Před časem jsem psala na Kočky-online.cz příběh zrzavé paní Matesové z ševcovské dílny. Když se ke mně dostala, měla polštářky na předních tlapách doslova rozežrané do živého masa. Hrozila infekce a operace.

Dnes vám musím napsat, že všechno dopadlo dobře, ba co víc, asi nejlépe jak mohlo. Bolavé nožky se zahojily při dlouhodobém užívání antibiotik a mastiček a při poslední kontrole u paní doktorky nám bylo sděleno, že se obejdeme bez operace. A tak díky za vaše rady pod zmiňovaným článkem a za finanční pomoc.

Packa po dvou měsících léčení

Na péči o Matesku (3 měsíce antibiotika, hojivé a enzymatické masti, silikonové stelivo, vakcinace, kastrace, ...) přispěli:

Dárci se jistě nebydou zlobit, že jsme zbylé peníze, které se sešly na Matesčino léčení, využili na veterinární péči pro další kočičky, které se dostaly do útulku. Jen tak pro zajímavost vám lehce nastíním Matesčin nynější život.

Jak si žije Mateska dnes

Mateska našla nový domov - zůstala už nadobro u nás doma a rozšířila tak počet našich kočičích miláčků na 4. Stala se z ní neuvěřitelná pohodářka a pěkná potvůrka.

Od doby, co je u nás, už nejsou v miskách žádné nedojené zbytky masíčka, konzerviček a kapsiček. Kdo něco nechá nebo se k jídlu loudá, má smůlu, než se otočí, Matesa vylíže jeho misku dočista. Je to nejžravější kočičí kožich, který jsem kdy zažila.

Packa nyní

Nejraději spí v peřinách, to dá rozum. Že je do ložnice kočkám vstup zakázán? Pch, to Matesovou přece nijak neodrazuje, ona si počká, času má přece teď plno, jednou se to přece podařit musí a potom... ta slast zabořit si čumáček do polštáře a celá se natáhnout pod deku.

Co na tom, že celá rodina prohledáváme barák od půdy po střechu v domnění, že ložnice je tabu, a tudíž tam asi ta kočka nebude. A obvinujeme jeden druhého, komu zase proklouzla ven. Omyl, je tam pokaždé, a pokaždé tak neuvěřitelně zašitá, že najít ji je fakt umění. Až se naše madam vyspí a dostane hlad, budeme o ní vědět během pěti vteřin. Její naštvané mňoukání se nedá přeslechnout.

Z původních 2,45 kil už se Matesa dostala na 4 celá kila. Teď po Vánocích už možná víc. Byly to vlastně její první "tlusté" Vánoce, kdy nemusela spát hladová venku v mrazu. Když náhodou byly misky právě prázdné (žádná rybička, masíčko) a jíst granule je pod její úroveň, vyskočila si na linku a zbaštila zbytky králíka rovnou z hrnce a ani svíčková od babičky nezůstala ušetřena. Co na tom, že si na ni dělal zálusk manžel, byl moc pomalý, jak se říká, kdo zaváhá…

Matesová v mazlivé náladě

Nejúžasnější na tom je, že naše původně "vychované" číči se tyhle její opovážlivosti učí rychlostí blesku.

Nejvíce se, zrzka zrzavá, spřáhla se Šimonem, 9 měsíčním útulkovým kocourkem. Někdy to vypadá, že to možná jeden z nich nepřežije, jak se dovedou mezi sebou mydlit. Ale během 5 minut už se zase kamarádí a vymýšlejí další lotroviny. Nejraději teď šplhají po trámech pod stropem a po dřevěných sloupech podepírajících schody a podlahu. Původně jsme je chtěli ohoblovat a natřít lazurovacím lakem,ale už jsme od toho upustili. Škoda práce.

Musím přiznat, že ač někdy Matesku (a nejen ji) mám chuť uškrtit, už bych jí nedala za nic na světě. Zvykli jsme si na ní celá rodina nějak moc rychle. Jak už jsem psala, je to sice potvůrka zlobivá a někdy netykavka, ale když má "mazlivou", stojí to za to – takového cumlíka uší a olizovačku obličeje jsem ještě fakt nezažila.

Závěrem lze říci, že spokojenost je snad na obou stranách. Alespoň se odvažuji doufat, že by nás Matesa, ta zrzavá potvůrka, taky nedala za nic na světě.

Najděte pět rozdílů :)

Mateska v léčení	Mateska nyní