Nejdřív nás okouzlily jejich matky… A ty se nám za péči odvděčily koťátky… Pokud si někdo z vás vzpomíná na naše minulé vyprávění o kočkách z Maroka, víte už, že místní miciny nemají život lehký. Máme jich doma pět, z toho čtyři adoptované z ulice v kotěcím zbídačením stavu – z těch jsou už teď výstavní mourkové a dámy, s lesklým kožichem a pyšně zvednutým čumáčkem se tváří, že takový původ a osud se jich netýká.

Ferda

Kočičí smečka, kterou vám nyní představujeme a která je připravená k adopci do dobrých rukou, se skládá ze dvou černo-žíhaných (želvovinových) kočiček, jedné černé kočičky (cca 9 měsíců věku) a jednoho zrzavého kocourka (cca 1 rok věku). Všichni jsou sterilizovaní, očkovaní, mají své doklady o očkování a mazlivou dušičku.

Apia a Amina

Nejdřív jsme "dostali" zrzavého Ferdu – od jeho maminky Šišinky. Přišla kdovíodkud, párkrát týdně se u nás objevovala něco přes rok, šedo-žíhaná, nejdřív jen papů, ale postupně i mazlení a vrnění se přidalo – na oplátku nám jednou přišla povít tři zrzečky, jenže po dalším měsíci zmizela – nenávratně, radši si nepředstavovat, co je jí přihodilo. Potřebovala toulky, ale ta mají svá rizika, hlavně tady. Koťátka jsme dopiplali, všechna tři, dvě jsme udali a Ferda nám zůstal, hravý, za kotěte plašší, ale teď, po sterilizaci a cca jednom roce soužití na naší zahradě je z něj opravdový mazlík. Také jsme ho totiž zkusili udat do marocké rodiny jako koťátko, ale ta nám ho po dvou dnech vrátila, že "je hrozný, zavřeli jsme ho na zahradě do malého tmavého zahradního domku a on odtamtud pořád utíkal" - kdo by ne, že. Když jsme ho přivezli zpět, už se od nás nehnul, vrněl a byl asi vděčný, že je tmavým koutům v jeho životě konec. Jakmile nás dnes na zahradě spatří, běží k nám a lehá si před námi na zem. abychom ho místo překročení podrbali a pochválili, jak je přítulný.

Čertinka

A pak tu byla Florinka. Droboučká číča se zajímavým zbarvením, dlouhosrstá, strašně mazlivá od prvního kontaktu. Vždy přišla na dva tři dny, napapat a podrbat, a pak zase na nějakou dobu zmizela – vždycky usměvavá, přítulná. No a jednou si to kráčí do naší chodby s malým chomáčkem chlupů v tlamě – hodila mi ho hrdě k nohám a otočila se pro další – a pak ještě další dvě. Zkrátka se přišla pochlubit čtyřmi koťátky. Jedno bohužel ještě tentýž den zemřelo, pohřbili jsme jí ho na zahradě u ibišku, byla u toho a pak mě celou olízala na znamení díků, že se chováme s respektem i k mrtvému stvoření. Další tři kočičky prospívaly, dali jsme jim jména Apia (Apinka), Amina (Aminka) a Čertinka, pelech jsme Florince udělali přede dveřmi, v suchu a teple, zkrátka klidná rodinka. A pak najednou Florinka zmizela také. Koťata už nesála, ale bylo nám líto, že jim máma zmizela ze dne na den – v té chvíli však nastoupil strýček Ferda. Okamžitě se jich ujal, a od té doby jsou stále spolu. Myjí se navzájem, je kouzelné je pozorovat, když si hrají na honěnou nebo na schovávanou!

Apia a Amina

S našimi pěti šelmami není bohužel možné, abychom si je vzali s sebou do Prahy, kam se letos vracíme. Kdyby se ale mezi vámi našel nějaký blázen, jako jsme my, a chtěl je adoptovat všechny, určitě by byli šťastní Ale také by nebyl žádný problém vzít si jen dva z nich – dvě kočičky nebo jednu kočičku a Ferdu. Ideální by bylo umožnit jim malou zahrádku, ale jsem si jistá, že by se z nich dali vykouzlit i dokonalí "gaučáci". Mrkněte na fotečky a až se zamilujete, napište na subrova.zdenka@seznam.cz – přivezeme vám je z Afriky až do náruče!