Chceme se s vámi podělit o naše zážitky s našimi kočičími mazlíčky.
Nejdříve bych chtěla složit obdiv k paní Novákové, že se vedle svých pracovních a domácích povinností stará s velkou láskou o kočičky. Zároveň obdivuji jejího manžela, který má trpělivost snášet její svěřence.
Miška
A teď náš příběh o tom, jak k nám přišly hned dvě kočičky. Jako první jsme si v dubnu letošního roku spolu s přítelem pořídili kočičku Mišku. Byla to 3letá kočička z měcholupského útulku.
První týden prospala pod dekou, moc nejedla a ani nepila. Na záchod chodila jen v noci, přes den se nás strašně bála. Byla hrozně pohublá a navíc měla zhnisané očičko, byla nastydlá a měla teplotu. Byl to prostě chcípáček.
Miška dnes
Časem se nám ji podařilo uzdravit a její bázlivost trochu zmírnit. Nevíme, co předtím prožila, ale nic dobrého to nebylo, protože se stále lidí trochu bojí.
Ondrášek?
Koncem srpna se nám do rukou dostal časopis Katka. Moje sestra byla otřesena článkem o kocourkovi Ondráškovi. S přítelem jsme si ho také přečetli a začali jsme přemýšlet o tom, jestli Mišce nepořídíme kamaráda. Jelikož oba kočičky milujeme, bylo rozhodnuto. Jeli jsem si pro Ondráška.
Paní Nováková nás přivedla do své kuchyně, kde bylo přibližně 10 kočiček. Začali jsme hledat Ondráška. Jako první mi ale začal šplhat po nohavici u kalhot jiný mourovatý kocourek. Uvelebil se mi na rameni, začal příst a usnul. Byl to Tíťa. Ondrášek o nás neprojevoval zájem - měl zrovna hrací období. Nemohli jsme se rozhodnout, kterého kocourka si vzít - jeli jsme pro Ondráška, ale Tíťa to rozhodl za nás. Sám si nás našel. Tak jsme si nakonec odváželi jeho.
Tíťa!
Měli jsme ale obavy co na to Miška. Přece jenom byla bázlivá a zvyklá sama. První večer a několik následujících dnů bylo pro nás všechny náročných. Tedy snad kromě Tíťi, který je pohodář, a změna prostředí mu vůbec nevadila.
Tíťa - pohodář
Miška s námi nemluvila a trucovala. Na malého syčela a nevšímala si ho. Navíc jsme se s přítelem skoro pohádali, jestli to byl dobrý nápad vzít si další kočičku. On byl pro, já jsem právě kvůli Mišce váhala. Bylo mi jí líto a nechtěla jsem, aby byla smutná nebo naštvaná na nás. Předtím s námi spala v posteli, teď protože tam teď byl Tíťa, spala v koupelně nebo v obýváku.
Snažili jsme se jí víc věnovat, mazlit se s ní, aby si nepřipadala odstrčená. Četli jsme zkušenosti lidí, kteří psali na internetu a chovali se podle toho. Myslela jsem, že to nepůjde, že si nezvykne. Přesto jsme pozorovali změny na jejím chování. Myslím si že, to bylo chováním Tíťi, že byl tak bezprostřední a nebál se jí.
Tíťa a Miška
Teď jsme rádi, když přijdeme domů a u dveří na nás čekají dva čumáčci. Každý je svým způsobem jiná osobnost. Právě teď, když píšu náš příběh probíhají přes nás nás kočičí dostihy. Nejdříve běží Tíťa, za ním Miška, zaběhnou do ložnice a zpátky běží v obráceně. Dupou jako koně, kdo říká, že našlapuje tiše jako kočka je na omylu. Čekáme, kdy na nás přijdou sousedi :)
Dvě kočky jsou lepší než jedna!
Myslím si, že je Miška teď šťastnější, že má kamaráda. Chtěli bychom vzkázat lidem, že musejí mít s kočičkami trpělivost a vydržet, než si na sebe zvyknou. A hlavně se musí jim oběma dostatečně věnovat. Teď jsem rádi, že je oba máme, že nám doma někdo čeká, a víme, že jsou tam spolu. Už je jedno, jestli se staráte o jednu nebo dvě kočičky. Věříme, že bude stále lépe, a že je jednou najdeme spát u sebe v klubíčku. Navíc máme teď každý svého mazlíčka pro sebe :)
Tíťa: mazlení
Zdraví vás Naďa a Radek.
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout