|
|
|
Nejpotřebnější z potřebných
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro šest z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících dvanáct čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel?
V súvislosti so zložitou situáciou v Dolnoměcholupskom útulku sa OS Podbrdsko (Praha) rozhodlo pomocť tejto organizácii a v júli sa ujalo 18 dospelých, povačšinou starších alebo plachých mačiek. Napriek tomu, že prišli asi v tom najnevhodnejšom čase – v sezóne, keď sa útulky topia v záplave mačiatok, podarilo sa nájsť domov pre 6 z nich a týmto zvlášť ďakujeme tým obetavým ľuďom, ktorí dali prednosť menej atraktívnemu dospelému zvieratku pred roztomilou chlpatou mačiatkovskou guločkou. Zvyšných dvanásť je stále v útulku a ich vyhliadky nájsť svojho páníčka nie sú ružové. Preto hľadáme ľudí, ktorých uprednostnia pocit, že pomohli ozaj tomu najpotrebnejšiemu zvieratku pred pocitom, že vlastnia reprezentatívnu mačku, ktorou by sa mohli okamžite chváliť pred svojimi známymi.
Medzi „měcholupskou“ nádielkou sú tak mazlíci, ktorí ale majú pre vačšinu ľudí príliš „obyčajné“ sfarbenie, ako aj atraktívne sfarbené zvieratá, ktoré ale ešte nestihli prísť na chuť mazleniu s ľuďmi. Medzi tie, ktoré majú radi ľudí a nechajú sa hladiť a nosiť v náručí patrí napríklad dvojročná bieločierna Jiřinka - ku známym ľuďom veľmi prítulná mačička, ktorá si pri minimálnej trpezlivosti zvykne na nového majiteľa. Rovnaký prípad, ale v čiernom, je guľatá, dobre vyzerajúca Inka s lesklým kožúškom. Posledným skutočným mazlíčkom je veľmi pekne sfarbená trojročná Gábinka – čierny kožúšok s bielou náprsenkou. Jej jediným handicapom je nefunkčné ľavé očíčko.
Skupina 1: mazlivé, ale příliš "obyčejné" - Jiřinka
O trochu plachší sú Ajdička s roztomilými čiernymi oblúčikmi – „záclonkami“ :-) – okolo očí, mohutný, mourovatý Cézar, ktorý svojim vzhľadom a veľkosťou robí česť celému mačaciemu rodu, veľmi pekná čierna Agama s bielou náprsenkou a papuľkou a mourovatý drobnejší Šimon. Títo štyria sa síce pred návštevami neschovávajú, zvedavo si ich obzerajú, dokonca si zvedavo očuchávajú natiahnutú ruku, ale sami sa pomazliť neprídu, nie sú zvyknutí nosiť sa v náručí. Potrebujú majiteľa, ktorý im prvý týždeň odpustí, že sa mu nebudú vrhať do náručia.
Skupina 2: plašší týpci - Agama
Skutočne plachí sú David, Aran, Dita, Šárka a Nigra. Svetlejší David s tmavším Aranom sú bratia mazlivky Inky, občas sa prídu pozrieť na návštevu a zvedavo si ju obzerajú, ale pri pokuse o bližší kontakt sa radšej stiahnu do ústrania. Čierna Dita, mourinka Šárka so širšou tvárou britského typu a strieborná Nigra pre istotu utekajú pred každou návštevou do bezpečia, takže ani nedajú šancu, aby si ich niekto vybral.
Skupina 3: atraktivní, leč bázlivé a "schovávací" kočky - Nigra
Vačšinu ľudí odradí to, že daná mačka je plachšia a potrebuje si na ľudí zvyknúť. Počas našej praxe sa však potvrdilo, že každá mačka, aj tá „do kútov zaliezacia“, je domestikovateľná a na ľudí si zvykne, len jej treba dať príležitosť. Ak si niekto myslí, že takáto mačka v skutočnosti svojho majiteľa nepotrebuje a kľudne može dožiť aj v útulku bez kontaktu s ľuďmi, tak je to omyl. Mačky, teritoriálne zvieratá, v útulku trpia stresom z nadmerného počtu zvierat okolo seba, trpia nedostatkom priestoru. Naviac, po rokoch strávených v útulku, nie je možné ich už vypustiť von, sú zvyknuté na ľudskú starostlivosť a pravidelný prísun potravy a nemuseli by prežiť. Preto je ich jedinou nádejou trpezlivý a tolerantný človek. V individuálnej starostlivosti a vo vlastnom domove sa mačka neuveriteľne osmelí. Naviac, jej majiteľ je schopný venovať jej viac času a pozornosti ako preťažení pracovníci útulkov. Niektorej to trvá týždeň, inej možno mesiac, ale každá jedna chlpatá potvorka časom zistí, že ten jej páníček jej nechce ublížiť, začne mu doverovať a stane sa jeho nerozlučným priateľom. Práve ochočení plašani vedia byť veľmi verní a veľmi sa na svojho človeka naviažu. Prípady Bobeša, Mikeša, Jarušky a „ľudožravého“ Kašpara to potvrdzujú. Preto ak ste uvažovali nad novým mačacím prírastkom do svojho domova a nevadí vám, že prvý týždeň uvidíte zo svojej mačky len konček chvosta a že zbližovanie bude trvať nejaký ten týždeň, skúste si vybrať z ponuky OS Podbrdska. Kontaktujte buď Báru Kolmanovú na čísle 603 36 33 15 (email:
podbrdsko@kocky-online.cz) alebo Sylviu Sopčákovú na čísle 777 85 07 40.
Související články:
 přidat do oblíbených |  poslat e-mailem |  vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Pravdivý článek! (2002-10-16 10:53:58, Janaa) Odpovědět
Z vlastní zkušenosti vím, že není lepší odměna než vidět takového "plašana" jak objevuje radosti života ve svém domově, se svým člověkem. Když se jeho tmavý,zastřený pohled změní na zvědavý, jasný a posléze důvěřivý...
Plašani (2002-10-16 11:16:26, Gábina) Odpovědět
Před půl rokem jsme si z podbrdska vzali černou Jarušku, superplašana, který vyskakoval metr dvacet do výšky při každém zašustnutí a při našich pokusech o seznámení málem zkolaboval hrůzou.
Netvrdím, že dneska je Jaruška, námi přejmenovaná na Arwen, vysloveně mazel, do toho má ještě daleko, nicméně každý pokrok nás hrozně zahřeje na duši. Když ji vidím, jak se mi sápe do talíře, jak se prohání s naší první kočinou, jak spokojeně spí na mém svetru, když vidím, jak je čím dál tím víc v pohodě a nechá mi přiblížit ruku až k čumáčku, tak mám opravdu strašnou radost a jsem šťastná, že ji máme.
Život s plašanem chce opravdu trpělivost, ale můžu zodpovědně prohásit, že jsme nikdy nelitovali, že jsme si Arwenku vzali :-)
Taky se připojuji (2002-10-16 14:16:07, Gábina) Odpovědět
Ze své krátké zkušenosti musím jedině potvrdit výše uvedené. My máme necelý měsíc plašana Gorana z měcholupského útulku. Zatím sedí pod postelí (myslela jsem, že téměř celé dny, ale dnes ráno jsme s manželem neodcházeli spolu, ale každý zvlášť, a manžel mi pak sdělil, že jen co za mnou zaklaply dveře, uviděl Gorouše na chodbě zkoumat terén), ale den ode dne se osměluje, momentálně se na sebe chodí po večerech koukat do zrcadla na dveřích skříně. Každý večer se k němu nasoukám pod tu postel, Gorouš popoleze tak aby se povaloval na rozhraní postele o zbytku pokoje a předvádí předoucí kočku tu na boku, tu na zádech, prostě jak nejlíp se mu nastavuje bříško k drbání. A to se v útulku údajně před pohlazením schovával!!! Je hrozně mazlivý, plyšový a bojácný, ale to poslední "statečně" překonává, zvláště s pomocí našeho druhého kočičáka, od koťátka vymazleného Frankieho. Jsem až překvapená, jak ti dva se k sobě hezky chovají, po nocích spolu urvišují po bytě a ten sušák na prádlo určitě zlomil těžkotonážní Goran - Frankie na to nemá váhu. Počítám, že do roka a do dne budeme mít dva vymazlené pohodové kocoury - zatím se k tomu rozhodně schyluje.
(bez názvu) (2002-10-17 16:43:43, Blanka) Odpovědět
I my jsme se ujali dvou miláčků. Micku jsem si vybrala v kočičím útulku v Radlicích před třemi lety, vlastně si ona vybrala mě. Její aristokratická povaha a posléze naprostá důvěra až závislost na mě z ní udělala mou věrnou přítelkyni. Matýsek, dvouletý kocourek, se u nás jednoho dne objevil, dostal plnou misku a od té doby je už rok náš. A protože to je pěkné číslo, je miláčkem mého přítele. Vzájemně se vychováváme k toleranci a respektu, i když čtyřnozí občas vítězí. Znáte to, kdo jim dokáže odolat a vyhodit je z postele?
plachy kocourek (2003-01-27 08:19:39, ) Odpovědět
mam smulu, kocoura jsem nasla asi ctyrmesicniho na ulici.Nyni ho mam dva roky a vetsiho plasana jsem jeste nezazila. Porad ho mam ukryteho v dire za zachodem.Vyjde akorat kdyz chce dostat jidlo . Sahnout na sebe nenecha, bud utece a nebo kousne. Musim se priznat, ze mne to kolikrat stve, mam akorat stroj na jidlo a zachod. Poradi mi nekdo, jestli by se dala zmenit ta jeho placha povaha?
Co tak druhou kočičku, (2003-01-27 08:34:49, Janaa) Odpovědět
mazlivku, která by přesvědčila plašánka, že nekoušete a vůbec ...
plachy kocur (2003-01-27 10:07:54, Sylvia) Odpovědět
Hm, tak s plasanmi mam nejake skusenosti, ale o takomto niecom som este nepocula. Aby kocur travil takmer dva roky len za zachodom. Ja by som sa asi tiez prihovarala za druhu macku, neverili by ste, ako macka neuveritelne pookreje, ked jej donesiete macacieho spolocnika. A najlepsie, aby bol mazlivy a mladsi ako vas kocur, aby sa mu prisposobil. Napriklad OS Podbrdsko ma momentalne mazliveho Alexa, ktory by bol na tuto ulohu ako stvoreny.
plašan (2003-01-27 13:02:20, Romana) Odpovědět
Jednoho plašana jsem si před několika lety vzala z útulku - trvalo více než rok, než se přišel alespoň trochu pomazlit. Hrozně se bál , pořád byl pod postelí - misku jsem mu dala taky pod postel - jinak by snad umřel hlady. Na záchůdek se vždy plazil při zemi. Vzala jsem si ho jako sedmiměsíčního a chudáček si za ten krátký život "dost užil" od zlých lidí , dokonce , protože nebyl "mazlivý" byl zpátky vrácen do útulku.Takže není divu , že mu trvalo pěkně dlouho než začal věřit lidem a přestal se bát lidské ruky . Než pochopil , že mu ruka neublíží , ale naopak ho pohladí. Teď je pětiletý a mazlí se rád. Nevím jestli by pomohla další kočka , neboť naše domácnost je a vždy byla na kočíčí příslušníky početná. A ani to nepomohlo.
Poradit neumím , snad jen trpělivost !
Plašan (2003-01-27 14:17:49, Gábina) Odpovědět
Tak u nás určitě pomohlo to, že jsme doma měli už jednoho kočičáka, pořádně rozmazleného (viz. výše story o Goroušovi). Mazel Frankie se vždycky Goranovi předváděl večer v naší posteli, až dostal Goran po cca 3 měsících chuť zkusit to taky. Nikde jinde než v posteli se moc pomazlit nedá, na zemi se natažené ruky většinou leká, ale sotva večer zalehneme, už vyskakuje na polštář či na peřinu, šlape po nás, hlavičkou ducá do ruky a vrní jako motorek. A to si myslím, že by bez táhnoucího příkladu nedokázal.
Plasan (2003-01-28 13:24:48, Markova Vera) Odpovědět
dekuji moc za rady. Musim se priznat, ze takoveho vecne vyplaseneho kocourka jsem jeste nemela. Bohuzel je to nalezenec z ulice, pravdepodobne ho nekdo vyhodil a ma spatne zkusenosti s lidmi. Co jsem si vsimla, tak nesnasi hlavne chlapy, asi mu nejaky hodne ublizil. Musim se priznat, ze mne to je moc lito, kdyz jdu ke kamaradce a ta ma take kocourka z ulice a on hned si mi sedne na klin a hladi mne pacickou. To ten muj jeste neudelal. Skutecne asi jedine, co by pomohlo je druha kocicka, budu o tom uvazovat, ale asi radeji holku, ktera by se rada mazlila. Muj kocourek je takove princatko, ktere se ukazuje jen v noci a jenom nekomu. Ani nechce spinkat v posteli, radeji je v dire za zachodem. Jinak moc dekuji za krasne prispevky.
:-) (2003-01-28 15:44:54, Sylvia) Odpovědět
V Podbrdsku je momentalne krasna mazliva cierna Johanka, okruhla ako plysovy medvedik a moooooc mila :-))) Mozno by bola vhodna kamaratka pre plasanka :-) A mooooc potrebuje niekoho, kto by ju skrabkal a maznal.
Plašani (2003-01-29 13:47:13, Jitka M.) Odpovědět
Ahoj všichni, mám teď hrozně málo času, takže vždycky jenom rychle přelétnu své milované kočičí stránky, ale na tohle téma prostě musím reagovat. Věro, vydržte a poslechněte dobře míněné rady o druhé kočičce ! Mám od léta Sáru z měcholupského útulku, a ta se v prvních týdnech chovala tak, že byla vlastně v permanentním šoku jenom z toho, že se na ni někdo z nás podíval. Radily mi Sylvie i Gábinka z tohoto fóra,moc mi to pomohlo, shodly jsme se, že třeba s Arwen jsou si hodně chováním podobné.Takže jsme přestali celá rodina Sáru otravovat neustálými pokusy na ni sáhnout a pohladit ji, což ji evidentně stresovalo, a nechali tomu volný průběh. Nejvíc osvětově ale určitě zapůsobil náš Beda, zhruba stejně starý kocour-nalezenec. Ten se se Sárou skamarádil, jeden bez druhého teď neudělá krok, spolu se neustále kutálejí po podlaze a okusují se, a Beda ji vlastně zcivilizoval. Teď už neprchá při každém zvuku, můžeme už kolem ní projít a neuteče, chodí na jídlo i na žebrání s ostatními našimi kočkami atd. Jenom lidská ruka je pro ni stále symbolem hrůzy, takže pohlazení se stále nekoná a podanou ruku sice očichá, ale hned couvne a třeba sousto, byť sebelákavější, si z té ruky prostě nevezme. Mně stačí, když vidím, jak si šťastně hraje s Bedou a jak vyhledává i naši přítomnost...Držím palce !
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|
