Není to tak dávno, co se na těchto stránkách objevil inzerát, ve kterém jsem hledala domov pro nádhernou kočičku Lilinku. Psala jsem, že Lilinku ke mně donesli lidé, kteří mi říkali, že se v jejich rodině objevila alergie. Do Hradce Králové se s ní přistěhovali z Ústí nad Labem. Ačkoliv byl náš domeček již kočkami a hlavně koťaty přeplněn (a to jsem ještě netušila, kolik dalších kočiček a koťat ještě ke mně během prázdnin přibude), uvěřila jsem, nechala se přemluvit a Lilinku jsem k sobě přijala. Předchozí páníčky, u kterých Lili žila dva roky, jsem litovala, že se musí s Lilinkou rozloučit.

Lili v novém domově

Lilinka byla zpočátku ve velkém stresu, nejedla, nepila, vodu jsme jí museli podávat stříkačkou. Ale postupně se vše zlepšilo a Lilinka k nám velmi přilnula. Měla pokoj sama pro sebe, protože se se žádnými zvířátky nesnesla, ona je prostě neznala, začala se s námi mazlit, mazlila se i s návštěvami a všichni ji velmi obdivovali. A já jsem pilně hledala pro ni nový domov. Nejraději bych si ji sice nechala, protože, jak jsem psala, byla to kočička mých snů, nádherná, přítulná, mazlivá, vstřícná, komunikativní, všemu rozuměla… Ale u nás žije mnoho jiných kočiček a Lili se s ostatními seznamovat nechtěla. Stačilo, že některá kočička přešla za dveřmi pokoje, který Lili obývala, a Lili se hned začala zlobit, vrčela a syčela. Ale k lidem byla velmi vstřícná, dokonce i k mé malé vnučce, za kterou běhala a tulila se k ní.

Hledání domova pro Lilinku

Protože Lilinka byla a je skutečně velmi krásná, brzy se mi začali ozývat zájemci. Velice pečlivě jsem vybírala, s každým jsem dlouho mluvila, psala si s ním… Nakonec jsem vybrala skvělou rodinu, která o ni velmi stála, vše si pro ni doma připravila a jednu neděli si pro ni do Hradce Králové přijeli – až z Ústí nad Labem. Byla to velká náhoda, že se Lilinka měla vracet tam, odkud vlastně přišla.

Den před tím však u nás byla jiná rodina – z Mladé Boleslavi, chtěli se podívat na koťátka. Když si jedno kotě zamluvili, poprosili, zda by mohli vidět Lilinku. Samozřejmě jsem souhlasila, ale upozornila jsem je, že je to třeba bude mrzet, protože jsem věděla, že i oni patří mezi zájemce o Lili, ale zavolali až tehdy, když už Lili byla zamluvená.

A tak se s Lilinkou seznámili. Lilinka se k nim tulila, mazlila se s nimi, oni si ji fotili a natáčeli…A když odjížděli, prosili, abych, kdyby náhodou něco s Lilinčiným umístěním nevyšlo, na ně nezapomněla, že by ji moc a moc chtěli.

Druhý den se Lili seznámila s rodinou z Ústí. Ale něco se stalo. Lilinka se jim moc líbila, oni se však nelíbili Lilince. Vůbec k nim nechtěla, vrčela, schovávala se, bránila se. Bylo to divné… Nakonec paní řekla, že se Lili určitě nechce vrátit zpět do Ústí nad Labem, protože se tam zřejmě neměla dobře – a asi tomu skutečně tak bylo, Lilinka opravdu všemu rozuměla. A tak jsme všichni uznali, že by tento nový domov pro Lili asi nebyl ten pravý a smutní zájemci se vydali na zpáteční cestu bez Lili.

Večer jsem zatelefonovala do Mladé Boleslavi a oznámila jsem, že tedy to umístění nedopadlo… Na druhé straně telefonu vypukla obrovská radost a těšení se a hned druhý den si pro Lilinku přijeli. Mně se zdáli opravdu bezvadní a Lili si je sama vybrala. Opět, když přijeli, se k nim tulila, mazlila se, klidně se před nimi najedla, napila a pak si sama vlezla do nové přepravky, kterou si přivezli. Bylo mi moc líto, že Lili odjíždí, ale domluvili jsme se, že Lilinku, jakmile si zvykne, během prázdnin navštívím. Ještě ten večer jsem si vyhledala spojení z Hradce do Boleslavi.

Lili v novém domově

Moc jsem na Lili myslela, ale vše se zdálo být v naprostém pořádku. Denně mi chodily SMS, ve kterých se psalo, jak je Lili spokojená, jak si hraje, jak se vůbec nebojí, jak jsou všichni šťastni, že ji mají. Že dobře jí a spí s nimi v posteli. Všechny SMS mám doteď schované. Byla jsem tedy spokojená a šťastná, že už se Lili netrápí, že vše dobře dopadlo a pomalu jsem se chystala na výlet za Lili.

A pak, přesně po dvanácti dnech, mi první večer žádná SMS od Lili nepřišla. Ale nijak jsem se neznepokojovala, vždyť si denně psát nemusíme…

Krásný kožíšek = problém

Jenže druhý mi ona SMS přišla a v ní mi Lilinčina panička sdělila, že mi Lili přivezou zpět. S každým novým páníčkem sepisuji umísťovací protokol, kde jednou z podmínek je, že pokud se již noví majitelé nemohou nebo nechtějí o kočičku starat, musí se vrátit zpět ke mně, na době umístění nezáleží. Takže to, že se mi Lilinka měla vrátit, bylo správné. Jenže – nemohla jsem si srovnat v hlavě, jak je to možné. Vždyť jsem denně v SMS četla o úžasném Lilinčině domově, o lásce k Lilince a radosti, že Lilinka žije právě s nimi. Říkala jsem si, co se hrozného se asi muselo stát… Ale za chvíli zazvonil telefon a bylo mi sděleno, že Lilinka po bytě zanechává své dlouhé stříbrné chloupky, že je to na nábytku vidět a také, že když leze ze záchůdku, někdy jí na tlapičkách ulpí kočkolit a ten vynese ven… A takový nepořádek pán v bytě nesnese… A také, že v noci mňouká, protože je zavřená v kuchyni a ona by chtěla k nim do postele – a tím ruší sousedy… A já jsem si myslela, podle SMS, že samozřejmě Lili v posteli spí.

Samozřejmě jsem řekla, aby Lilinku přivezli zpět ke mně. Bylo mi Lili moc líto, uměla jsem si představit, co nešťastná kočička zase prožije, jak jí bude smutno, jak bude opět plakat… A sama jsem nad ní a nad její smůlou, ještě než přijela, brečela také.

Lili v novém domově

Druhý den se nám tedy Lili vrátila. Ale byla to již jiná kočička. Smutná a nešťastná a zároveň naštvaná na mě a moji rodinu, protože všechnu vinu, že již není v předchozím domově, svalovala na nás. Nechtěla s námi mluvit, už se vůbec nemazlila, schovávala se, plakala. Také již nechtěla být sama v pokoji a ač nás neměla ráda, chtěla být tam, kde jsme byli my. A to zase byl další problém, protože všude byly jiné kočičky a dokonce i pejsek…

Téměř měsíc trvalo, než se Lili trochu zklidnila, než se smířila s ostatními obyvateli domu. Spala jsem s ní v pokoji, ale ona ke mně nešla, naopak, velkou část noci mi nadávala a zlobila se. Ale přece jen se postupně vzájemné vztahy začaly zlepšovat, Lilinka začala pobíhat po celém domě, nic si od nikoho nenechala líbit, ostatní kočičky dovedla prohnat i nafackovat jim, ale už za mnou začala chodit sama do postele, kde sice nerada, ale přece jen, ulehla vedle pejska a dalších několika chlupatých kočičích "kamarádů" A tehdy jsem věděla, že se mohu opět pokusit hledat pro Lili nový domov. Už jsem netrvala na tom, aby byla jen jedináčkem, věděla jsem, že se, po zkušenostech u nás, dovede s jinou kočičkou smířit a vyjít s ní. Vždyť u nás již uměla jíst i v "houfu"… a to byl obrovský úspěch! Byla jsem opět smutná, že Lili odejde, ale u nás by byla stále jen jednou z mnoha a ač jsme ji milovali, pro ni by to ten pravý domov nebyl.

Druhé hledání domova

Při druhém hledání páníčků jsem byla ještě opatrnější a jako jednu z podmínek jsem si dala, že nový páníček musí mít zkušenost s dlouhosrstou kočičkou…

Opět se mi přihlásilo mnoho lidí, opět jsme si psali a telefonovali, dokonce i navštěvovali, skvělí zájemci se hlásili i ze Slovenska, ale já jsem si nakonec vybrala fantastickou paní z Prahy, která splňovala absolutně všechny mé podmínky a navíc Praha je, na rozdíl od Bratislavy, pro mě blízko. Na Lilinku v Praze čekal veliký byt s velkým oploceným balkonem, s milující paničkou a s nádherným kočičím kamarádem, dlouhosrstým hodným Kubíčkem.

Lili a Kubíček

Paní věděla, že Lilinka s ní odjede jedině tehdy, když se bude Lilince líbit – a to byl teď trošku problém, Lilinka si vybírala ještě víc a byla dost nedůvěřivá, právě tak, jako já… Vše však dopadlo dobře, Lili se o paní třela a neutíkala před ní, nechala se pochovat a nakonec si opět sama vlezla do přepravky.

A tak Lilinka ode mě odejela podruhé. Teď jsem brečela ještě víc a říkala jsem, že kdybych tu těch kočiček neměla tolik, nikdy bych Lili nikomu nedala.

Cesta do Prahy proběhla dobře. Paní si sedla s Lili v autě dozadu a Lili jí seděla celou cestu na klíně, doma v Praze se celkem klidně seznámila s Kubíčkem, zpočátku se spíše ignorovali, což bylo také dobré, paní seznámila Lilinku s novým domovem, ukázala jí celý byt, balkon, dokonce samostatný kočičí pokoj se všemi kočičími vymoženostmi. S již opravdu skvělou novou paničkou jsme si často telefonovaly i psaly a všechny zprávy o Lili mi dělaly velkou radost. Paní mě stále do Prahy zvala, nechtěla jsem jet příliš brzy, chtěla jsem, aby Lili na mě spíše zapomněla, ale těsně před začátkem školního roku jsem se i s rodinou do Prahy za Lilinkou a Kubíčkem rozjela.

A byl to skutečně překrásný den. Lilinka nás čekala u dveří a pak, jak pravá dáma, nás začala bytem provázet. Tedy – důležitě probíhala všemi pokoji a my jsme běhali za ní.

Přesvědčila jsem se, že Lilinka je velmi šťastná, že paní se o ni stará víc než dobře, že Lili vládne celému bytu, s paničkou spinká, s kocourkem Kubíčkem dobře vychází a on ji má rád. V každé místnosti velkého bytu, nejen v kočičím pokoji, má záchůdek, vodu, granulky, škrábadlo, hračky, pelíšky. Velká část kuchyně slouží k úschově kočičích konzerv a dalšího papání a laskomin. A velká část talířků a nádobí ve dřezu bylo nádobí kočiček…

Paní Lilinku miluje a Lili miluje ji. Když jsem si Lili chovala, sice to strpěla, ale neustále otáčela hlavičku po své nové milé paničce.

Jsem moc šťastná, že nakonec vše dobře dopadlo, že Lili našla fantastickou paničku, která pro ni vytvořila ten nejlepší domov a že je to domov skutečně trvalý. Že je milována a obdivována i přes to, že za sebou nechává své stříbrné chloupky a že jí na tlapičkách ulpívá stelivo. I přesto, že paničce systematicky ničí a ožírá šáchor.

Konec dobrý, všechno dobré

Nějakou dobu po Lilinčině druhém umístění u mě zazvonil telefon a ženský hlas mi důležitě sdělil, že se našel nový domov pro Lili. Že někomu přejeli kocourka a že by tam tedy Lili mohla jít místo něj… Řekla jsem, že Lili už dávno nový domov má… A pak jsem poslouchala, že to je škoda, že už Lili u mě není, ale že tedy doufají, že jsem tentokrát umístila Lili lépe, ne tak mizerně, jako poprvé, že lidé, kteří u mě Lili odložili, si dotyčné osobě stěžovali, jak špatně jsem Lilinku před tím umístila (ale oni se za tu dlouhou dobu, co u mě Lili byla a obě jsme se trápily, ani jednou na Lili nezeptali), rovněž jsem se dozvěděla novou, úplně jinou verzi historie "alergie" v dotyčné rodině…

Lili v novém domově

Ale to už je jedno. Lili je již šťastná a spokojená a já pevně věřím, že na to, co prožila, již dávno zapomněla.

Z návštěvy u Lilinky jsem domů odjížděla s foťákem plným fotek a velmi spokojená. A moc jsem si přála a přeji, aby si tohoto krásného domova mohla ona i Kubíček ve zdraví užívat co nejdéle a její milá a starostlivá panička s ní prožívala jen a jen chvilky radosti a štěstí. A říkala jsem si, že takovéto okamžiky a chvíle stojí za všechny ty stresy, práci a často i bolest a beznaděj, kterou musím kolem svých kočiček také prožívat, že když se podaří něco tak pěkného, jako jsem ten den prožila s Lili, že vše je mi vráceno a vynahrazeno. A navíc Lilinka zdaleka není jediná kočička, která ode mne odešla do fantastického domova. Ale o tom zase až příště…

Související odkazy:

• Lilinka, profil v inzerci
• Lilinčina fotogalerie + fotky z nového domova

Související články:

• SOS pro překrásnou kočičku Lilinku!