Pamatujete si na ten totalitní slovenský seriál, kdy se na světě objevila roztomilá holčička v bílých šatičkách, která spadla z oblakov, pro mladší generaci překládám, že spadla z nebe. Tak něco podobného se v létě stalo i v Braníku. Jen z nebe nespadla holčička, ale kočka a neměla bílé šatičky, ale černý kožich!

Proč takové dohady kolem jedné opuštěné kočky a jejím původu? Důvod je jednoduchý: Julie se dostala ke mně do depozita po té, co tři dny loni v květnu bez jídla a hlavně pití, kdy teploty dosahovaly třicítek, se přecházela po římse domu Jizerka v pražském Braníku. Římsa se totiž nachází ve výšce tak čtyři nebo pět metrů a žádné „schůdky“ z ulice na ni nevedou. Že by vylezla či vypadla z okna, také není reálné. Majitel by si zřejmě všiml, že mu doma kočka chybí, a když by byl o víkendu pryč, asi by se ptal po sousedech. Julii odchytila a k nám do depozita přinesla jedna z obyvatelek domu, takže se v baráku o toulavé kočce vědělo. Navíc nikdo nereagoval ani na cedule rozvěšené v okolí, kde jsem o nalezení kočky informovala.

No, tak někdo vyhodil nějakou kočku. Není to bohužel případ jediný. Jenže další překvapení náš čekalo u veterinářky při „vstupní“ kontrole, na kterou jsme zamířili ze všeho nejdřív. Doktorka zjistila, že kočka není „v tom“. A to bylo trochu divné, je dost nereálné, aby roční kočka toulající se v teplém jaru uchránila svou cudnost a nebyla nakrytá.

Překvapila i druhá věc: rasa. Julie je totiž z dobrých osmdesáti procent kočka orientální – a tomu odpovídá i její vzhled - štíhlá, drobná, dlouhé nohy, protáhlý čumák. A orientálkám se rovná i svou povahou. Pořád si myslíte, že něco takového se mohlo jen tak potoulat? Ne!, Julie prostě musela spadnout z nebe!

A Julie se zpočátku chovala i jako mimozemšťan! Třeba když se usadila na záchodě, samozřejmě tom lidském! Dodnes mě bolí břicho, kdy si vzpomenu, jak odtamtud odmítala asi pět nebo šest hodin slézt a kdykoli jsem se přiblížila, dělala syčivé a drápavé výpady. Že mám v bytě jediný lidský záchod, asi připomínat nemusím.

Později však Julie zjistila, že ji více než role mimozemšťana sluší role princezny, kolem které všichni –lidé i kočky – jsou předurčeni k tomu, aby jí sloužili a klaněli se jí. Proto má také oblíbená místa na skříni, na parapetu a na dalších místech, kde na nás shlíží shora. Odtud totiž správně vyniká její exotická krása. Stejně tak odmítá jíst v jedné výšce případně v jedné místnosti s ostatními kočkami.

I když je třeba spravedlivě podotknout, že Julie má zhruba dvakrát denně – zpravidla, když mám nejvíc práce – záchvaty mazlivosti, kdy se hrne na klín, vrní, ducá hlavou a je to ta nejroztomilejší, nejhodnější a nejmilejší kočička na světě! Když ji nechci pustit na klín, vleze si za krk, kde se pohodlně uvelebí a vítězně vrní!

Stejně tak moc dobře ví, kdo její krásu obdivuje - a od něj si jako od poddaného drží velký odstup, případně sekne tlapkou, když je moc vtíravej. Ale běda, když se u nás objeví člověk, kterého Julie nezajímá nebo nenávidí kočky! Julii opravdu vadí, že ji neobdivuje, a proto se mu okamžitě začíná třít o nohy, ducá hlavou a žene se na klín! Přece nemůže odejít, aby ji nepohladil, nepochoval a neprones několik obdivných slov uznání!

Julie je za tu dobu, co je u nás v depozitu, dvakrát očkovaná, několikrát odčervená a samozřejmě i vykastrovaná.

Já samozřejmě chápu, že po přečtení těchto řádků jste se do Julinky okamžitě zamilovali a všichni ji chcete, ale vyhrát může jenom jeden! Nejlépe ten, kdo žije v bytě, jeho domácnost je bez dalších zvířat a dětí. Pak se hlaste Magdě K.

Související odkazy:

• Julie, profil v inzerci