Na sklonku loňské zimy nahlásila nejmenovaná firma na zpracování masa OS Kočky České Budějovice toulavou kočičku u objektu. Byla plachá, zaměstnanci ji krmili… zanedlouho měla koťata, z nichž v kruté zimě přežila dvě a naštěstí alespoň ona po odchycení našla nový domov díky dobrovolníkům. Po laktaci byla Míňa odchycena a vykastrována, odčervena, odblešena a vypuštěna zpět. Vše po domluvě s lidmi, kteří byli ochotni jí krmit a postarat se o její další žití v oblasti. V dané lokalitě nejezdila žádná auta, byl to okraj obce s volnou přírodou a pár zahrádkami kolem, takže ideální. Míňa byla zdravá, pěkně „ostrá“ číča a po vypuštění jsme dostávali zprávy, že si chodí pravidelně na baštu a vše je v pořádku…

Rok se s rokem sešel a Míňa přišla zraněná. Začal se řešit odchyt divošky, navíc pravděpodobně vážně nemocné, komplikace byly s tím, že Míňa asi bolestí moc chuti do jídla neměla, chodila na místo nepravidelně, pár dní vůbec, až se podařilo náhodou paní z firmy Míňu u krmení „zabednit“ a OS frčelo na dokončení odchytu. Kočka byla dosti vysílená, tak to moc problém nebyl, diagnosa však zněla bídně.

Firma na zpracování masa samozřejmě přitahuje i jiné predátory, a to především potkany. Je jasné, že v zimním období se teritoriální boj vyostřuje – ano, Míňa je na krku pokousaná od potkana, jenomže abces, který praskl, se nezhojil, ale šířil se dál a výsledkem je rozsáhlý zánět na krku, okolí oka a okolí ucha, tj. polovina hlavy. Musí se teď injekčně podávat ATB a asi po třech až čtyřech dnech se rána musí otevřít a vyčistit. Tento proces nemusí být konečný a může se opakovat do úplného zhojení vícekrát. Je jasné, že kočka trpí bolestmi a těžko přijímá potravu, ale díky osudu je to bojovnice a jíst nepřestává. Horečky antibiotická léčba utlumuje a snad se Míně alespoň trochu ulevilo.

Míňa nebojuje. Vysílením a dlouho trvající bolestí rezignovala, je vystrašená, ale po dvou dnech konečně vylezla z kočkolitu a spí na dece. Člověčí ruky se bojí a uhýbá před ní, nesnaží se ale utíkat nebo něco podobného, jen se krčí a zavírá oči. Je to smutný pohled, jak se ze zdravého a vitálního zvířete stane rázem vyděšené stvoření, které není schopné vylézt ani na kočičí pelíšek, není schopné si vyčistit srst, takže je špinavá a chlupy má slepené. Leží v jedné poloze, protože na bolavou polovinu hlavy si lehnout nemůže.

Proč? No ano, je to smutná nehoda, pokousal ji potkan, ale kde se vzala březí kočka v lokalitě plné potkanů? Dnes je jasné, že to nebyla zatoulaná kočka z místních zahrádek, ale je to kočička, kterou někdo „vysadil“! Samozřejmě se Míňa na dané místo nevrátí a doufáme, že se vyléčí a přežije, ale otázkou zůstává, koho napadne vysadit další ubohé zvíře do neznáma – do lesa, na ulici, k jatkám, do zahradní kolonie...? NIKDE z uvedeného nemá kočka domácí šanci přežít a nejhorší je, jakými krutými způsoby tato zvířata umírají! Jsou to domestikovaná zvířata!!! Stačí jediné – NEMNOŽIT = kastrovat a o svá zvířata se starat, popř. ohlásit na příslušná místa atd.!!! Toto se opakuje neustále dokola a pořád ti, co jsou schopní toto udělat, nenesou zodpovědnost, další raději zavírají oči. To nepomůže! Je třeba vidět a myslet, dokud je možnost něco udělat, ne se dívat na již trpící a umírající zvířata…

Milá Míňo, přeji ti mnoho sil na uzdravení a hodně moc teplíčka, které máš tak ráda.