Listopad se přehoupl do své druhé poloviny, byla středa, psal se datum 18.11.2009 a schylovalo se k večeru. Právě jsme dorazili z práce domů a běhali okolo kočiček. Manžel se chystal na veterinu, kterou máme bohužel 35 km od domova, a já jsem se pro změnu chystala uklízet, do toho zmatku zazvonil mobilní telefon. Přívětivý dívčí hlas na druhém konci aparátu mi sděloval, že se celá záležitost týká kocourka, který se nachází ve Slaném a není zcela v pořádku, zda bychom tedy kocourka mohli přijmout do depozita. Moje slova byla zprvu opatrná až odmítavá, snažila jsem se slečně vysvětlit, že již máme plný stav, mnoho zvířátek v léčbě, navíc také dost starých zvířátek a umísťovat mezi ně nově příchozího jedince, o kterém pomalu nic nevíme, by bylo naprosté šílenství, navíc ani netušíme, kde bychom kocourka umístili do karantény. Slečna však naléhavě žádala o pomoc i nadále, sdělovala mi, že je kocourek hodně špatný, snad poraněný, vyhublý, sice ho ještě nemají v přepravce, ale pokusí se ho s přítelem odchytit. Nějaký čas už byl údajně kocourek vídán na sídlišti u popelnic, kde ho lidé dokrmovali, vždy však vypadal celkem dobře, až nyní byla zřejmá změna k podstatně horšímu. Kývla jsem v zoufalství na manžela Michala, který přitakal, ať určitě potvrdím příjem, že kocourka někde prostě přes noc necháme, a druhý den uvidíme, co a jak dál, narychlo jsme vymysleli, že chudáka necháme přenocovat v garáži. Po příjezdu mladého sympatického páru jsme však zjistili, že je kocourek opravdu hodně špatný. Přehodnotili jsme celou situaci a kocourka umístili provizorně do koupelny, kde je vyhřívaná podlaha a další výhody oproti studené garáži.

Rozloučili jsme se s mladou dvojicí a jali se kocourka prohlédnout. První pohledy na nebožáka byly smutné a strašné zároveň, manžel prohlásil něco ve smyslu toho, že tak dobité zvíře už dlouho neviděl a ono opravdu, kocourek nedokázal otevřít ani jedno očičko, jak byl oteklý v tvářičkách, za krkem měl spálenou srst, pusinku pokřivenou ve strašlivou grimasu, za oušky a na tlapkách krvavé odřeniny a šrámy, kožíšek navíc samá veš. Kocourek tím pádem ani nemohl nic vidět, to ještě více umocňovalo jeho strach, krčil se, kňoural a celý ustrašený se tlačil do kouta za pračku. Zahájili jsme odvšivení, nebožák poté padl do pelíšku, který jsme mu provizorně připravili, a usnul spánkem spravedlivým. Naše noční návštěvy a kontroly v koupelně absolutně nevnímal.

Návštěva veteriny bohužel potvrdila četná poranění, frakturu čelisti staršího data, pravé očičko poraněné a slepé, levé očičko rovněž poraněné, ale naštěstí s vizí do budoucna, že na něj bude kocourek snad vidět. Na veterině jsme se dohodli, že slepé očičko přeléčíme a uvidíme, zda bude nutné jeho vyjmutí. Za oušky, na tlamičce a na tlapičkách byly kocourkovi ošetřeny mokvající rány a jiné pohmožděniny. Nastal čas léčby a čekání na operaci.

Kocourek dostal po pár dnech krásné jméno Simba. Dnes je již po celkové revizi v anestezii, po operaci a kastraci, má za sebou trhání shnilých zoubků, stále je však v léčbě, rány se hojí pomaličku, ale jistě, některé rány si Simba nevědomky do krve škrábe, ale vše má svůj čas a léčba je úspěšná. Slepé očičko nakonec vyjmuto nebylo, neboť prozatímní léčba dopadla dobře a oční vřed se zacelil, pokud by se však do budoucna očičko přece jen zhoršovalo, muselo by dojít k další operaci a jeho vyjmutí.

Simba byl zprvu velmi vystrašený, ale za pár dní se z něj stal absolutní mazlíček, zvířátko plně důvěřující svému páníčkovi, dožadující se sezení na klíně, absolutně zvyklý na velké pejsky, na ostatní kočičky, na celkové dění v domácnosti. Všechny okolnosti týkající se kocourka Simby nás stále nenechávají na pochybách, že kocourek musel mít zcela jistě svůj domov a svého páníčka. Nastávají situace, se kterými se mohl Simba setkat pouze v domácím prostředí. Napadají nás proto dva způsoby existence kocourka, myslíme si, že Simbu mohl někdo vyhodit, ale také se mohlo stát, že se ztratil a už nenašel cestu domů, třeba díky nešťastné nehodě, při které došlo k ošklivé fraktuře čelisti. Věříme, že prostřednictvím tohoto článku můžeme najít zpět Simbova ztraceného páníčka anebo také nemusíme. Pokud však nikomu Simba nepatří, budeme mu po celkové léčbě a rekonvalescenci hledat nový domov. Vzhledem k jeho neuvěřitelně přítulné a laskavé povaze by byla určitě škoda, aby natrvalo zůstal v depozitu. Nepěkný vzhledem, ale krásný povahou, přesně tak se dá charakterizovat neuvěřitelný a statečný kocourek Simba.

Pokud máte zájem o Simbovi získat více informací, kontaktujte vrbičanské depozitum pro opuštěné kočičky Kristýny Kacálkové (telefon, email).