Dobré ráno,

jmenuji se Oliver a rád bych se s Vámi podělil o svůj příběh se šťastným koncem.

Není to tak dávno, co jsem se potuloval s hejnem dalších kočiček a škemral o něco k snědku. Už ani vlastně nevím proč, mám takový pocit, že mě můj bývalý páníček už neměl tak rád jako dříve. Nebo jsem se zatoulal a nenašel cestu zpátky domů? Kdo ví, každopádně to pro mě bylo naprosté utrpení, s těma kočkama bez patřičného vzdělání a vychování se ponižovat a škemrat u lidí o kousek jídla.

Naštěstí jsem narazil na hodnou tetu, která se ale o mě nemohla déle starat a tak jsem opět putoval o dům dál. Tak jsem se dostal k paní Javůrové, měl jsem se tam moc dobře, ale tlapku na srdce, byla tam pro mě ne právě příjemná kočičí konkurence, a to se mi až tak úplně nelíbilo.

Oliver: Tak tady si vyhřívám zádíčka

No a pak vzaly věci rychlý spád. Můj obrázek viděla na internetu moje nová panička, moc jsem se jí líbil, no aby ne, vždyť jsem taky fešák :-). Přišla se na mě podívat a za chvilku si mě nesla v té ošklivé uzavřené věc, do mého nového domova. Naštěstí to bylo jen kousek, a já už se nemohl dočkat, až vylezu, a všechno si tam řádně prozkoumám a ozkouším.

Jako správný nebojácný kocourek jsem prošmejdil každičký kout, se vším se seznámil, a když jsem měl terén řádně prozkoumaný a okomentovaný, prověřil jsem obsah svých mističek. A bylo mi blaze! Za chvilku přišel můj nový páníček, a to už jsme trávili večer jako rodinka, společnými hrátkami a podřimováním u televize.

Už od začátku se mi v mém novém domově moc líbilo, i když s některými zvyky mých páníčků až tak úplně nesouhlasím. Například nechápu, proč se ráno válí v pelechu tak dlouho, teda né že bych si tam rád neodpočinul, ale na můj vkus tam jsou moc dlouho. Snažím se je každé ráno budit nejrůznějšími hrami a lovením myšiček, ale zdá se, že nemají pro mé hry pochopení. Ale jinak jsou celkem fajn, a většinou ochotní se mnou blbnout a všelijak dovádět. Jo a taky musím prásknout na paničku, že je trošku praštěná, neustále mi kupuje pelíšky nejrůznějších tvarů a barev, já jsem jí ale už na začátku řekl, že to není nic pro mě, stejně spím nejraději třeba na lednici, kdyby se cokoliv dělo, nic mi odtud neunikne.

Oliver: Jeden z mých pelíšků

Samozřejmě se snažím oběma moc pomáhat a asistovat při jejich nejrůznějších činnostech, vím, že toho ti dvounožci mají hodně co na práci. Například můj pán často pracuje s počítačem, a to je něco pro mě, tlapičkama mu pomáhám přešlapovat po klávesnici a lovit myšku, stejně jako to dělá on. Musím ale cvičit, zatím se páníček netváří s výsledky mé práce moc spokojený. Paničce zase moc rád pomáhám s mytím nádobí, jejda voda, to je paráda! Panička strčí packu pod ten proud vody, chvíli na to zase já, a takhle se střídáme. Já se snažím pak mokrou pacičkou řádně plácat kolem sebe, aby bylo jaksepatří vidět, že pomáhám :-)

Oliver: Tady páníčkovi pomáhám

No zkrátka, abych to všechno shrnul, i přes drobné úchylky mých páníčků je mám moc rád, a jsem tu opravdu spokojený. A hlavně, nemám tu žádnou konkurenci, takže si tu jejich lásku a péči řádně užívám a vychutnávám!

Packu a pusu,
Oliverek a jeho nová rodina

Související odkazy:

• Oliver, dříve Luboš - profil v inzerci
• Oliverova fotogalerie - obrázky z nového domova