci - postupem času jak dospívali se nesnesli.Toho nejslabšího společně honili a mořili.Nakonec jsme jej našli přejetého.Když zůstali dva,zaháněl ten silnější stále toho slabšího tak dlouho,až jednou domů nepřišel a už jsme jej nikdy neviděli.Tuto zkušenost jsme udělali se třemi kocourky,kteří přesto ,že byli bratři,se nesnesli.
Endy a Chucky (2005-02-21 15:03:18, Hanča) Odpovědět
Můj příspěvek se předchozí debaty moc netýká, ale jsem ráda, že seznámení mých mičičourů proběhlo v pohodě a to velkou zásluhou vašich poznatků a zkušeností v předchozích článcích.Nepřátelství a rivalita trvaly míň jak dva dny :o)Prostě super!!Teď jsou kamarádi, hrají si spolu, umývají si hlavičky.Miláčci nad miláčky!!Endy je starší a je kastrovaný,Chuckýska má jako svoje miminko. Stará se o něho,hlídá ho a je strašně důležitý.Chuckýnka teprve kastrace čeká, snažím se vydržet co nejdýl.Zatím to ujde.Občas si naparfémuje osušku, kterou dávám před jejich záchodek v koupelně.Nic jinýho neocvrkává.Tak peru osušky a peru osušky a peru osušky...Jsem ráda, že jsme se rozhodli pro kocouřího parťáka, protože se spolu úžasně vyřádí a my máme divadlo,lepší než televizi.Jenom když já vezmu kameru, že bych si ty jejich kousky natočila, tak si způsobně sednou, koukají do objektivu a nic!Takže 1 cena v Natoč to asi nebude :o(
Závidím (2005-02-21 15:18:18, Sipova@fnkv.cz) Odpovědět
To u nás Hanči tak jednoduché sžívání koček nebylo. Přinášela jsem je postupně a někdy to bylo samé prskání a rvaní. Ke starým jsem nakonec přinesla dvě nepříbuzná koťata.I na ty prcky reagovala každá kočka jinak. Nejlíp je přijali kocouři! Takže nyní mám doma dva puberťáky a také se snažím kastraci oddálit na co nejpozdější dobu. Je to ale fuška. Nejde ani tak o značkování, ale mám totiž páreček.No a tak je hlídám víc, než jsem svého času hlídala své dcery :o)
(bez názvu) (2005-02-21 15:55:22, Hanča) Odpovědět
No tak to věřím, že to je fuška!!:-) Jednou jsem takhle hlídala doma mamčinu fenku a našeho pejska...To jsem byla fakt šťastná,že si mamka tu svou holku zase odvezla.Bertík z toho byl praštěný ještě týden. To seznámení našich kluků bylo fakt v pohodě. Až jsem se sama divila.První den byl ten starší kocour uražený a syčel a hučel a všelijak zastrašoval.Druhý den už chodil kolem Chuckina docela zvědavě a třetí den ráno už spolu byli v kuchyni a hráli si.Měla jsem z toho docela děs a hrůzu, ale zbytečně :-) Teď bez sebe nedají ani ránu,jenom v noci spí Chuckin a pejsek se mnou v posteli a Endy spí v obýváku na sedačce.Je to asi tím, že Endy přebral pejskovi funkci hlídače.Bertík je už starý a na nějaké hlídání už kašle.Endy je u dveří vždycky první a pes spí jako pařez!
zvířecí rodina (2005-03-16 16:19:11, teta) Odpovědět
Kdysi jsme začínali jedním kosourem, ktrého jsem si vyprosila za úspěšnou maturitu. Když mu bylo 13 let narodila se mi dcera. Měli jsme strach, kocour byl nekastrovaný divoch, když se mu něco nelíbilo, dokázal seknout a kousnout. Přinesené miminko obhlédl, pak hlídal a signalizoval různým mňoukáním jestli má hlad, je počuraná nebo se jen vzteká. Měl samozřejmě lepší "uši" než já. Jako větší si s ním mohla hrát jak s panenkou a nikdy jí neublížil. Umřel v téměř 22 letech moc oplakáván. Protože se u dcery objevila alergie a dušnost bála jsem se pořídít další zvířátko až po několika letech nám dal někdo za dveře krabici s neuvěřitelně malým kotětem právě v době,kdy jsme si pořídíli fenku boxera, protože v pubertě dceři alergické potíže zmizely. Kotě bylo podle veterináře asi 4 týdny staré, velké jako dlaň, tenkrát (je to 20 let) nebyly speciální výživy, ale Macka jsme odchovali, dožil se bohužel jen 10 let. S boxerkou Alinkou byli ohromní kamarádi od počátku až do konce. Krabice s kotětem za dveřmi se opakovala ještě dvakrát, nevím, kdo ze sousedů to dělal, ale ti dva další, Péťa a Sisi s námi žijí dodnes, i když Peťulka v poslední době nevypadá nejlépe. Pro nevěřící Tomáše opakuji, že jim je 19 a 18 let.Za ta léta žili u nás ještě dva další kocourci, jeden nalezenec, umřel bohužel po úrazu a jeden koupený s PP, kterého ze zánětu močového měchýře nevyléčila ani péče veterinární kliniky v Libuši. Léta vycházeli všichni spolu skvěle, nikdy nebyly problémy s novými přírůstky ani se psy, kterých je u nás také stále dost. Alinka měla dvakrát štěňata, její dcera Míša jednou, z nichž jsme si nechali Konyho. Bylo zajímavé sledovat reakci koček na štěňata,v pelíšku je obcházeli obloukem s výrazem fuj, co to je, vždyť to smrdí. Když začli lézt a běhat tak se jim vyhli velkým obloukem, když začli později kočky honit a otravovat, došlo na pohlavky, ale vždy jen se zataženými drápky. Štěňata si tak odnášejí do života poznatek, že kočky se mají nechat napokoji když nemají náladu. Kočky se ale rády přitulí ke psům když oni spí, oni ti pejsci tak pěkně hřejí. Jak se chovat ke kočkám si pejsci pamatují dobře, jak vidím u těch psů, kteří u nás zůstali. Boxeři už odešli, až na jednoho, už desetiletého,do psího nebe, nejsou to příliš dlouhověcí pejsci. Dnes máme ještě další tři psí nalezence, a od jedné z fen dva půlroční rozjívené dorostence u kterých platí ve vztahu kočky-psi to co jsem už napsala. Ale teď se dostávám k tomu proč to píšu, máme ještě jednu kočičku, asi před pěti lety to bylo nalezené odrostlejší kotě. Sisina se s ní nikdy moc nesmířila, je to takové ozbrojené příměří. Holky se rvou jako koně, pokud se k sobě dostanou jinde než u misky s jídlem, kterou mají společnou, tam je to v pohodě. Mindušku honí dokonce i psi, ona je zřejmě ten typ kterému psychologové říkají "předem daná oběť". Má ale štěstí, že doopravdy jí ublížit nikdo z toho našeho velkého společenství nikdo nechce, nevím ale, jak by dopadla v situaci, kdyby přišla k jednomu agresivnějšímu jedinci. Z toho je vidět, že se najde i možnost, že soužití některých jedinců není možné, u nás to jde, Minduška se chodí mazlit k Péťovi nebo k lidem, kdybychom měli jen jí a Sisinu, byli bychom z toho všichni nešťastní.
Taková malá ZOO. (2005-03-17 06:14:06, Alena N.) Odpovědět
To je neuvěřitelné kolik máte zvířátek. Blahopřeji. S tím chováním máte pravdu. Naše dobrmanka Bugsy byla neuvěřitelně hodná. Nevadil jí další pidi pes ani fretka. Dokonce nechala ostatní najíst ze své misky a teprve pak šla sama jíst. Kočky už bohužel nezažila. Teď máme 6 letou kočku z útulku a pidi psa. Seznamka byla horší, protože kočička přišla až když bylo Maggie přes rok. A protože je kočka větší než ona, tak se jí bála a vyjížděla po ní. Teď už je vše OK. Na podzim jsem měla doma postupně 9 nalezených kočiček a musím říci, že nejlépe se seznamují kocouři. Rychleji se ochočili a se psem nebyl problém. Naopak, sledovat jak spolu cvičí judo, bylo fakt super.Kočky jsou víc nedůvěřivé.
Každý tvor je jedinečná osobnost (2005-03-17 09:29:44, Eva) Odpovědět
My máme 2 kocoury a kočku, všechny kastrované. Přišli k nám postupně a problém se seznamováním nebyl vůbec žádný. Při dospívání si vyříkali hierarchii a kompetence, nejstarší se občas ujistí, že je respektován a jinak spolu vychází perfektně. Všichni chodí ven a ve vnitřní zahradě se setkávají s kočičouny z ostatních domů (také kastrovanými). Mají tam své ,,území nikoho", kde se schází, různě se povalují, šplhají po stromech a sem tam si i trochu hrají. Ale běda, když někdo přestoupí pomyslnou hranici směrem k našemu domu. Kocouři se celkem neprojevují, jen občas značkují (venku, v bytě ne) ale náš generál je nejmenší kočenka. Ta brání území před vetřelci tak razantně, až chlupy lítají. Značkuje ,,jako chlap" a dokáže se porvat i kamarádčiným Mikešem, který si s ní hrál, už když byla malinká, takže se znají víc než 5 let. Občas k nám na přechodnou dobu přibude nějaké opuštěné kotě a to je úplně bez problémů. Všichni tři se chovají, jako by ho neviděli a když se s nimi chce kamarádit, pomaličku se od něj přestanou odvracet a prostě ho přijmou. Všichni jsou sebevědomí, mazliví až rozmazlení, ale každý jinak a každý je ,,svůj".
psala jsem (2005-03-17 10:28:41, nevyspalá Dagmar) Odpovědět
jak závidím bezproblémové zžívání kočiček. Mám doma nesnášenlivé kočky (nebo jim to prostě dlouho trvá)! Ty dva puberťáci, které staří kočičáci nemohli vystát (jedné z koček to trvalo přesně půl roku)se spojili proti donesenému tak 8mi měsíčnímu kocourkovi. Ten se narodil u nás v nemocnici a byl úžasně vymazlený a u nás byl jen týden po kastraci než jsem ho předala novým majitelům.( teď je v novém domově a je všemi rozmazlován!)Můj pubertální kocourek je již od pondělka vykastrovaný! Přistihla jsem ho jak se snaží zmermomocnit kočičku a měl to spočítané. A včera propukla u kočičky naplno říje. Co já bych v tuhle chvíli dala za skrytou říji! Takhle neřvala ani jedna z mých kočiček!Těch dalších pět mých chlupatých miláčků je z toho taky pěkně na nervy.
Dvě čičiny (2005-04-01 20:29:59, Radek) Odpovědět
100%ně souhlasím:-)
Po povodních 2002 jsme si vinou demolice zaplaveného domu museli vzít šestiletého kocourka Mikeše do bytu. Byl zvyklý na zahradu, volnost a teď do bytu. Kupodivu si rychle zvykl, ale samota, možná i stísněnost, mu nedělaly dobře, neměl se ani jak vyřádit, takže býval nervózní, jeden škrábanec na ruce se zahojil a hned mi ´pořídil´ další.. Tak jsme si na podzim 2003 pořídili k sedmiletému Mikešovi 9měsíční Micku. První týden se ho Micka trochu bála, Miky si navíc malinko bránil území. Ale po tom týdnu si už na sebe začali zvykat a dnes, po roce a půl, co máme ty dva raubíře spolu, si toho kroku nemůžeme vynachválit: Micka má útulný domov, spokojená a šťastná kočičí dáma a Mikeš má kámošku pro čas, kdy nejsme doma a ´oběť´, se kterou se může honit, vyřádit se, všechnu energii dává do her s Mickou a já nemám od té doby snad jediný škrábanec:) Jsme spokojení všichni. Dvě kočky můžu vřele doporučit. PS: Mikeš je kastrovaný a podmínka pro pořízení jeho kámoše/kámošky byla taky kastrace. PS2: Misku s jídlem, pitím i záchod mají společný, v tom není sebemenší problém.
(bez názvu) (2005-04-03 19:09:45, Irena) Odpovědět
Dve kocky se zvyknou, take jsme na zacatku meli problem, kdyz k 3 lete byvale poulicni Lucce se slozitou povahou jsme prinesli mesic stare handicapovane kotatko Dasu. Trvalo to dlouho,skoro pulroku, nez zacaly vychazet dobre, uz je to 3 roky, ale jeste se stane, ze se porvou o misku nebo o "lasku" panicky nebo o misto v posteli:))) Nejvetsi sranda je to, ze obe nejsou vykastrovane, ale jine kocici pohlavi naprosto odmitaji, kdyz koukame co vyvadi spolu, smejeme se ze fakt nemusime platit za pornokanaly:))))
Doufám, že se zkamarádí (2005-04-04 14:06:50, Lucík) Odpovědět
Ahojky, tak jsem si teď přinesla kocourka z výstavy. Přivítaní od naší domácí číči ale bylo hrozné. Syčí na něj, prská, kdykoliv ho zmerčí. Kocourek si jí nevšímá, nesyčí na ní, jednoduše jí ignoruje. Drže palečky ať se zkamarádí, zatím na něj syčí 1 den, což je podle mého názoru moc brzo na to, aby si číča uvědomila, že se s tím bude muset smířit. Ale držím se Vašich rad a do jejich rozepře se nepletu. Musím potvrdit i to, že se se mnou domácí číča nebaví a syčí i na mě. Chce to čas, doufám, že to dopadne dobře. Dám Vám vědět....
Nebojte, (2005-04-04 14:18:22, Jana Bu.) Odpovědět
určitě to dopadne dobře, první dny jsou vždy nejhorší ! Za pár dní vaše "stará" číča pochopí nový běh věcí a bude zase vše OK ! Díky, že jste si vzala útulníčka !
Také o jednom seznamování (2005-07-11 14:40:13, Helena Marková) Odpovědět
Včera jsem si přivezla domů -již podruhé - kocoura (dnes asi tak pětiletého)Toníka.Pochází z útulku Bona v Kozlech. Toník k nám přišel 4.4. 2004 z loňské jarní umisťovací výstavy v Praze.Pár měsíců potom, co mi zemřeli rodiče a já se musela ujmout několika koček po rodičích, jsem Tondu s těžkým srdcem dala příbuzným. Jeden čas jsem totiž měla i s narozenými koťátky taky 11 koček.K tomuhle činu mě vedla také skutečnost,že Toník byl postrachem zvláště pro mého původního kocoura Kubu a trochu i pro kočku Jarmilku. Věděla jsem, že u příbuzných bude sám a nebude se muset dělit s žádnou kočkou o misku i přízeň, bez dalších kočičích vetřelců,(jak se na ostatní kočičáky asi dívá)tak že bude vše v pohodě.Nakonec tam byl asi tak sám, že přestal používat - asi ze vzdoru -kočičí záchod a příbuzní se začali ozývat, že prý ho budou muset dát pryč, že není čistotný a navíc prokristapána, že má blechy.Přesto, že dnes jsem měla již kočičí smečku o stabilním počtu 3 ks - původního Kubu (11let), Viktora po rodičích (10let)jehož seznamování s Kubou mimochodem taky nebyl žádný med, a jedenáctiměsíční kočičku Jiřinku (také dědictví po rodičích) - moc jsem neváhala a pro Toníka jsem si včera zase dojela. Jedenáctiletá Jarmilka se toho již nedožila.Tak dnes máme za sebou první noc, seznamování, opět to nebude žádný šlágr, protože Tonda asi opravdu ostatní kočky (spíš kocoury)nemá rád.Noc proběhla tak, že Tonda spal se mnou v posteli a ti tři domácí na střídačku drželi hlídku a sledovali co bude.Přesto pořád věřím, že se seznámení nakonec povede.Kuba s Viktorem se, abych řekla pravdu, trochu spřátelili až teď, kdy mají společného soka a to už spolu bydlí 1/2 roku!Ale když tak čtu různé komentáře, jak to chodí jinde, tak to taky snad dokážem.(I když je to v bytě 2+1 docela těsné).S vyjímkou mladé Jiřky, je to asi také trochu jako seznamování v domově důchodců, každý už má zažité své vrtochy, nálady a nenálady,tak to bude možná trvat déle.Pokud má taky někdo zkušenost se seznmováním starších kocourů, ráda se ještě poučím. Helena
Úplně přesné to asi nebude, (2005-07-12 09:28:11, HelenaK.) Odpovědět
ale pozorovala jsem asi 3 roky sžívání sousedčina kocoura, do té doby pána i naší zahrady, s kočkami, které se k nám přidaly (nebo byly přidány přes plot), měl tehdy asi 8 roků. Byl z toho nejdřív hrozně nervózní, taky všechno pozoroval ze skrytu, už nechtěl chodit na zavolání, pdokonce chvíli nežral a pohubl, ale postupně tak nějak kapituloval a zvykl si, asi za ty tři roky to dospělo do stadia, že když se na zahradě potkají na cestičce, když je mokro a nechce se jim rousat si tlapky ve trávě, dokonce se očichají. Není to žádná vášeň ani na jedné straně, leží spolu pod schody, ale aspoň 1/2 metru od sebe, na rozdíl od našich koček, které se k sobě tulí - jsou si ale skoro pořád nablízku.
Ještě dodám, že mě udivuje, že změny psů v sousedství kočky vyvádí z míry daleko míň, než když se objeví nějaká kočka. Teď k nám třeba začal chodit asi zatoulaný kocour na žrádlo, kočky jsou v jednom šiku, úplně vykolejené, včera dokonce demonstrativně seděly všechny na stromě a nechtěly jít žrát, protože jsem nachystala o jednu misku víc.
koťákto a pes (2005-07-25 20:15:12, Vendy) Odpovědět
Seznamování dvou kočiček už jsem jednou zkoušela a docela úspěšně, mám teď před sebou ale mnohem závažnější úkol... Vyhlídla sem si koťátko. V bytě kde bude trávit nejvíc času bude samo, ale o víkendech a dnech volna jezdím za babičkou, která má staršího psa (oříšek - něco mezi jezevčíkem a něčim většim a spoustou dalších příměsí). Punťa je ale naprosto nepředvídatelný. Když byl mladší, s jedním koťátkem si hrál a spali spolu i v boudě, pak se ale z koťátka stala dospělá a trochu divoká kočka a vzniklo velké nepřátelství... Já bych svoje nové koťátko chtěla s Punťou seznámit, ale nevím, jak to mám udělat, abych hned na začátku neudělala chybu, která by celé soužití znepříjemnila nebo dokonce zničila. Poraďte mi prosím někdo! Nebo napište své zkušenosti! Mockrát děkuji!
Pro Vendy (2005-07-26 07:17:59, Danda) Odpovědět
O seznamování kočin a psů je několik příspěvků ve fóru, nakoukni tam. Celkově se dá říct, že nejedná-li se o dva vyložené rabiáty, tak to jde. Jenom to chce pro oba zlehka a dát tomu čas.
Já si ke třem fenkám přibrala loni postupně dvě koťata a teď mám doma ještě třetí! A fakt to funguje. Hodně štěstí.
kotě a pes (2005-07-26 11:19:24, Petr) Odpovědět
My jsme měli taky nejdřív psa a pak postupně přišly dvě kočky a vycházejí spolu v pohodě - už jsem taky psal něco do fóra, takže tam se inspirace najde dost. Nicméně v tomto případě je nutné brát ohled na to, že spolu nebudou pořád (jakási smečka), ale pokud jsem správně pochopil, jen jednou za čas - tady bych asi zvažoval jak časté (a dlouhé) návštěvy budou a zda se to vyplatí (počáteční stres pro všechny zůčastněné), neb bude potřeba při každé návštěvě aspoň ze začátku mít oba pod bedlivým dozorem a první seznámení (i když se už nekolikrát viděli) pozorně sledovat a případně zasáhnout. Neb se může stát, že vzhledem k tomu, že spolu nebudou pořát, pejsek kotě nebude tolik brát jako své a časem až dospěje, může být bráno i jako vetřelec na jeho území, právě proto, že se objeví jen jednou za čas :/ Chce to prostě pořád dávat pozor hlavně pak v období dospívání.
seznámení (2005-07-26 12:32:15, MagdaT) Odpovědět
No, tady mám strach spíš o toho voříška - vycházím z pravdivého příběhu, že když jsem dávala "do služby" Drákulu, přišel ji přivítat 11-tiletý vlčák. Což tříměsíční kotě vidělo poprvé. Zavřískla, postavila se na zadní a nic netušícího dědouška zmlátila jak žito. Nakonec jsem brečela já, nová majitelka a obě jsme se omlouvaly tomu ubohému psovi.
koťákto a pes (2005-07-26 22:06:11, vendy) Odpovědět
Děkuji moc za rady a odkaz na fórum. Koukla sem tam a něco si přečetla. Asi je nejdřív oddělim do dvou místností mřížovou překážku na dveře, budu pozorovat, jestli o sebe jeví zájem a pak přidáme společné hladění a tak.... Snad se to povede! Každopádně moc dík za tak rychlé odpovědi a snahu pomoct!!! :-)
téměř po měsíci... (2005-08-09 13:22:18, Helena Marková) Odpovědět
Po měsíci, co jsem psala příspěvek o seznamování mých koček - Tondy s Kubou Vikorem a Jiřinou, musím konstatovat, že vývoj událostí v naší kočičí rodině není zrovna optimistický. Možná, že je ještě brzy hodnotit, ale s kocourem Tondou se zatím skamarádila jen kočka Jiřka, Kuba se opět přestěhoval k sousedovi,kam dochází oknem a okapem, protože jsme ve 4. patře.S kocourem Viktorem je situace ještě horší,jsou sice s Tondou odděleni, každý "ve svém pokoji", ale doslova se nemůžou ani vidět.Jen Jiřka si z Tondy absolutně nic nedělá.Blbne stále dál, až tolik, že minulý týden vypadla z okna (ze 4. patra). Veterinář zkonstatoval, že se jí celkem nic vážného nestalo, už jen trochu kulhá. Kuba tedy má teď u sousedů o azyl postaráno, ale co bude dělat, až bude muset trávit v zimě, kdy budou zavřená okna, celé dny s námi,(když jsme se ho tolik dotkli, že jsme domů přivedli ještě dalšího kocoura),nevím.Toníkovi jsem záhy po příchodu k nám pořídila klec 1m x 1m, ale usoudili jsme, že by byl jako trestanec, tak jsme od jejího použití upustili.Takže přesto, že se snažím se věnovat všem kočkám stejně,je to zatím k ničemu.Uvidíme jak to bude dál...
Nové kotě (2005-10-05 14:22:41, Jolana Jiránková) Odpovědět
Ráda bych se poradila - v bytě máme naši Princeznu, 4-letou kastrovanou číču, která svoje jméno skutečně prezentuje...:-) Nějakou dobu si již pohrávám s myšlenkou, že si pořídíme dlašího kočičího kámoše, malé kotě. Trochu se bojím seznamování a jejich soužití, ale budu držet palce. Zajímalo by mě, jestli je nutné pořizovat druhou bedýnku s kočkolitem, nebo stačí jedna? Stejně tak misky...Máte nějaké další tipy a rady, prosím?
Díky za rady!
Druha macicka (2005-10-05 14:26:49, AndreaO) Odpovědět
Zachodik v podstate nepotrebuje. Ale misku by mala mat kazda macicka samostatnu (i ked si ich niekolkokrat behom jedenia vymenia).
A keby sa v buducnosti nahodou ukazalo, ze potrebuju aj druhy zachod, da sa dokupit. U mna vzdy bol pocet zachdikov na 2 macicky jeden, ale moze sa stat, ze nebude stacit...
Druhá kočka (2005-10-05 14:51:17, Míla) Odpovědět
můžu Vám napsat zkušenosti naprosto čerstvé od svojí maminky,... Má 4 letého kocoura který je pěkný paličák a vládne doma tvrdou tlapou, je pouze doma a dokonce i psa (3x většího než je on sám) dokáže během 5ti vteřin spacifikovat tak, že ani neví čí je. Zkrátka není žádné jehňátko, a proto si maminka k němu další kočku nepořídila. Situace se změnila před 2 měsíci kdy jí prostě nezbylo nic jiného než před smrtí zachránit toulavé kotě. Po týdnu syčení a prskání kdy byl malý (taky kocour) zavřený v jedné a kocour velký v druhé místnosti se najednou ledy prolomily, a spřátelili se. Kocour "domácí" se teď chová jako jeho táta a učitel a jsou naprosto nerozlučná dvojka. Doporučuji pokud máte již kočičku dospělou a chcete druhou vzít si kotě, budete to mít snažší a vaše kočinda omládne uvidíte.
Já sama mám kočindu z útulu a v sobotu přibyde druhá - taky z útulku. Tak vám držím palce.
Kočičí kamarád (2005-10-05 15:38:26, Zuzana F.) Odpovědět
Osobne bych druhe WC doporucila, alespon pro zacatek. Muze se Vam stat, ze starousedlik proste novacka na sve WC nepusti, pripadne ze zacne cunit, protoze jeho WC pouziva nejaky drzy privandrovalec. Extra zachodek v takovych pripadech pomaha...
To druhe WC nemusi byt nutne nejaky luxusni model, postaci lavor nebo stary pekac. Jednoduche plastove WC poridite za cca stovku. Kdyz si kocky padnou do oka, muzete potom nepouzivany zachodek venovat utulku :))
sourozenci (2005-10-12 20:44:58, Lucka) Odpovědět
Dobrý den,
mám hrozné dilema. Dneska jsme si byli vybrat kocourka, ale ma jeste brasku a ten je taky skvelej. Jsme s pritelem cely den v praci, tak navrhl,abychom koupili oba-aby si pres dne hrali. Priznavam, ze mame sice baracek, ale dost moderne vybaveny a mam obavu, aby dva kocourci nebyli rozdovadeny a cely byt neznicili. Taky mam obavu, jak se bude cestovat s dvouma kocourama.Na druhou stranu vim, ze by jednomu bylo asi pres den smutno.Muzete mi nekdo poradit, kdo mate zkusenosti?Rovnou rikam, ze jsme spis rozlitany, takze neumim si dost predstavit,jak nekam tahneme dve prepravky, nebo nekomu ty nase dva kluky pujcujeme. Nemluve asi o dvojnasobnym uklidu...Jsem opravdu na vazkach, taky se mi predstava dvou libi, ale bojim se, ze uz se nebudou tak tulit.....
Sourozenci (2005-10-12 21:02:14, Iva) Odpovědět
- to je vubec nejlepsi napad. Vubec se nemusite bat toho, ze by vam zdevastovali byt vic nez samotne kote, protoze k niceni zarizeni bytu maji spis kocicky, ktere trpi samotou. A ze jste rozlitani? Pokud budou kocouri dva, tak je v klidu muzete nechat doma samotne treba i tri dny (pokud poprosite nejakou hodnou dusi, at jim alespon jednou denne prijde vymenit vodu, dosypat granule a treba i vycistit zachudky). Z vlastni zkusenosti kocky i cestovani snaseji lepe, pokud cestuji s partakem. A nemusite se tahat se dvemi prepravkami, ale treba koupit jednu vetsi, kam se v dospelosti vlezou oba. Taky pokud budou kotata dve, tak vy se vyhnete uplne rozdrasanym a rozkousanym rukam.... protoze clovek neni pro kote v kocicim svete her rovnoceny partner. Rozhodne existuje vice "pro" nez "proti" dvema kockam. Proto my mame hnedka tri a vubec si nedokazu predstavit, ze bychom meli mit jenom jednu, protoze taky jsme hodne moc v praci a kdyz nejsme doma, tak se spolu kocicaci vyradi a v noci nas nechaji v klidu vyspat a rano nas budi tri spokojena vrnici klubicka a ne jedno nevyradene osamocene a vynervovane certisko. Takze se priklanim k nazoru vaseho pritele. Ono jsem tak nejak vypozorovala, ze spokojena kocka = zdrava kocka a spokojeny panicek(ka). Zacnu skandovat "Oba, oba, oba...."
Nasi nesourozenci (2005-10-12 21:09:56, Iva) Odpovědět
A jestli chcete videt, jak vypadaji nasi tri spokojeni nesourozenci, poslete mi adresku a ja vam poslu fotecky.
Sourozenci (2005-10-13 07:55:09, Danda) Odpovědět
Určitě OBA! Zvlášť když jste tak rozlítaní, tak aby jednomu nebylo smutno. Kromě očkování se ale už nic nemusí násobit dvěma, nemějte strach. Jeden "trucovitej" dokáže udělat určitě víc nepořádku než dva spokojení.
A cestování? Proč hned dvě přepravky? Já mám 3 trpasličí fenky, 3 kočky a zakrslého králíčka. A pravidelné přesuny na chalupu řeší pro všechny číči jedna přepravka (velikost 2). Už jsem v ní měla pohromadě i 2 fenky a kočku - při návštěvě veterináře. Jsou-li chlupáči kamarádi, není to problém, jen je zvyknout.
Sourozenci (2005-10-13 08:46:00, 2.RomanaK.) Odpovědět
Určitě je vezměte oba. Ono to uklízení po jednom , nebo po dvou kočkách - v tom není žádný rozdíl. Navíc kočky jsou velmi čistotné.A skutečně - pokud jsou alespoň dvě , jsou mnohem spokojenější a nenudí se. Cestování se nebojte - já dávám do velké přepravky taky dvě kočky najednou, alespoň se nebojí a nemňoukají. Pokud je budete zvykat od mala na cestování , tak s tím mít problém nebudete.
(bez názvu) (2005-10-13 13:24:07, Lenka) Odpovědět
Rozhodne berte oba. Ja mela cca pred 2 mesici naprosto stejne dilema:-) Vyhlidla jsem si kocourka v depozitu, byla jsem se na nej podivat a on zrovna spinkal prituleny ke sve sestricce. Od te doby mi hlavou nevrtalo nic jineho, nez jestli si mam vzit oba, kdyz jsou na svou spolecnost zvykli. Obratila jsem se na par kockorodicu a vsichni se shodli na tom, abych si vzala oba. A jak jsem jim ted za to vdecna, protoze neni nic krasnejsiho nez pozorovat ty male dabliky pri dovadeni:-) Do prace odchazim v 7h a doma jsem pred 18h, takze jsem rada, ze mam oba dva, protoze se spolu vydovadeji a neni jim smutno a i ja kazde rano odchazim s lehcim svedomim a nemusim se trapit pohledem na dve smutna ocicka. Vim, ze sotva zavru dvere, pusti se kotatka do blbnuti a ja jim ani nechybim:-) Co se tyce pece, tak ani v tom si moc prace nepridelate, vlastne zadnou:-) Urcite si vezmete oba, uvidite, ze Vam za to budou vdecni a Vy z nich budete mit dvojnasobnou radost:-)
(bez názvu) (2005-10-13 13:26:37, Lenka) Odpovědět
A jeste jsem chtela napsat, ze byt nedemoluji, zatim akorat sem tam rozhrabou hlinu z kytky, shodi casopisy ze stolku a to je tak vsechno:-) Naopak si myslim, ze kdyz budete mit oba, tak se zabavi spolu a nebudou mit potrebu nicit cokoliv v byte:-)
demolice (2005-10-13 14:49:47, MagdaT) Odpovědět
Jak psal vedle na Adéle pan Vlasák: Vždy, když mu kočky něco smetou, ví, že to nebylo pro život potřebné a řekne: Díky ,kočky. Já sice říkám Bestie zatracený, co jste to zase provedly, ale jen proto, že musím dojít pro koště a smést to.
Určitě oba (2005-10-13 22:22:04, Roman Dubravský) Odpovědět
Připojím se k těm, kteří radí vzít oba. Taky jsem to tak udělal a vzal jsem si dva brášky kocoury a je to tak určitě lepší. O co víc dáte za krmení a veterináře, to ušetříte na televizi (tu můžete rovnou prodat). Sledovat dovádějící koťata je daleko zábavnější než většina pořadů. O mazlivost se nebojte, ta je dána spíše povahou kočky než tím kolik jich je. V útulcích jsou koček desítky a mazlí se ostošest. Navíc, kocouři jsou mazlivější než kočky a pokud je dáte později kastrovat tak teprve uvidíte co je to mazlivá kočka.
(bez názvu) (2005-10-13 23:20:08, Iva) Odpovědět
U nas se taky nejvic mazli kocour, a to jeste neni ani kastrovany, protoze ma sedm mesicu. Nekdy je sice az doterny, ale co by clovek neudela pro jeho spokojenost, ze?
Jak to dopadne? (2005-11-25 23:51:43, Helena Marková) Odpovědět
Již dvakrát jsem tu líčila seznamování konfliktního kocoura Toníka s Kubou a Viktorem. Stále žádný krok k lepšímu. Proto chci zkusit přístí týden Toníka přestěhovat k mému příteli.Rozhodla jsem se tak proto,že Kuba s Viktorem strachy už téměř neopouští svá útočiště- Kuba střídá otevřené tašky s fotbalovým náčiním mých synů(když otevřené nejsou, tak si zip prostě otevře)a Viktor kraluje na nyní již krásně vyhřátem radiátoru, samosebou s měkkou podložkou.Domácnost, kam se Toník přestěhuje neobývá žádná kočka,tedy spíš kocour - které on tak nemá rád, ale malé, asi sedmitýdenní štěně pudla. Leckde jsem již četla, jak celkem snadno probíhá seznamování staršího psa s kotětem, ale jak je to naopak, kdy má žít starý kocur s malým psíkem, nevím.Pokud máte někdo s touto kombinací zkušenost, prosím poraďte. Ráda bych totiž, aby důchodci Kuba s Viktorem prožili závěr života v klidu, bez vytřeštěných očí, kdykoli nechám otevřené dveře k Toníkovi.
starší kocour (2006-04-03 14:39:16, Katka) Odpovědět
Mám zkušenosti s 3-letou velmi dominantní kočkou a štěnátkem yorkshira. Julie nevěřila vlastním očím, CO jsme to zase přitáhli! Ale v klidu ho očichala a vyskočila na skříň a to se opakovalo, kdykoliv se Jonášek rozeběhl k ní "bratřit". Hlavně jsme jim nechali volný prostor po celém domě, aby si oba mohli běhat, jak chtěli, popř. jeden před druhým zalézt. Pudlíci jsou dost hraví, takže se dá čekat, že štěně bude dorážet, že si chce hrát, je proto nutné nechat kocourovi "volnou cestu" nebo vyvýšené místo, kam si v klidu může zalézt. Dnes, po 2 letech, se celkem lhostejně míjí, Julie ho občas švihne, ale nijak zle, spíš jako varování, aby nebyl tak dotěrný. Myslím, že nemusíte mít strach.
od jedné k sedmi (2006-02-22 03:00:35, Petr Ch.) Odpovědět
Začalo to jedním černohnědým kotětem od kamarádky. Ve čtyřech měsících jsem si ji přinesl domů(do rozestavěného domku) a rychle si zvykla chodit na záchod. Spala s námi kdekoliv,v posteli, na zemi ve spacáku, nejraději ve vlasech mojí přítelkyně. Věděl jsem o jednom malém zrzavém kocourkovi v jedné stodole a tak asi za týden jsem ho přivezl domů. Trvalo asi 5 dní, než přestalo to syčení a prskání ze strany kočky, kocourek byl k tomuto chování vcelku letargický, měl k ní respekt, ale jinak byl velice hravý a mazlivý. Po pěti dnech už si hráli spolu s kočkou jakoby s polu vyrůstali odjakživa. První asi tři měsíce byli pouze uvnitř domku, ale pak se naučili chodit větracím okýnkem ven, na procházky, na myši, pozorovat okolí.... a vždy se vrátili domů, někdy během dne, někdy až v noci nebo k ránu.A to se potkávali u mně v posteli, resp. na mně, protože když jsem ležel na zádech, kočka mi spala na krku a kocour na hrudi, když jsem spal na boku, kočka spala vedle mně a kocour usnul nahoře na rameni.... Super. Po nějaké době si oba zalezli na půdu, kde asi měli více soukromí a tam se oddávali sami sobě a to takovým způsobem, že o tom věděla asi celá ulice. A po čase jsme měli další tři koťátka(byly čtyři, ale jedno bylo mrtvé). Kočka se vzorně starala a chránila svoje potomky, kocourek zase hlídal, dokonce chodíval ven na myši, kterou pak vždy, minimálně jednu denně, nosíval kočce až do pelíšku. Nádhera, jako rodinka. Mezitím se na půdě usídlila jiná kočka, černobílá s neskutečně dlouhým ocáskem. Byla hladová a hubená, ale to se po čase velice dobře spravilo, měla u nás už své místo. Když už koťata odrostla a začala brutálním způsobem okupovat napřed celý pokoj a pak i celý dům, poprosila mě jiná kamarádka, jestli bych se nepostaral o jednoho nalezenečka, malého kocourka, černého jak uhel, že až přecházel do modra, se žlutýma očima a velice čistotného. Do "rodinky" se zapojil naprosto spontánně a vc klidu, téměř bez jakéhokoliv prskání a stal se vyhledávaným kamarádem malých koťat, se kterými si dokázal dlouho hrát. Nejhezčí pohled pak byl zeshora na velký talíř, když byl čas krmení a všichni se sesedli okolo něj...
dominantní kočka a nový kámoš? (2006-04-03 11:56:03, Z.Gajerová) Odpovědět
Dobrý den,
zkuste mi poradit, zda to vůbec mám zkoušet: máme 3a půlletou kočku s dominantní povahou. Když jsme se přistěhovali do domku ze zahrádkou, seznámila se se stejně starým koucourem ( tehdy cca 1 a půl roku) od vedle. Velmi se kemarádili, ale kocourek již před rokem a něco zmizel, Sosedi si pořídili malá koťátka a já jsem se těšila, že Karkulka bude mít kamarády, protože Matýska velmi postrádala. Ale situace je úplně jiná. Malých koťaT SE BÁLA, UTÍKALA PŘED NIMI, NECHTĚLA K NIM BLÍŽ A KDYŽ VYROSTLI, tak se s nimi rvala.Sousedovic kočičku přejelo auto a kocourek ( teď už kocour) k nám na zahradu ani nepáchne, jen se zjeví, Karkule mu jde po krku a vyžene ho ven. Podobně zatočila s další konkurenční kočkou. Zdá se, že se stala vládcem naší zahrady a snad i širšího okolí. Jediný obří kocour Rome z blízkého okolí ji neštve, snese ho ve své blízkosti, dokonce s ním polehávala po zahradě, ovšem v bezpečné vzdílenosti cca 1,5 až 2 metry. Jak přišel blíž, dostal facku.
Vzhledem k tomu, že je docela možné, že dojde k mimoř. opatřením kvůli ptačí chřipce a Karkule nebude moci chodit ven, jak se jí zlíbí, chtěla bych jí pořídit kamaráda. Ovšem nerada bych jí pořídila nepřítele, či otloukánka. Má vůbec smysl tak dominantní kočce kámoše pořizovat? nechci také traumatizovat či snad někam po čase vracet, poničeného a vyděšeného "kamaráda". Uvítala bych radu profesionála či zkušeného chovatele. Díky
Někdy to prostě nejde ! (2006-08-22 15:29:56, sykorka) Odpovědět
Ráda bych přispěla taky vlastní zkušeností se s bližováním koček..mám doma asi pětiletou kastrovanou kočičku no spíše takovou Elzu lvici, kterou jsem odchovala jako jednoměsíční kotě. poslední rok, dva oba s přítelem pozorujeme, že je jaksi otrávenější a línější než dříve a proto jsme se rozhodli , že ji pořídíme kamaráda. Nebylo to přímo plánované, ale nedávno jsme byli na dovolené na jednom statku a tam jsme si přímo zamilovali jedno zrzavo bíle kotě - kocourka
, byl jak pejsek všude chodil s námi, neustále chtěl pusinkovat a pořád s námi komunikoval, k ostatním kočičkám byl také kamarádský no prostě roztomilej kamarád o kterém bylo rozhodnuto, že s námi pojede domů, kde ho skamarádíme s naší micinou.
To co se dělo po příchodu domů, si už nepřeji v životě zažít, micina sotva jsme vlezli do dveří a než jsem jenom stačila sundat kotě z ruky, vyrazila jako vzteklina, přímo řvala, vrhla se na přítele, kterému rozervala nohu a jen s úsilím se nám jí podařilo zahnat a zavřít do pokoje kde chodila jak tygr a řvala a naháněla hrůzu. Kotě jsme k ní samozřejmě už nepustili a já jsem se ještě hodinu poté klepala strachy a úzkostí. Abych to zkrátila, kamaráda jsme ihned odvezli do azylu ke kamarádce, kde čeká na nový domov a naší kočku jsme raději ponechali přes celou noc samotnou doma, aby zjistila, že už tam žádný vetřelec není a uklidnila se. Celou noc jsme proseděli a já i probrečela v hospodě a k ránu se vrátili dom. Kočka už byla na štěstí v pohodě, ale bohužel asi patří do kategorie koček, která nedovolí nikomu dělit se s ní o její místo a pány....je mi to samozřejmě moc líto, protože své si sice vydupala, ale jinak je opět otrávená a znuděná ani mi jí nestačíme uspokojit. Takže pokud by jste v budoucnu pořizovali kočku a plánujete k ní kamaráda doporučuji ihned jako dvě koťátka, někdy to opravdu potom už nejde !
nevím si rady-nemají se rády (2006-09-18 00:32:56, lucie) Odpovědět
mám 3 kočky,1 nejstarší Miky,roční Sísu,a její kotě filípek.sísa se snažila s miki s zkamárádit,ale miki i po roce na syčí vrčí..sísa porodila kotata a hierarchie se změnila.s filípkem na miki neustále doráží,a ta je nucena bejt stále venku nebo u mě na klíně.chyba nastala asi při stěhování kdy sem je vzala obě do nového prostředí a žádná tam neněla teritorium.nevím co s tím.sísu i s filípkem asi dám nějakým hodným lidem.miki má totiž handicap nějakej idiot ji skřípnul ocas do vrat,a ona má ted přerušenoumíchu a ocas ji jen visí.takže jako kočka skončila..nemůže už skákat,a jez toho dost depresivní.proto musím ty 2 provokatéry dát pryč..
několik postřehů (2006-10-17 15:36:26, lysil) Odpovědět
Při pořizování druhé kočky, záleží podle mých zkušeností na věku i povaze domácí i příchozí miciny. Prvního kocoura černého Šimona jsme si přivezli z vesnice, kde si ho sestra na rodičích doslova vybrečela, neboť naše sousedka každý rok mordovala dvojí ž trojí vrh koťat od dvou koček, a my jsme tímto zachránili aspoň jednu duši. Byl divoký jako správné venkovské kotě (v dospělosti to byl nebojácný kocourus, který obrátil na útěk i sousedovic vlčáka) a své bojovné výpady si vybíjel na nás (kočičí hrátky se odehrávaly v duchu utěšené lidové písně Utíkej, Káčo, utíkej, honí tě kocour divokej). Když bylo Šímovi půl roku, vyrazila sestra s maminkou na výstavu koček a tam setrvala až do zavírací doby u klece s opuštěným strakáčem s dojemně růžovými tlamkami, rozhodnuta neopustit sál dokud si bílo-mourka někdo nevezme. Kocour byl očividně určen nám, a tak si večer nesly maminka se setrou domů Zilvara z chudobince. Plachý půlroční kocour se před Šimonem okamžitě pokořil, kutálel se před ním a ukázal mu bříško. Od té doby Šimák místo nás řezal Zilvara. Kocouři se honili po bytě, kočkovali se a prali (v dobrém), Šimon Zilvárka proháněl a dobrák Ziluška mu za to myl uši a kožich. Spali spolu stočení a měli se opravdu rádi (myslím, že Zilvar měl dokonce Šimona radši než nás). Bohužel Zilvárek nám umřel už v šesti letech na nemocné ledviny. Do domácnosti vzápětí přibyla Blecharda - toulaté hubené vyplašené koťátko, které sousedka z domu sebrala na začátku zimy mezi volnými kočkami na dvoře ve vnitrobloku. Šimon přijal její příchod s klidem svrchvaného panovníka. Neprojevoval jí nijak zvlášní náklonost, občas když němu přilehla, si odsedl, ale nevrčel na ni, neprskal, nepohlavkoval. Bleška by si bývala chtěla hrát, a proto uvítala, když jsme zhruba za dva měsíce přinesli z ulice mladého chlupatého chlapíka Lucciana který se k nám v mrazu přidal a šel s námi až domů. Malá kočička s mladým kocourem spolu doslova tancovali - kroužili kolem seba, přeskakovali se a létali vzduchem jak hrdinové čínských filmů. Šimon Lucciana přijal opět s přezíravým, leč vlídným klidem. Když se po týdnu Lucciana ujala nová rodina, utrhlo to srdce hlavně mně a Blechardě. Z té časem vyrostla dosti submisivní, bojácná kočička, která se na rozdíl od svých dětských let v dospělosti po Šimonově smrti rozhodla, že už žádného kamaráda do domácnosti nechce. Přesto se k nám (opět z ulice) přitoulal černý ďáblík Jurášek, který starší kočku (i nás) přepadal s urputnou drzostí. Bleška se ho nepokusila vyhnat (na to je příliš bázlivá), ale snažila se mu vyhnout a temným vrčením dávala najevo, jak je jí nepříjemné, když se k ní tenhle oprsklý předpuberťák přiblížil. Bohužel Juráš při pobytu na chalupě doplatil na svou nebojácnost (odvážně se vrhal na lidi, auta i psy, až mu to posledně jmenovaný spočítal), takže po měsíci si mohla kočka oddechnout a vychutnávat klidnou domácnost. Pánečci jsou ovšem pěkné bestie a k tahání koček k veterináři a jiným ústrkům přidali i to, že jim jedna kočka byla málo. Tak do naší domácnosti přibyl roční mour Adam, kterého si původní majitelé nemohli nechat, jelikož díky své barvě splýval s kobercem a jejich devadesátiletá babička o něj zakopávala. Adam přišel z domácnosti, kde žila kočička (barevně výraznější), s níž měl hezký vztah, a tudíž se zaradoval, když zjistil, že v novém domově bude mít kamarádku. Okamžitě se naší vykastrované Blechardě začal dvořit, zpíval a vrkal a snažil se jí lichotně přiblížit. Kočka z pevnosti na skříni kontrovala prskáním a vrčením. Dnes, po pěti letech žijí ti dva vedle sebe, kocour vzdal snahu o sblížení, a dělají, že se nevidí (což se jim ve stometrovém bytě vesměs daří). Oba svorně se ovšem před dvěma lety postavili proti myšlence, že bychom mohli mít třetí kočku. Když jsem na výletě u Trhových Svin v lese našla hladové bílé kotě, které jsem vzala do Prahy, Adam s Blecardou na něj vrčeli tak mocně, až jsem mu našla pohodlné bydlení u své kamarádky.
Takže, jak vidno, druhou kočku k domácímu mazlíkovi vzít lze, a pokud je domácí kočka dostatečně mladá, přátelská, sebejistá a adaptabilní, ráda společníka přijme. Pokud chce být raději sama, nejspíš se situaci přizpůsobí, ale nadšená nebude.
Baruška a Bonifác (2006-11-06 16:37:04, Tomáš) Odpovědět
Nedávno jsme se doma rozhodli, že naší 3leté Barušce z útulku pořídíme kočičího kamaráda. Stal se jím 4letý kocour Bonifác, kterého si jeho paní nemohla nechat kvůli alergii. Seznamování proběhlo naprosto šíleně. Ačkoliv byla Baruška v útulku velmi hodná ke všem kočičkám a je VELMI nekonfliktní, jakmile zjistila, co se děje, začala na Bonifáce vrčet, syčet a vztekle běhat kolem jeho přepravky. Po otevření přepravky jsme je pak museli 3x odtrhnout od sebe. Výsledkem byla vzteklá kočka, ustrašený kocour pod postelí a spousta škrábanců a kousanců od kočky. Takovou reakci jsme naprosto nečekali. Nakonec jsme kocourka museli vrátit, protože by ho jinak snad zabila. Moc bychom si přáli ještě druhou kočičku / kocourka. V dohledné budoucnosti chystáme stěhování do většího bytu. Můžete někdo poradit (máte-li podobnou zkušenost), zda by kočka vyváděla i tam, kdybychom ji přinesli současně s kočkou novou? Nebo by byla situace jiná s koťátkem? Děkuji moc za informace.
Asi bych se spojila (2006-11-06 16:48:36, Jana Bu.) Odpovědět
s tím, kdo se o kočičku staral v útulku, ten by mohl odhadnout, co číče tak vadilo. Byl kocour kastrovaný ? Všeobecně - vhodné by bylo kotě, klidně i odrostlejší, které by kočka "adoptovala" snáze. Kotě by mělo mít nekonfliktní a zdravě sebevědomou povahu. Pokud máte zájem, mám "na skladě" :)
Rovnou koťata D+D,to by při jejich (2006-11-06 17:01:01, jana) Odpovědět
temeperamentu byla asi ta správná "trojka!.
Re (2006-11-06 17:07:33, Tomáš) Odpovědět
No vidíte, s útulkem bychom se spojit mohli. Vážně nechápu, co jí tak vadilo, ale chovala se hrozně ublíženě. Je fakt, že jsme to asi mohli zkoušet déle, ale nechtěli jsme, aby kocourka zranila. Taky mě napadlo, že koťátko by adoptovala, zvlášť, když sama byla máma, ale otázka je, jestli dokáže mít mateřské pudy i vůči koťátkům, která nejsou její vlastní.
Může to být opravdu dominantní kočička,která (2006-11-07 08:22:16, jana) Odpovědět
chce být sama nebo žárlí na nového "vetřelce"a snaží se ho "vyhnat"ze svého území.Do
lidí ani do zvířat člověk nevidí!Třeba s menším kotětem
uspějete a stane se jeho pečovatelkou a ochranitelkou.
Ale i ti "mrňousové"pokuď jsou
pěkně akční dokážou "číču"pečovatelku pěkně prohnat.
No pro ni by to právě chtělo... (2006-11-07 16:06:49, Tomáš) Odpovědět
...nějaké hodné koťátko, které by ji nerušilo z jejího klidu. Je to taková lenoška :o)))Čím víc o tom přemýšlím, myslím si, že vážně jen bránila své teritorium a se svou skvělou povahou by to za pár dní přešlo, zvlášť kdyby seznamování probíhalo hodně pozvolna a částečně izolovaně
Seznamování zažívám (2006-11-07 16:16:17, Jana Bu.) Odpovědět
dost často - v bytě se mi protočí za rok cca 70-90 koček...až na dvě výjimky jsem nezažila nic, co by se nedalo vydržet (podotýkám, že si neberu nekastrované dospělé kocoury). Chce to vydržet pár dní a nocí, většinou vůbec nezasahuji, jen při jídle dávám misky tak, aby se kočky "nepraly" o dobrotu. U pár koček jsem zasahovala, když i po pár dnech proháněly kočku, která neprovokovala, ale časem to přešlo všechny. Opravdu bych řekla, že do toho můžete jít, vezměte nekonfliktní kotě, malé nebo lehce odrostlé. Kotě by ale nemělo být zbytečně ustrašené, aby ho vaše číča "nezdusila" moc, po pár dnech se to srovná. Držím palce při výběru !
Skvělé... (2006-11-07 16:25:44, Tomáš) Odpovědět
moc děkuju za super radu. Boje se bojím, ale druhou kočičku hrozně moc chceme, tak se po nějakém koťátku ohlédneme. Jaká je obvyklá doba seznamování (tj. prskání apod.)?
To je různé, (2006-11-07 16:34:24, Jana Bu.) Odpovědět
ale tak týden je nejhorší, pak se to láme. Jestli jste z Prahy a okolí, mám pro vás na nějaká vhodná kotata tipy, zavolejte na 606 616 716 :)
Díky, ale... (2006-11-07 17:06:37, Tomáš) Odpovědět
moc bychom chtěli jako druhou kočičku britku, s tím u vás asi neuspěju:o)Každopádně díky moc za cenné rady.
To neva, (2006-11-07 17:28:25, Jana bu.) Odpovědět
i tak jsem ráda poradila :) Obratte se na paní, od které si budete číču brát, solidní chovatelka poradí, které kotě má tu správnou povahu.
Měly jsme 2.11. roční výročí (2006-11-07 16:39:31, JanaR) Odpovědět
naší malé Mikinky doma(je ze dvora). Lidi miluje a doma je velmi šťastná. Sbližování s kocourem jí trvalo 5 měsíců a se slečnou bytnou, služebně nejstarší kočenkou se nesnášejí doposud. Milujeme je všechny, tak čekáme.... a hrozíme prstem.Chlupy lítají, syčendo grando(zvlášť za úplňku je to divočina i s kocourem). Krev neteče, tak stále doufáme až....
Prosím o radu - seznámení koček - "velký diktátor" a malinká kočinka (2006-12-01 17:00:37, Maruska) Odpovědět
Dobrý den,
přečetla jsem si celou diskuzi o seznamování dvou koček. Měli jsme hodného kocoura ke kterému jsme pořídili druhého, jelikož jsme ho našli skoro umrzlého před Vánoci. Že by se skamarádili to se říci nedá, ale spíš se tolerovali. Původního kocoura už nemáme a z nalezence se stal pán domu. Vyrostl z něj statný kocour, který je velmi dominantní. Občas mi připadá, že si myslí, že celý byt je jeho a my jsme jen jeho návštěva a sluhové. Dokonce když nám uteče a my ho vrátíme zpět do bytu a zvýšíme na něj hlas, tak se naježí a skočí nám na nohu a kousne. Jinak je ale milý a chodí se mazlit, dokud ho nechytne ta jeho střeštěná nálada. Jednou nám utekl na chodbu, kde se střetl s druhou kočkou a vyváděl takové zvuky, že kočka byla celá vystrašená schovaná pod stolem a dole v patře si opravář myslel že nelegálně chováme v domě tygra. Jsem na vysoké škole a na koleji je malá kočička o kterou se spolužačky přestaly starat. Je malinká, ale hlavně hodně vychrtlá až jí páteř trčí - pravděpodobně tím že není odčervená. Uvažuji že se jí ujmu, ale bojím se jak jí náš kocour Viktor přijme. Je sice kastrovaný a je mu 2,5 roku, ale přesto je to prostě "pán domu". Bojím se nejen o to aby se na nás nenaštval a nepřestal s námi mluvit, ale také o to aby té malé chudince neublížil. Také bych nechtěla zažít to, že tu za tři týdny budu mít poražený vánoční stromek, všude rozbité ozdoby, počůraný a pokakaný byt no a prostě jeden velký bengál. Poraďte co s tím? Máte nějaký fígl jak na dominantní kočky? Děkuju všem!
jak na to... (2006-12-01 17:57:28, mumu) Odpovědět
no asi neexistuje universální návod,ale myslím,že právě je to kočička a ne kocour(konkurence)a že je maličká a ubožátko,to může i takového diktátora dojmout.Tady skoro všichni znají mojí Pížďuchu a její vražedný vztah k ostatním kočkám :-)))No a pak jednou malé vyhublé a zmoklé kotě a ona mi pomalu měkne.Ty dvě ostatní nesnáší pořád,ale kotě prostě nechává na pokoji a dokonce mám pocit,že si s ním začíná hrát :D.Možná proto,že je silně submisivní a silně splachovací.Pro Pížďu dobrá kombinace(a taky je to kocourek,tedy není konkurence)Taky zpočátku nejevilo zájem o mě a mazlení a já ho nechala a tím se necítila ohrožená ani ve vztahu ke mě.Teď,kdy už se přijde pohladit a pomazlit,tak už ho bere.Takže i takhle to jde...
tak je to v pohodě :o) (2006-12-15 13:13:44, Maruska) Odpovědět
Tak kočičku máme doma už týdena kocour si na ní zvyknul v pohodě. Nejsou to sice takoví kamarádi že by spolu spinkali a tak, to ne, ale honí se a vyhrajou si. Dokonce se jí náš dominantní kocourek ze začátku bál. Bylo to komické když malinké kotě hodnilo 5ti kilového kocoura :o)
super :-))) (2006-12-15 17:45:28, mumu) Odpovědět
určitě sem pak dejte fotky,budeme se na ně těšit!
Něco mi to připomíná... (2007-01-03 13:08:08, helena) Odpovědět
už několikrát jsem tady psala o agresivním kocourovi Tondovi,který pochází z útulku Bona.Poslední, zhruba asi loňský příspěvek byl, že jsem Toníka měla přestěhovat k mému příteli, který si zrovna pořizoval štěně pudla.Stěhování sice proběhlo,Toník byl ale stále nesvůj,když jsem odešla, tak to dospělo tak daleko, že zalezl za obývací stěnu a nemínil své útočiště opustit.Abych to zkrátila, na příchod štěnete reagoval tak, že mu okamžitě nafackoval.Tak jsme posbírali Tondovo 5 švestek - kočičí záchod, krmivo, stelivo a jeli jsme zas domů.Dnes už jsem rezignovala a přesltala jsem Toníkovi nový domov hledat.S Kubou a Viktorem se už jistě nikdy neskamárádí, leda tehdy,kdyby ti dva změnili k němu přístup a přestali před ním utíkat.Když jsem v práci,mají kluci separé, Tonda s kočkou Jiřinkou v obýváku,Viktor s Kubou v děcáku.(v dětském pokoji po odrostlých dětech.Letos na podzim k nám přibyla další kočička -Maruška- hubené a dost zbědované zvířátko -bezdomovec.(její zdravotní stav byl bohužel tak špatný, že u nás přežila pouhý měsíc,takže teď už má klid někde za duhovým mostem.Ale přesto,jak byla maličká a hubená,byla dáma.Když se ji jal Toník (říkáme mu ředitel,protože to tam fakt všechno řídí,i poslouchá za dveřmi,když ti dva vedle vykonávaj potřebu a hrabou v kočičím záchůdku)očuchávat a zjišťovat co je vůbec zač,bleskurychle mu jednu vrazila, aby si to příště už nedovoloval.Bylo to fakt k popukání,jak ji pak 3xvětší kocour,ještě k tomu ředitel domácnosti,uctivě obcházel!Takže už vím,že kdybych přinesla koček(ženskejch)několik,bude všechno v pořádku, ale s kocourama mám utrum!
Kocour Tonda asi nepotřeboval štěně,ale rovnou nějakého (2007-01-03 15:30:49, jana) Odpovědět
velkého psa.Sousedka má vlčáka
-Sendy se jmenuje a ta by ho asi srovnala,i naše "oprsklé"
vnitroblokové kočky jsou v mžiku na zídce či stromě/podle
váhové kategorie/!
oprsklíci (2007-01-03 15:37:58, mumu) Odpovědět
Tedy já nevím,měla jsem na Vánoce na návštěvě dceru s pejskem,co váží 60kg,kohoutek má na úrovni kuchyňské linky a číči z něj moc lufta neměly.Adélka s Lili se rozhodly ho nepustit do ložnice a nepustily.Seděly mezi dveřmi a buď svorně syčely nebo klepaly tlapkami a on tam prostě nevlezl.Pížďa ho vzala jako staršího bráchu a hrála si s ním na schovku,oba se dobře bavili.Spíš je to v povaze,než velikosti.
"Naše" Sendy kočky moc nemusí a podle toho (2007-01-03 15:50:14, jana) Odpovědět
se chová,největší radost má,když je pěkně prožene.Tak
máme dohodu,že na zahradu do
vnitrobloku se chodí venčit mimo krmení koček/-když je rozežene,tak co zbylo nebo je
v miskách ,tak s radostí sežere!Ale naše kočky mají tu
výhodu,že stromů,zídek,střech a oplocených zahrádek je dosti a můžou před Sendy bezpečně prchnout.
Nový kocourek (2007-05-07 09:35:28, Jarka) Odpovědět
Dobrý den, prosím o radu. V sobotu jsme si přinesli domů nového kocourka z rodiny, kde bohužel byla alergie, celé 3 roky svého života žil pouze tam. S naší stávající kočičkou si zatím vyjasňují pozice, kocourek už si pomalu zvyká na nový domov a stává se kontaktním, ale bohužel ještě nepil ani nejedl. Chápu, že je to zřejmě způsobeno velkým šokem ze změny prostředí, přesto: jak dlouho je nepřijímání tekutin a stravy "v rámci limitu" a kdy už se máme začít o kocourka bát? Děkuji moc.
feliway (2007-05-10 13:58:45, Lucik) Odpovědět
Dobrý den,měla jsem uplně stejný problém,jako vy teď,musela jsem si vzít kočičku,která 4 roky žila u jiného majitele.Doma už mám své 2 kočičky a když jsem ti novou donesla domů,jen si zalezla pod skříň a vůbec nevylízala,nejedla,nbepila a ani nechodila na wc.moc jsem se bála,tak jsme šli k veterinářovi a on nám dal přípravek FELIWAY,kočička se začíná pěkně spravovat,tak to vyzkoušejte,stojí to okolo 700kč,ale stojí to za to,je to na bázi kočičích feromonů.Bude se cítit daleko bezpečněji.Jinak bez vody dokáže kočka vydržet až týden,taky jsem se na to ptala.tak hodně úspěchů.
2+2 (2007-10-19 13:19:37, Zuzka) Odpovědět
Doma mám 2 kočky. Kočičku Sisinku(asi 3 roky), která si nás před rokem vybrala a přistěhovala se oknem a kocourka Zrzka(2 roky), kterého máme od koťátka. Je pravdou, že jakmile se k nám přištěhovala Sisinka, život našeho Zrzka je daleko veselejší. Teď ale řeším další problém. Před 3 dny jsme našli 4 třídýdenní koťátka. Dnes po třech dnech bohužel zůstaly jen dvě. Potom, co dvě umřely, si myslím, že asi nebudu schopná se malých dorobečků vzdát. Jedno koťátko zřejmě půjde k půlročnímu koťáku manželova kolegy, ale druhé nám zřejmě zůstane. Obě starší kočky na malé nejdříve prskaly a vrčely, ale zvědavost je zvědavost. Když se vzbudí mrňata, tak se starší na ně jdou podívat. Prcky mám zatím ve vysoké krabici, aby na ně mé kočny nemohly. Nechci je dávat dohromady dokud nezesílí a hlavně se bojím, aby jim ti velcí nic neudělaly. Prosím poraďte mi, jak všechny kočičky sblížit, aby hlavně ty malé nepřišly k úhoně. Moc díky
pes a kočka...? (2008-08-15 11:42:14, racopel) Odpovědět
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je možné, aby si na sebe zvykl můj kocour s fenou. Kocourovi jsou 3 měsíce, feně 1,5 roku. Rasa feny je kříženec border-kolie s irským setrem. Nemá zvláštní výcvik.
Zkoušela jsem je dát k sobě, ale pes kňučel a kočka prskala. Prosím o radu, zda a jak je možné je skamarádit.
Děkuji za odpověď.
pes a kočka (2008-08-15 17:11:30, Radka) Odpovědět
Možné to je,
mám 12let psa bearded colii, koček nám bytem prošlo více, buď koťata, nebo dospělé kočky. Ze začátku na sebe budou vrčet - důležité je, aby Váš pes nebyl lovec profesionál - tam toho moc nezměníte, ale pokud víte, že kočku nezakousne, tak postupem času půjde vše k lepšímu. Moje poslední kočka psa nemusí, ale už na něj neprská a projde kolem i krokem. Pes si jí nevšímá. Na začátku je pouštějte k sobě jen pod dozorem, až si budete jistá (a to může trvat i několik měsíců), je možné je nechat spolu bez dozoru. Pokud zjistíte, že Váš pes jí bude štvát, tak je rozhodně nikdy nenechávejte samotné. nechte je si udělat jasno do té míry, že asi Váš pes nějaký šrám utrží a kočka se raději uklidí před ním na skříň. Nesmí však dojít k věčným honičkám, pak z toho bude Vaše kočka nervák a raději jí najděte nový domov. Setr je lovec - pozor mají geneticky dánu. Kotě je hodně přizpůsobivé a pokud nemá negativní zkušenost se psy, bude psa brát jako parťáka ke hře. Je to vztah mezi dvěmi tvory a někdy si i lidi nesednou. Zvířata bývají rozumější.Přeji hodně zdaru a trpělivosti.
PS: Největším přátelstvím našeho psa a kočky bylo nošení kocoura v hubě a jízda kocoura na zádech psa.
Jen doplním - (2008-08-15 17:34:06, Jana Bu. ) Odpovědět
v podstatě souhlasím, měla jsem hodnou fenku NO, která si koček nevšímala a každá kočka (a bylo jich díky depozitování hodně) si časem na fenku zvykla. Ta naše ale byla opravdu hodně hodná - a to je jediné, na co mám trochu jiný názor: podle mne by se mělo zabránit (pokud to půjde), zvlášť ze začátku, škrábanci,který by kočka uštědřila psovi. Kočky totiž často míří na čumák nebo do očí a to je hodně bolestivé a pes by mohl na kočku zanevřít. Takže pokud chcete, aby vedle sebe nejenom žili, ale i se kamarádili, tak radši bez škrábanců.
Prosba o radu (2008-09-10 09:55:06, Dana) Odpovědět
Dobrý den,
prosím o radu. Před dvěma měsíci jsme si vzali od známé původně venkovní kočku, kterou krmila, odrodila a nechala vykastrovat. Pak jí po delší době chtěla vrátit do původního rajonu, ale kočička jí skočila zpět do přenosky. Vzali jsme si jí k naší 14tileté a tříleté kočce. Kočička se s námi mazlí, na nás si zvykla, ale ta tříletá ji teď už po 2 měsících stále honí, když vyleze zpod postele. Jinak přes den je stále ve svém pelíšku pod postelí. Tam jí také dáváme raději jídlo a pití. Na toaletku v noci jde přes celý byt. Když ale tříletka není právě zavřená v druhém pokoji, tak si na ni počíhá a pak prská a honí ji. Prostě žárlí. Myslíte si, že je ještě naděje, že se skamarádí. Jsme nevyspalí a zoufalí, protože bychom chtěli, aby se navzájem měly rády. Tak, jako my je. Děkuji za případnou radu.
Rozmazlenec (2008-09-12 14:27:19, Janiiiis) Odpovědět
No my máme micky 2 Mňamku a Šerchánka,Šerchánka jsme donesli po 1 roku co už jsme první kočku měli,a i když je odjakživa kočka šíleně fixovaná na manžela malého kocourka bez problému přijala,když jsem však přivedla další kočky nabyla ochotná je ani po 2 měsících přijmout tak sem je dala mamince,po čase jsme zjistily že naše kočka je závislá jak na kocourovi tak na manželovi.Zprvu jsem se manžela nemohla ani dotknout bez toho aby mě nesekla nebo neškrábla,byl to normální boj dvou ženských...a tak jsem si já omazlila kocourka a je to mezi náma dobré,když se mazlím s Šerchým Mňamka se jde mazlit s manželem,už dokonce nechává mazlit i nás dva spolu,občes po mě ještě skočí,ale už není tak agresivní.Ale co opravdu nesnáší tak jsou malé děti,cizí lidi a ostatní kočky.Dokonce se ani psů nebojí.Ale mám je stejně oba moc ráda,protože jsou součástí náší rodiny a nejsou to pro mě mazlíčci ale moji milačci.
dvě kočičky v jedné domácnosti (2008-09-13 13:57:27, Linda) Odpovědět
dobrý den.Tak jsem se držela rad,jak postupovat při osvojení nového kočičího člena:)mám doma kočičku a k ní přibyl kastrovaný kocourek,kterého někdo vyhodil na ulici.Začlo to v úterý,kdy jsem kocourka přinesla domů.Kočička reagovala přesně,jak tu popisujete.A stále ještě reaguje-syčí,vrčí,prská...I když už se pomalu přibližuje ke kocourkovi.Začínala na vzdálenosti dvou metrů,dnes už je tak na půlce metru.No uvidíme,jak tohle jednou dopadne:)V každém případě,chtěla jsem se zeptat,kočička není kastrovaná,můžete někdo poradit,jestli by nebylo lepší jí nechat vykastrovat.Kocourek kastrovaný už je.Děkuju,mějte se všichni moc krásně.Linda
Novinky u nás (2008-10-15 13:32:53, helena) Odpovědět
Několikrát jsem tady popisovala mé soužení s útulkovým kocourem Tondou, který postavil do latě oba dva původní domácí kocoury Kubu a Viktora.Je už to více než 4 roky co jsem si Toníka přivezla z Prahy z umisťovací výstavy a co začaly u nás kočičí šarvátky.Ani nevím jak k tomu pořádně došlo, a nikdy bych tomu nevěřila-kluci kočičí zakopali válečnou sekeru!Viktora s Kubou už přestalo bavit být v separaci, chtěli mít taky přehled v kuchyni co se zrovna vaří a vyndavá z ledničky, tak jsem je musela vždycky přenést(Viktora pevně v náručí a Kubu na zádech)na nějaké vyvýšené místo v kuchyni, kde měli jistotu, že Toník si přede mnou na ně netroufne.Zprvu se ježili, jenom se na Toníka podívali,pak si postupně zvykli a začali pomalu sestupovat z výšek.Tonda byl zpočátku pěkně rozčilený,když tam ti dva "pořád zacláněli", ale čas to postupně spravil.Kubík s Viktorem zjistili, že je třeba se nebát a neutíkat před ním. Ne, že by se tedy nějak zvlášť milovali, ale jsou schopní se potkávat, očuchat se a jít si po svém.Toník se dokonce pokusí jednoho, nebo druhého občas olíznout, ale tak daleko s důvěrou ti dva ještě nejsou.Když se někdy zapomenou, jsou schopni vedle sebe i spát.Z Toníka se prostě stal docela tolerantní kocour.Běda ale, když se děje něco neobvyklého.Nedávno se rozčilil Viktor.Nemá totiž moc rád jakoukoliv manipulaci se sebou.Chtěla jsem mu prohlédnout kožich a jemu se to dost nelíbilo. Začal vrčet,mňoukat a vůbec vyluzoval zvuky,kterými dával najevo svou nelibost.Okamžitě přiběhl Toník, aby zjistil, co že se to děje.Strašidelně se něježil, výhružně zamňoukal a skočil.Snažila jsem se Viktora bránit v náručí a odnést do bezpečí.Bylo to marné, Toník byl v ráži- skákal,škrábal,kousal- no prostě nikdy jsem nic podobného neviděla. Nakonec se rozběhl za Viktorem (ne za mnou) z čehož jsem usoudila, že já jsem nebyla tím kdo ho naštval.Presto se mi docela klepaly kolena.Vyšla jsem tehdy ze šarvátky "jen" s potrhanou košilí a několika krvavými šrámy.Tonda když se uklidnil, tak si přišel pro pohlazení a pro pochvalu,že mě zachránil.Viktor, zvyklý z dřívějšího života na kocouří boje se oklepal,teď už ví, že Toníka nesmí naštvat,no a život jde dál....
Heleno, k nám (2008-10-15 14:48:55, Lucie) Odpovědět
se po třech letech Matýskova života jako jedináčka před rokem nastěhoval přitoulaný starší kocour Pepíček. Matýsek, naprosto nezvyklý na kočičí společnost, se ho zpočátku tak bál, že skoro přestal i jíst a viditelně zhubnul. Vyhýbal se mu, obcházel ho obloukem a víceméně žil taky ve výškách. A byl hrozně vyplašený. A přitom Pepíček je takový dobrosrdečný "medvěd", pořád se snažil se s Matýskem skamarádit, ale každý pokus o přiblížení a očuchání Matýska totálně vyděsil. Nikdy na sebe ale nevrčeli a nesyčeli a nikdy se neporvali. Dnes po roce je u nás asi tak stejná situace jako u vás. Pozdraví se, očuchají se a jsou si po svých. Matýsek se Pepovi už ale nevyhýbá, od loňska přibral kilo a normálně žere. Pepíček se taky párkrát pokusil Matýska olíznout, ale jak říkáte i vy, tak daleko spolu ještě nejsou. A po večerech můžu místo ptákovských pořadů v TV sledovat propracované manévry a honičky, kdy bytem prolétává dvouhlavá mourovato-černá koule, pořadí účastníků se spravedlivě střídá a občas padne i nějaká ta facka, ale bez drápů a v celkem přátelské atmosféře. Ze začátku jsem se toho jejich soužití bála měla jsem trochu výčitky vůči Matýskovi. Neměla jsem ale jiné řešení, než si je oba nechat doma. Matýska bych byla za nic na světě nikomu nedala a o Pepíčka, toulavým životem poněkud opotřebovaného, cca osmiletého černého kocoura, by se byl asi žádný velký zájem nestrhl. Teď jsem ráda, že jsem psychicky vydržela, a dneska už se sama sobě divím, jak jsem mohla vůbec uvažovat, že bych Pepíčka někomu dala.
Lucie, (2008-10-15 16:03:16, helena) Odpovědět
já vím, měla jsem také vůči domácím kočkám velké výčitky svědomí, že jsem jim narušila "jejich doma", ale nemohla jsem jinak, když už jsem si Tondu jednou vzala, nemohla jsem zklamat jeho důvěru.To se prostě nedělá.A teď mám obrovskou radost,že jsem to ustála.
boje (2008-10-19 10:00:24, Linda) Odpovědět
jéééé holky,já Vám tak závidim.U nás boje nepřešly "zatím"ani po měsíci společného soužití....no uvidíme,jak tohle všechno dopadne.Asi to chce víc času:(
Dominantní nová příchozí??? (2009-01-24 16:40:25, Xena) Odpovědět
Potřebovala bych poradit. Mám doma dvouletou vykastrovanou kočičku, kterou jsem našla jako malinkou u slepic v kurníku, někdo mě zas podaroval... Vypiplala jsem si jí ze zápalu plic a podobných radostí a je to klasickej mazel.
No a asi 14 dní před Vánoci se mi tu najednou objevila chundelatá dorostenka, která evidentně neznala nástrahy života v přírodě a hlavně auta. Protože žiju nedaleko Prahy předpokládám, že mi jí tu zas někdo vyhodil, je to odrostlé kotě, takové to od léta z chalupy. Na noc jsem jí dávala spát do sklepa, protože neměla kožíšek do mrazů minulých dní a ráno jí pouštěla. Tohle pondělí se vrátila a měla skalpovanou část zadní packy, veterinář, mimo jiné řekl, že by neměla být venku aby se jí tam nedostala infekce. Ve sklepě se mi jí rozhodně po dobu hojení držet nechtělo a tak jsem si jí vzala domu. No a tady začíná můj problém, slečně domácí se to vůbec nelíbí, vrčela na mě i na nově příchozí, to už se od pondělí trochu zlepšilo, ale jak se mi tu marod rozkoukal, začala slečnu domácí šikanovat, prohánět a napadat... Bohužel slečna domácí (Bína) není natolik průbojná aby si sjednala pořádek a radši se jde schovat za pračku :-(
Někdy se opravdu stane, (2009-01-24 16:57:19, Naďa) Odpovědět
že kočka nemá ráda konkurenci, i když u vás jde zatím o krátkou dobu. Píšete, že kočička není zvyklá na nebezpečí venkovního života. Nechtěla byste jí raději najít nový domov v bytě, než se jí venku stane ještě něco horšího? Jestli je dlouhosrstá, neměl by to být velký problém.
Nově příchozí je dominantnější (2009-01-24 22:30:29, Xena) Odpovědět
Já bych si jí chtěla nechat doma i po vyléčení pačičky, protože venku by opravdu moc dlouho nevydržela, už i drahá polovička tuto informaci docela vstřebala, spíš mi jde o to, jestli jim mam nějak ty jejich půdky soudcovat, nebo je mam nechat ať si to holky vyřídí, i když kočka co tu byla dříve není tolik průbojná aby si zjednala pořádek sama. Náhradní domov bych asi hledala, pokud by se situace mezi děvčaty nějak vyostřila a jejich soužití by nebylo možné, teď jsou spolu opravdu ještě krátce.
nechte je, ať si to vyřídí, (2009-01-24 23:15:59, Katja) Odpovědět
Zasáhněte jen, kdyby se praly do krve, nebo kdyby jedna z nich byla frustrovaná(počůrávání, nejedení, vysedávání v úkrytu) Pokud se jen honí, perou, syčí, je to jejich způsob vyříkávání a ujasnění pozic. Sežeňte si knížku Vicky Hallsové Kočka detektiv nebo Kočka důvěrně - nají to i v knihovnách, tam se dozvíte, jak podobné případy řešit, kdy je to nadějné a kdy už ne. A držíme palce!
Nová kočička (2009-03-23 10:28:27, vendula) Odpovědět
Máme asi 9 měsíců starou kočičku (doteď nás měla jen pro sebe) a další, o něco málo mladší, jsme si vzali z útulku před třemi dny. Zatím na ní ta starší syčí a pronásleduje ji, perou se jen málo a neubližují si drápky. Měla jsem z toho špatný pocit, ale po přečtení článku jsem klidnější a věřím, že se spřátelí. Přece jen - jsou obě ještě koťata:-) Děkuju...
váhám :-) (2009-08-18 12:03:47, Zuzana) Odpovědět
Tenhle článek mi nasadil brouka do hlavy. Mám doma dvanáctiletého kocourka, je to osobnost, která hodně žárlí, pokud není středem pozornosti - když k nám přijede dcera se svým pejskem, Mates se demonstrativně uklidí z dohledu a komunikuje, až když se přesvědčí, že je vzduch opravdu čistý. S naším psem se snášejí v pohodě, ale zrovna včera měl Mates mazlicí náladu a naše psí hovawartí slečna taky - vzhledem k váhové převaze ho ode mě vytlačila. Mates odkráčel a z každého kroku bylo znát, že "on tam přece vůbec nemusí být..." V nabídce útulků mě zaujalo několik kočičích krasavců, ale fakt nevím, jak by Mates snesl to, že už není "Number One" :-). Je hodně flegmatický, jeho hlavní zábavou je spánek a když popojde rychleji, budí to naši pozornost :-). Třeba by ho junior probral k životu, kdoví?
Zuzko, (2009-08-18 14:32:31, Iva) Odpovědět
když se domluvíte s nějakým depozitem, určitě by bylo možné, abyste zkusila vzít nějakou kočičku domů a kdyby to opravdu nedělalo dobrotu, tak jí zas vrátíte zpátky. Za zeptání a za zkoušku nic nedáte a třeba Vás ten Váš jedináček ještě překvapí a bude za nového spolubydlícího rád. :) Držím Vám palce.
Kačenka a Šášorka (2009-09-24 00:44:03, Kocicky.info) Odpovědět
No měli jsme taky seznamování ale Kačenka nic nedělala a ta potvůrka Šášorka na ní začala syčet a prskat a protože by to byla 3tí kočička rozhodnul jsem že Šáša prostě si nezaslouží do kočičí smečky vstoupit protože je mladší a to co je na videu by si dovolit neměla http://www.youtube.com/watch?v=pYfsOll1UeQ
Šášorka (2009-09-24 07:35:49, Alena) Odpovědět
Osud Šášorky sleduji na fóru, ale přesto si myslím, že by jste si ji měl nechat. Situace mezi Kačenkou a Šášorkou se určitě upraví. Chování Šášorky je určitě proto, že se bojí, a proto útočí na Kačenku. Ještě jednou se za Šášorku přimlouvám, nechte si ji, prosím. Je to taková krásná kočička, která se musela sama o sebe postarat a proto ty útoky. To bude určitě dobré. Když už jste ji zachránil a staral se o ni. Je to škoda.
Dvě kočky (2009-11-09 23:03:05, Helena) Odpovědět
To co tu čtu mi bohužel připadá jako pohádka.Našli jsme malé kotě - kocourka a dali ho k našemu 5-letému vykastrovanému britskému kocouru.Seznamování proběhlo přesně podle pravidel,dokonce to vypadalo i nadějně,domorodec je velký kliďas a snažil se malého přijmout-očuchával si ho,pozoroval ho a nijak mu neubližoval.Když mu malý začal lézt na jeho oblíbená místa,začali rvačky,který bohužel náš domorodec prohrával,malý je totiž velmi aktivní a neodbytný,tak dlouho útočí,až velkého zpacifikuje.Ten se uklidí jinam,ale rvačky pokračují,malý řve jak na lesy,velký ho kouše a je to docela nápor na nervy,asi jen zázrakem se ještě nepřizabili.Malý nedá velkému klid ani na záchodě,neustále na něj skáče,budí ho ze spaní,nenechá ho v klidu.Příměří je snad jen při jídle nebo když si malý hraje a velký se dívá,což však nikdy netrvá dlouho,po chvíli se zase začnou napadávat.Postupem času se to nelepší,spíše naopak.Vypadá to,že budeme muset kotě dát pryč,i když už jsme si na něj zvykli a máme ho rádi.Je ještě naděje,že se vše nějak zlomí,třeba až vyroste malý z kotěcího věku a bude také vykastrovaný?Helena.
bitky (2009-11-10 10:08:44, L.) Odpovědět
Heleno, to je docela dost dobře možné, že až kocourek dospěje a bude vykastrován, že se zklidní. Jak je starý teď? Koťata jsou někdy vážně bazilišci úmorní. Nedivím se, že velký kocour z něj může být na nervy. Ale zkuste malému dát ještě šanci... nebo druhé kotě :D
Bitky (2009-11-10 22:41:44, Helena) Odpovědět
Kotě je nalezenec,předpokládáme,že mu jsou tři až čtyři měsíce a je hrozně živé.Tak místo dvou spokojených koček tu mám věčně se rvoucí klubka.Pokud vím,dnes nechtějí veterináři dělat kastraci dřív než v roce,aby kocourci neměli problémy s močovými cestami a to si tedy nedovedu představit to tak dlouho vydržet.Tři kočky u nás nepřipadají v úvahu,jsme jen v panelákovém bytě a hlavně manžel by mi to nedovolil.Četla jsem něco o fereonech nebo tak něco,že to může kočky zklidnit a líp se pak snáší,máte s tím nějakou zkušenost?Ale starší kocour je klidný až dost,často vidím,že malého olizuje,jenže ten ho přímo terorizuje,tak se bojím,aby se z něj nestalo nervozní vystresované zvíře.Dcera má ještě dva kocourky,našli jsme je společně,taky tak malé,napadlo mi zkusit výměnu,vzít si od ní jednoho kocourka,který je prý o něco klidnější než ten náš,jestli by se s naším starším lépe nesnášeli?Snad by nebyl náš domorodec moc vystresovaný,že mu bereme tohle kotě a dáváme k němu jiné?Je to vážně složité a nevím co udělat,jen vidím,že se nic nelepší.Díky.Helena.
soužití kočiček (2009-11-10 12:52:15, Alena) Odpovědět
Soužití kočiček je někdy moc složité. Měla jsem 2 kocourky a 1 kočičku, která k nám z nich přišla nejpozději. Kocourci ji přijali velmi dobře,mladší hned v pohodě a starší 2-3 dny syčel ale nakonec se kočičky ujal a dokonce se ji snažil i kojit.Byli nerozluční, ikdyž občas se kocourci mezi sebou prohnali i pobili, ale vše v normě.Ted se mi mladší kocourek ztratil. Je to už skoro 7 týdnů, zatím jsem ho nikde nenašla a tak abych zmírnila můj smutek jsem si po měsíci ztráty pořídila nového malého 2 měsíčního. Doma máme ještě dva psíky Lhasa apso a Čínského choch.-labutěnku, kterým ztracený kocourek taky chyběl a tak malého velice dobře přijali,byli přímo nadšeni. Zato naše kočky vůbec. Starší kocour ho vzal na milost tak za 3 dny a kočička měla záchvaty vzteku, bylo syčení vrčení a dokonce i výpady z její strany. Neustále chtěla jít ven a nechtěla být vůbec doma, že jsem měla ztrach, aby mi neutekla.Bylo to tak zlé, že pejsek čínanek začal malého bránit před kočkou a nebylo to bez odezvy od staršího kocourka, ten zase útočil na číňanka. Nejprve když malého bránil a pak úplně bez důvodu ho napadal.Pejsek byl z něho úplně ve stresu a bál se ho, protože je větší než on. Malého máme ted už 3 týden a musím říct, že situace je trochu lepší, starší kocourek malého toleruje, ale nadšený není,občas ho umyje, ale kočička vrčí stále, ale ne tak zuřivě.Číňanek už nedostává výprast od staršího kocourka, protože ted se do toho vložil zase starší pejsek Lhasánek, který dělá pořádky. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude všechno tak těžké a tak zle to bude probíhat. Jediné štěstí je, že malý kocourek je strašně divoký a hravý, vůbec nic si z kočičky nedělá, neustále ji provokuje, snaží se na ni také útočit,ale hrou. Starší kocourek ho už také má plné zuby, když po něm skáče a kouše ho do ocasu,ale snaží se vydržet, nebot při odporu zakročí zase starší pejsek.Vidím jak obě starší kočky jsou z malého nervozní. Byla doba kdy jsem přemýšlela, že objednám Bachovy kapky a byla neštastná ze ztráty kocourka a z toho jaká je doma navíc atmosféra.Také věřím, že malé kotátko se časem zklidní a obě kočky si na něho zvyknou. Věřte, že i u nás je to obdobné jak u Vás. U nás je ten rozdíl, že ještě má ty psy, a hlavně čínanka, který je taky tak hravý a kterému ty jeho výpady nevadí. Snažte se to vydržet a třeba se to časem upraví, myslím, že hlavně po kastraci. Hodně štěstí.
Občas jsou i vyjímky (2009-11-10 11:29:12, Lucie) Odpovědět
Bohužel k naší kočce přibyla kočka od babičky a vždycky byl mezi nima boj a to vzdycky po dobu par let. každa mela svuj pokoj a té druhé nedovolila vstoupit, obě byly vykastrovaný od pul roku a stejne, když byly spolu tak si udělali svuj revir a taky si ho značkovaly. Ted mame zase jen jednu kočku a já nevím jestli ma cenu pořídit si ještě jednu, když s tim byl takový boj.
Dvě kočky (2009-11-10 16:32:03, Laďka) Odpovědět
Mám doma také dvě kočičky dvě ragdollky. Obě jsou už nyní po kastraci. První kočičku jsme si pořídili jako koŤátko na Vánoce minulý rok a má teď jeden rok a tři měsíce. Druhou jsme si přivezli letos o prázninách a má víc jak dva roky. Nová (ale starší) kočička by měla zájem o kamarádství s naší první kočičkou, ale ta stále o kamarádství nestojí. Občas se i vyskytne nějaká bitka. Také nám některá začala občůravat byt. Pravděpodobně je to naše první kočička. Takže stále doufám, že se to zlepší, ale zatím to není o moc lepší než první týden po tom co jsme si přivezli domů druhou kočičku. Navíc přibylo ještě to čůrání. Laďka
Souziti (2010-07-05 00:10:12, Ferry) Odpovědět
Prave jsme si poridili k nasemu rocnimu kocourovi male kotatko holcicku,frank(rocni kocour)furt hlida malou,furt ji sleduje,jednou ji olize,jednou zas tak jako by kousne,ale jinak je to celkem v pohode,az na to ze nas Frenk najednou moc neji a nepije ani nechodi na zachod.Nevim jestli si mam delat z toho starosti nebo je to jen,ze prisel novy obyvatel do jeho teritoria
Zkuste (2010-07-06 18:17:35, Alena) Odpovědět
ted protěžovat víc Vašeho původního kocourka a mín se věnovat kotátku. Kocourek se cítí ohrožen a možná proto málo jí. Za žádnou cenu nesmí mít pocit, že je zanedbávaný, musíte se mu věnovat jak kdyby tam kotátko nebylo a uvidíte, že bude vše zase v pořádku.
těžké sžívání (2010-08-30 08:49:52, Jitka) Odpovědět
Ahoj, potřebovala bych radu - uklidnění od zkušenějších. Mám doma dvouletou kočičku, zvyklou u nás v bytě od koťátka. Protože bývá přes den dlouho sama, nakonec jsme se rozhoupali k adopci dalšího kočičáka - kotě, kocourek tak asi 3 měsíce staré. Zatím jsou spolu doma tři dny. První dva dny na otě starší kočka syčela, ale zdálo se, že je zvědavá, všude za ním chodila. Oba jedli oba chodili na záchůdek. Třetí den se to nějak zvrtlo a kotě dominantnější postoj a honí starší kočičku po bytě, ta se ho bojí,schovává se před ním ,leze do výšek a přestala baštit.Zatím jsem do jejich půtek nijak nezasahovala, říkala jsme si, že si to vyřeší. Ale jsme z toho trochu špatní, mysleli jsme si, že jí pořídíme kamaráda a teď se zdá, že je vystresovaná a nešťastná z malého " vetřelce". Co myslíte, chce to víc času? Jiný přístup? díky za rady , Jitka
Sžívání (2010-08-30 10:44:48, Lucie B.) Odpovědět
Jitko, koukněte i do fóra, tam je diskuzí o sžívání hodně (pro čtení nemusíte být registrovaná). Obecně bych řekla, že je ještě brzo. Ale hlavní rady jsou - věnovat se původní kočce víc než nováčkovi, aby věděla, že ji máte stále rádi a někdy se radí hned ze začátku kočky oddělit, aby si zvykly na své pachy přes dveře, aby věděly, že je tam ještě někdo jiný. Možná by to šlo i teď - nechat třeba původní kočičce jednu místnost, kam by za ní kocourek nemohl, aby věděla, že tam je v bezpečí a tam se jí hodně věnovat.
Dvě číčy (2010-10-20 10:42:04, Líba) Odpovědět
Že se skamarádí, to jsem si také myslela. Měli jsme čtyřletou hýčkanou princeznu, a vzali jsme si tříletého, přátelského útulkáče. Pochopitelně jsme princeznu hýčkali o to víc. Už je máme rok, ale o kamarádství nemůže být řeč. Tolerují se. Vyhýbají se. Občas si očuchají čumáky. Původní teorie vzít si kotě zklamala, zkusili jsme to, a museli jsme se ho vzdát, protože jsem nedokázala koukat, jak mu princezna alespoň jednou denně nafackuje. Zkoušeli jsme to půl roku.
Líbo, já si myslím, (2010-10-20 12:50:11, Lucie) Odpovědět
že situace u vás není nijak neobvyklá. My máme už šest let kocourka Matýska, kterého jsme si vzali ve třech měsících. Když mu byly dva roky, přitoulal se k nám starý nemocný kocour a zcela samozřejmě se z tuláka stal domácí gaučový povaleč. Začátky byly trochu obtížné, Matýsek nezvyklý na jiné kočky se ho bál. Po pár měsících se to srovnalo a kocouři žili přesně tak, jak píšete. Tolerovali se, moc si jeden druhého nevšímali, občas se očuchali a docela často se honili. Starý kocourek bohužel po třech letech zemřel a před půl rokem jsme si vzali z útulku tříletou přátelskou kočičku. Tentokrát nebyly problémy vůbec žádné, ale žádné veliké kamarádství taky nenastalo. Zase se tolerují, často se honí, sledují jeden druhého, nijak si nevadí, občas se očuchají. Každý si víceméně žije svůj vlastní spokojený život.
záchodek 1?2? (2010-11-04 10:59:11, lída) Odpovědět
mám jen technický dotaz... na různých místech čtu různé rady.. potřebují dvě kočky dva záchodky? děkuji
záchod 1?2? (2010-11-04 11:22:24, Lída) Odpovědět
...na různých místech čtu různé informace, chtěla bych se zeptat..
potřebují dvě kočky dva záchodky?
děkuji L
1 záchodek stačí (2010-11-04 14:42:05, Marcela) Odpovědět
Myslím, že stačí jeden pro dvě kočky. Doporučuji nějaký vetší, krytý. Je nutné čistit 1x nebo 2x denně. Dva nemusí být. Vím to ze zkušenosti u nás doma. Pro 2 kočky je 1 toibudka zcela vyhovující. Ale představte si, dokonce jsem se setkala s názorem, že každá kočka má mít dva záchůdky! Dovede si představit, že byste měli doma 4??
Je důležité, zda se kočky shodnou a nevadí jim mít společný záchodek. Jsou vyjímky, kterým i vadí jít do již použitého svého záchodku.... Ale takový problém určitě Vaše kočičky nemají:-)
děkuji (2010-11-04 19:01:32, lída) Odpovědět
mockrát děkuji za odpověď...rádi bychom si vzali koťátko ke své staré kočce, tak sbírám informace:-)
Marcelo, (2010-11-05 06:50:47, Jitka) Odpovědět
pokud má někdo doma více koček, tak proč by nemohl mít 4 záchůdky? My máme v paneláku v předsíních na 5 koček 3 WC, čistím je 2x denně.I když je fakt, že jsem si to ze začátku taky neuměla představit,kam je vůbec dám :-)
Jitko, (2010-11-05 14:58:50, Marcela) Odpovědět
dotaz byl, zda pro 2 kočky je potřeba 1 nebo 2 záchodky. Na to jsem odpověděla, že jsem dononce četla doporučení, že pro každou kočku by měly být k dispozici 2 záchodky. Proto jse napsala, že jsetli si umí představit, že ke 2 kočkám by měli doma 4 záchodky. Přitom se ptali na 1 nebo 2.
Pokud má někdo více koček než dvě, určitě se to projeví i v počtu záchodků. Podle toho doporučení ten, kdo má doma 5 koček, by měl mít pro ně 10 záchodků. Jen jsem to uvedla jako, že to asi nikdo nemá. I Vy máte pro 5 kočiček 3 záchodky.
Jinak opravdu věřím a nedivím se tomu, že někdo 4 záchodky má, pro větší množství kočin úplně běžně.
Ovšem pro dvě může být dostačující jeden. V případě potřeby si druhý můžou vždycky pořídit. To je opravdu na každém majiteli, jak to vyhovuje nejvíce.
Já čtyři záchůdky pro čtyři kočky mám, (2010-11-05 07:52:20, Katja) Odpovědět
ovšem mám velký dům - umím si představit, že v bytě by to nešlo. Ale ty moje potfory teď chodí jen do jednoho - radši hodí šišku vedle, než aby šly do jiného. Myslím, že si tím něco vyříkávají - dřív chodily kamkoliv.
záchůdky (2010-11-05 11:56:44, Dáda) Odpovědět
Já mám v paneláku 6 záchůdků, různých velikostí. Vím, že kočičky jsou čistotné a rádi chodí do čistého a proto také 2x denně a ráno dělám většinou dvě kola. Jamile je totiž vyčistím, tak slyším odevšad hrabání, takže je vyčistím ještě jednou než odejdu do práce.
Dva záchody (2010-11-05 19:24:28, Alena) Odpovědět
Je to individuální - někdy vyžaduje i jedna kočka dva záchůdky - jeden na velkou a druhý na malo. Když jsou kočky dvě tak může ta dominantní bránit druhé kočce na záchůdek chodit a ta potom může být nečistotná. Takže je lepší mít záchodky dva a neměly by být vedle sebe. Já mám 6 koček a mám 4 záchody, když mám koťata tak přidávám další záchůdky - podle počtu koťat mi vychází další záchod na každá 2 koťata.
Slepé kotě (2011-01-11 16:27:58, Hanka) Odpovědět
Dobrý den, nemáte někdo zkušenosti se sžíváním hendikepovaných koček se zdravými? V mém případě jde o slepé kotě a dvě téměř dvouleté kočky (všechny 3 jsou holky). Dospělé kočky se dosud spíš snášely než milovaly a všechny cizí kočky bez milosti proháněly, zvlášť jedna z nich. Mám docela obavu jim „předhodit“ přítulné kotě, kvůli své slepotě vděčné za každý kontakt…
Já bych se nebála, (2011-01-11 23:05:15, Katja) Odpovědět
slepé kočky se dokáží velmi dobře orientovat díky jemným smyslům. A dvě holky nebudou tak útočné jako by byli kocouři - moje holky nikdy cizímu kotěti neudělaly nic horšího než že na něj vnevrle mňoukaly - ani facku mu nedaly. Zkuste to, držíme vám tlapky! A dejte vědět, jak se to vyvíjí!
Kéž by to tak bylo (2011-01-12 15:29:50, Hanka) Odpovědět
jenže ta jedna kočka je opravdu docela mlátička... Když si představím, jak se na ni kotě bezelstně snaží pověsit nebo se po ní poprocházet...
kotě (2011-01-12 15:35:26, Elen Maňasová) Odpovědět
si brzo přijde na to, co smí k dané kočce a co ne a tak se naučí spolu vycházet. Naše slepá Mazli si to tak zařídila, prostě když se ji jiná kočka snaží napadnout, ustoupí nebo nereaguje a slepá Elvíra se dokonce ohnala a odehnala nepřítele.
noční zlobení (2011-07-15 08:14:30, choteborak) Odpovědět
"přestane noční zlobení"... heh, u nás to zlobení nabralo na intenzitě a přes den spí oba...
druhe kote? (2011-07-19 01:11:52, zuzka) Odpovědět
pred pul rokem jsem dostala kotatko, je z ni rozmazlena perincezna, ale vsude ctu, ze by kocky meli byt ve dvou,aby nebyly osamele....doted jsem se mohla sve princezne venovat ja, ale za dva mesice cekam miminko, tak premyslim o druhe kocicce, aby na mimi tak nezarlila, poradte prosim, je to dobry napad?
Nápad je to výborný, (2011-07-19 08:26:14, Katja) Odpovědět
pokud do toho půjdete odpovědně: jsou lidé, kteří po příchodu dítěte kočku vyhodí - to vy zřejmě nejste. Kočky se zabaví, budou spolu spát, práce se dvěma je spíš míň, jen chlupů ja víc, na to se připravte. A pro miminko bude báječné, když bude moct sledovat hrající si zvířátka. Sousedovic batolata jsou z mých koček u vytržení, hned se k nim ženou, a Gilýsek se kolem nich motá a nechá se vodit za ocas (jediný - ostatní uchovávají zdrženlivou vzdálenost)
no tak nezbývá než doufat (2011-07-20 16:01:56, vlaďka) Odpovědět
dobrý den, musím se podělit... máme doma jedenáctiletou kóču a teď nám přibyl do domácnosti nalezeneček, měsíční pohozené koťátko... už několikrát jsem zkoušeli druhou kočku, ale ta domorodka se odměňovala výkaly všude... tenhle prcek je zatím tak neškodný, že zatím nemusím uklízet... ale za čtrnáct dní zas až tak velká změna v chování nenastala.. malá chce, stará syčí...
Seznamování koček (2011-08-24 12:08:05, Sylvie) Odpovědět
Dobrý den, tak jsme našemu tříletému Oliverkovi pořídili kamarádku, malou Violettku (devět týdnů). První jejich setkání bylo takové že Oliver jen koukal, nechápal a malá se hrbila a trošku tak jakoby bručela. Pak se Oliver na zbytek večera urazil a jen ji obhlížel. Druhý a třetí den už s ním malá nemá problém, dokonce se o něj otírala a chce si s ním evidentně hrát. Ale on ji kouše a naskakuje na ni a já mám strach aby to malinkaté tělíčko nezranil (on má sedm kilo). Když ji kouše tak ona jen tak mává ťapkama na zádech, neutíká, ale mám strach aby to nebylo tím že z toho nemá rozum a je zvyklá na domácnost s hodně kočkama. Chci se teda zeptat jestli mám do Oliverova chování nějak zasahovat? Nebo jestli si tak normálně kočky hrajou tím že jí tak kouše? Děkuji moc moc za rady!
Vždycky si hrají tak, že se loví a koušou (2011-08-24 21:37:19, Katja) Odpovědět
Nic jiného neznají. Nekouše ji do krve, doufám? To by nebylo dobré, ale okusování "na sucho" patří ke hře a může přejít v olizování - však vás do prstů taky jemně kouše. Nebojte, ani sedmikilová kočka nezalehne malé kotě, ony jsou velmi vnímavé! Jak to popisujete, vypadá to slibně. Držíme tlapky!
nalezenec (2012-02-22 15:46:39, musilova) Odpovědět
dobry den mam 6 vykastrovanych kocek 3-5 let stare / nalezenci. pred Vanocemi prislo kotatko, krmila jsem ho ale nedalo se chytit. asi po 2 mesicich jsem kote uz odrostle konecne chytila kdyz byly ty velke mrazy. kote mam doma 3 tydny, dala jsem kocicku vykastrovat pred tydnem. nevim jak ji moje kocky prijmou. denne davam jeji bedynku ocuchat mym kockam a ji poustim cuchat jejich. rada by sla ven, bojim se ale ze moje kocky ji zazenou a nepusti ji nazrat. prosim poradte. dnes jsem k ni pustila kocoura ktery uz odchoval nekolik kotat ona k nemu prisla a on se na ni vrhl a potom utekl. uz nemam odvahu to zkusit s jinou. dekuji musilova alena
Musíte to zkusit, (2012-02-24 01:31:18, Katja) Odpovědět
pokud nebudou spolu, nikdy si na sebe nezvyknou. nebojte se, pravděpodobně na sebe budou syčet, možná si dají facku, ale asi nic horšího. Sledujte to, a jestli ji pustí k jídlu a na záchůdek, když tak jí dejte jídlo zvlášť, ona se možná mezi ně neodváží. Držím palce, a uvidíte, zvyknou si!
Zkuste přepravku (2012-02-24 11:12:21, Eva) Odpovědět
Pokud nemá Vaše kočička výrazný odpor k přepravce, zkuste ji do ní zavřít (aby byla v bezpečí) a ostatní kočky k ní na chvíli pustit. Očichají a prohlédnou se přes mřížky, vezmou na vědomí dalšího člena. Párkrát takové seznámení, později přepravku bez mřížky, jen tak ,,pro jistotu" a určitě to dobře dopadne.
zvykání kočiček (2012-03-19 09:19:35, Miluš) Odpovědět
Dobrý den, máme doma 5 kočiček. 3 kocoury a 2 kočky, když jsme donesli nejmladší kočičku, tak ostatní starší na ni syčeli, nejmladší kocourek se mi dokonce vyčural do postele (vzteky). Teď ji máme doma 4 měsíce a všichni jsou kamarádi. Chce to vytrvat, oni si to spolu srovnají.
koťata (2012-06-15 08:53:26, Vendula) Odpovědět
Dobrý den,ctěla jsem se zeptat,máme 2 koťátka.První je starší o 14 dní a na to mladší pořád útočí. Připadá mi to agresivní, je to normální?Máme strach aby si neublížila. Předem děkuji za odpověď
Jak jsou koťátka stará? (2012-06-15 09:32:44, HR) Odpovědět
U takového kotěte je 14 dní docela velký rozdíl ve vývoji, to starší nemusí zrovna útočit, ale prostě si jen hraje, procvičuje lov, a to menší je zřejmě snadná kořist. U 2-3 měs.ko´tátek to nevadí, ale jesti mají jen pár týdnů, tak je ten rozdíl zřejmý a měli byste toho malého opravdu trochu hlídat, a´t mu ten větší třeba nechtě neublíží.
koťata (2012-06-15 10:08:22, Vendula) Odpovědět
Terezce je 8 týdnú a Fibovi je 6 týdnů,jedí sami, na záchod taky chodí.Jsou samostatní.Terezka je doma týden a Fibo jen jeden den.
Kotata maji byt jeste u matky (2012-06-16 10:23:53, Zuzana F.) Odpovědět
Kotata odchazeji od matky v 10, resp. 13 tydnech (plati pro kotata s PP). Pece matky je nutna nejen kvuli mleku, ktere podporuje koteci imunitu, ale tez kvuli socializaci. Kote se potrebuje naucit, co je prijatelne, co uz ne, potrebuje si osvojit platne vzory kociciho chovani.
Clovek, ktery si z neznalosti nebo rozmaru poridi malicke kote, se musi pripravit na radu neprijemnosti.
Kočka @ Kocour vs. Kočička koťátko (2012-10-22 11:24:02, Vendula) Odpovědět
Mám doma kočku a kocourka jsou to sourozenci 7 měsíců staří a včera jsme si pořídili ještě jedno koťátko je to jakoby jejich sestra protože když jsme kočičku a kocourka jejich mamince vzali bylo jí asi smutno tak si udělala dalších 5 koťátek no jedné jsem neodolala, ale když jsme jí přinesli domů nebylo to moc růžové kočka i kocour na to 2měsíční maličké stvoření začali prskat vrčet a byli jako kamenní... no dnes už alespoň kocour si koťátko očuchal a došlo k prvním menším hrátkám(koťátko hledalo u kocourka cecík :D) akorát starší kočka je pořád zalezlá pořád prská vrčí a syčí teď už i na kocoura když jí hladím ani trochu nevrní jako vždycky.. je pořád v nějaké křeči a vůbec nevylézá ... Jak dlouho to může u ní trvat než se prolomí ledy?? jsem celkem udivená protože jsem takovou reakci čekala spíše od kocoura protože on byl více dominantní .kočka byla vždycky mazel a taková dámička.. :( jsem z toho smutná nechci ať si myslí že jsem si přinesla někoho kdo jí má nahradit..
nový kocourek ke staršímu (2016-06-23 11:18:37, Mikyna) Odpovědět
Zdravím pročetla jsem si vaše komentáře jsem uplně neštastná ze svého staršího Koblížka modrý brit 3 dny dělám chuvu a drába ,sekundanta,hlídače a pozorovatele .donesli jsme mu kamaráda 9 týdenního kocourka brita lila ,starší to těžce nese uražený pořád vrčí dnes malé kotě napadl ,chudáček plakalo semnou se absolutně nebaví vrčel i na mě za co jsem ho pokárala ,3 dny nervy ,jen se chci optat at nedělám paniku muže kotěti starší 3 letý kastrovaný kocour ublížit ?
Nový kocourek ke staršímu (2016-06-26 08:38:40, Dana) Odpovědět
Přečetla jsem si se zájmem Vaše zkušenosti se dvěma kocourky. Držím Vám palce, aby se jim soužití podařilo. Já mám bohužel zcela negativní zkušenost. Měli jsme 2letého kocoura Ragdolla; půjčili jsme ho ke krytí a z úspěšného spojení vzešlo 6 koťátek; jednoho kocourka - Ragdolla lynx - ve věku 3 měsíce jsme si poté odnesli domů. Problémy nastaly až když kotě dospělo. Oba kocouři jsou kastrovaní, ale vrámci hierarchie si starší kocour ponechal výsadní postavení a neustále napadá a "ponižuje" mladšího. Veterinářka mě upozorňovala, že se tak opravdu může dít i po kastraci. Došlo to tak daleko, že nám oba značkují dům. Denně ! vytírám různé kouty, postříkané závěsy atd...Navíc se k tomu přidala touha mladšího chodit ven (zřejmě potřeba úniku před "otcem").Pozemek nemáme oplocený tak, aby se nedalo dostat i mimo zahradu, takže se ho bojím pouštět, aby ho nezajelo auto nebo ho někdo neukradl. Dnes ráno se mi pomstil tím, že mi počůral nohu, když jsem seděla u stolu a následně vyskočil na skříňku s TV a označil proudem moči zeď. Jsme už z celé situace opravdu zoufalí a po mnoha debatách jsme se s manželem rozhodli najít mladšímu kocourkovi rodinu, kde by byl "jedináček" a měl možnost chodit ven do chráněné zahrady. Je to nádherný Ragdoll, bude nám chybět, ale dům už začíná být denním močením cítit. Řešila jsem situaci i s veterináři a bohužel jen kroutí hlavou, že někdy jiné řešení opravdu není. Nechci Vás zrazovat, třeba budete mít větší štěstí, držím Vám palce.
Ragdoll agresor? (2017-10-31 09:42:24, Jarmila) Odpovědět
Máme pětiletou kočku a pořídili jsme si 3 měsíční Ragdollku právě kvůli její povaze. Máme ji 10 dní. Zatím je na tu velkou agresorku opravdu hodná a nesmírně trpělivá. Z jejích výpadů si nic nedělá a buď na ni trpělivě kouká anebo si hraje sama. Myslela jsem si, že je to právě tímto plemenem. Jinak klasika - Stará vrčí a při honičkách devastují byt :-))). Protože malá zatím nezvládá výšky, udělali jsme staré útočiště nahoře, aby měla pocit bezpečí.
Vím, že to vždycky nejde, ale pokud člověk zvažuje další kotě, měl by si vybírat to nejklidnější.
Nicméně byl výše položen dotaz, jestli neexistuje něco, co agresivní kočku vyklidní a nikdo neodpověděl, takže to vypadá že asi tedy ne. :-(
Jak dál? (2016-09-13 20:37:10, Dan Buchtík) Odpovědět
Dobrý den, už 3 týdny máme novou číču z útulku, která přes noc, někdy i přes den napadá tu původní domorodkyni. Jsou schopny vedle sebe normálně fungovat, wc mají společné, granule a vodu taky, jen misky na kapsičky mají zvlášť. Nikoho neprotěžujeme, věnujeme se jim oběma. Nežádala bych o radu, ale domorodkyně má zranění na krku o průměru asi 1 cm,asi strhlá kůže.Seznamování proběhlo podle rad netu- i vašich stránek i televize:2-3 dny postupně,výměna pachů a tak...Novicka je ta útočící ve většině případů. Někdy líže domorodky a pak se teprv zakousne a nalehne na ni celou vahou. Máme obavy co bude dál, proto prosíme o radu. Děkujeme, s pozdravem čičiny a jejich obdivovatelé
Nové kotě (2016-09-14 22:06:30, Pavel) Odpovědět
Dobrý den chceme si pořídit nové kotě cca 8 tydnu k naší rok a 3 mesíce staré kečce Elišce. Elišku jsem našel kdyz ji bylo 2 tydny na rozkoši a vypiplal. Eliška je na mě šíleně závislá chodí za mnou všude a jen se chce mazlit. Tak se bojím když ji přivedu kamarádku(da) jestli ji příjme nebo ne
nové kotě (2016-09-18 13:56:48, Dan Buchtík) Odpovědět
Dobrý den,
myslím si, že pokud to nevyzkoušíte, tak nebudete vědět. I na sobě jsem poznala, že to prožívám víc než ty kočky. Postupujte pomalu, nic neuspěchejte. Být v klidu, rozdělit lásku mezi dvě kočky je někdy ta nejtěžší věc. Ale pokud chodíte do práce mimo byt. tak kamarádka by vaší kočočce spestřila život. To, že chodí stále za vámi je normální, má vás za kamaráda:-). až se zkamarádí po čase s novickou, aby jste se nelekl, možná, že už vám nebude tak v patách:-). Ale neodsune vás na druhou kolej:-), si myslím:-).Zkuste to, čím dřív, tím lépe. Hodně štěstí a trpělivosti!!!
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|