Od doby, kdy jsem psala článek o rezavobílém kocourkovi Sigim, uběhl nějaký čas a tak vám chci napsat, jak se mu daří.
Sigi byl vzorný pacient a nechal si pravidelně mazat otevřenou ránu. Díky tomu se nekróza rychle hojila a Sigi si klidně hopkal po domě a trénoval nožku. Když se rána zacelila, tak začal Sigi objevovat kouzlo zahrady, do které mu už nebyl zakázaný přístup.
Sigi - už skoro bez svetru
Moc si oblíbil lezení po stromech. Byla to skvělá rekonvalescence pro slabé svaly na stehýnku. Ovšem Sigi si ze svého "svetru" vůbec nic nedělal a řádil jako černá ruka. Díky spoustě pohybu, který Sigi miluje, se jeho postižení stávalo stále méně zřetelné. Dneska Sigi chodí skoro normálně, na postiženou tlapku našlapuje pouze na bříška - špičku nohy, takže už jen lehce napadá.
A tak musíme poděkovat všem dobrým lidem, kteří psali a volali
a nabízeli zajištění operace. Sigi je šťastný takový, jaký dneska je. Takže bylo rozhodnuto nevystavovat ho další operativním zákrokům, když se tak krásně rozchodil.
Když jsme připravovaly tohle povídání, shodly jsme se na tom, že Sigimu by nejvíc udělal dobře nový páníček, který by mu mohl dopřát
výběh, aby mohl pokračovat v rekonvalescenci. Ze Sigiho se stal moc pěkný a milý mladíček a velmi toužil najít nový domov.
A protože dobré věci se opravdu stávají, tak Sigi dostal nabídku, která se neodmítá. Našli se lidé, kteří na něj čekali, kteří odpovídali potřebám Sigiho a představám paní Zárubové.
Sigi
Gratulujeme Sigimu k nové rodině, novým kamarádům a velké zahradě. Jeho
nová smečka přislíbila co nejdřív nějaké fotky, takže čekáme a těšíme se, jak Sigi zapadne do nové rodiny.
Související odkazy:
Související články: