Lásku máme už dva roky. Přivezli jsme si ji domů v listopadu 2004 z umisťovací výstavy. Do jara jsme s ní byli v našem panelákovém bytě. Pak jsme začali o víkendech jezdit na chatu, kde si Láska zvykla pobíhat venku na zahradě. Na večer jsem ji zahnal domů a vypustil zase až ráno.

Jenže letos v létě už jsem ji nechával venku celou noc. Ráno se vracela z toulek, nacpala si břicho a celý den pak prospala "na peřince". Odpoledne nebo k večeru zas vyrazila do terénu. Nic divného by na tom nebylo, ale když jsme chatu zazimovali a vrátili se do bytu, kočka začala protestovat.

Láska na chalupě

Tím, že je letos poměrně teplá zima, Láska nechápala proč už nejezdíme na chatu a začala v bytě provokativně kadit na koberce (stylem "padni kam padni"). Věděl jsem, že to je její vzdor, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Naštěstí čůrat chodila do svého záchůdku. Má sice doma kdykoli přístup průleznými dvířky na balkon, kam jsem jí dal i další kočičí wc, ale to nestačilo. Proto jsem volal paní Zárubové do Azylu Lucky, a ta mi poradila, abych s kočkou chodil na kšírkách po sídlišti a vynahradil jí tak víkendové toulání. Doufal jsem, že se brzy ochladí a kočka pochopí, že je pro ni lepší být v teploučku v bytě a přestane dělat problémy.

Ten samý den jsem vzal odpoledne Lásku na kšírkách a krátkém vodítku na procházku naším sídlištěm. Vypadala vzrušeně, rozhlížela se a sekala ocasem sem a tam. Sice se mi snažila vlézt do každého křoví, okolo kterého jsme prošli, ale jinak to docela šlo. Byl sníh a chladno, a tak krátká procházka stačila. Večer jsem ji vzal ven znovu a to byla ještě zvědavější, protože byla už tma a chodilo venku méně lidí (a tudíž i psů). Sníh jí nevadil, procházeli jsme se snad 20 minut, než se začala třást chladem.

Láska na procházce

Takhle jsem to praktikoval asi 3 - 4 dny. Dokonce jsem si vypůjčil od kolegyně z práce, která chová králičí jezevčíky, samonavíjecí umělohmotné vodítko. Zdálo se, že venčení kočky opravdu pomáhá (hovínko bylo v kočičím wc, ale nezahrabané). Nicméně 4. den se stalo něco, co mě utvrdilo v tom, že procházky na kšírách nebudou to pravé ořechové.

Prošli jsme okolí jako obvykle a po 15ti minutách se vraceli domů, když se mi najednou Láska zastavila blízko našeho domu mezi auty a nechtěla se hnout. To jsem ještě netušil, že se připravuje k osudnému kroku navždy se osvobodit. Následovalo několik rychlých kotrmelců a výkrutů, až se jí povedlo vysunout se ze zadního pásku kšírů. Zůstal na ní jen obojek s našponovaným vodítkem, které jsem držel.

Věděl jsem, že se jí může obojek smeknout přes hlavu, a tak jsem v poslední chvíli padl na kolena a kočku zalehl paží (vtom se přelomila karabina držící oko obojku). Kočku se mi podařilo naštěstí chytit takřka vteřinu před útěkem vzadu za kůži na krku. Co následovalo, se nedá jen tak vyjádřit slovy.

Vstal jsem a držel ji ve vzduchu. Věděla, že se jí útěk nezdařil, a tak začala přeukrutně ječet, kopat okolo sebe nohama a kousat umělohmotné tělo vodítka, které jsem držel v té samé ruce jako její krk. Kdyby se mi dostala ruka k její tlamě, měl bych jí asi namaděru a kočku bych pustil - a víckrát nechytil. Takhle ječící a hysterickou jsem jí v běhu donesl až domů. Po cestě na schodech jsem potkal souseda, který na mě volal: „Vrahu koček!“

Doma se Láska schovala pod nábytek a já si šel mýt krvavé rány od drápů do umyvadla. Pak jsem sáhl rukou pod nábytek (to už byla v klidu) a rozepnul jí obojek, který jediný zůstal pevně utažený. Pásek, který se zapíná okolo těla vypadal, jako by ho vyplivla žvýkající koza.

Netrvalo 10 minut a Láska vešla do obýváku, lehla si na zem a - jako kdyby se nikdy nic nestalo - začala si olizovat tlapky. Pak se o mě otírala jako by říkala: "Promiň, trochu jsem to přehnala".

Určitě ty kšíry byly opravdu dobře utažené, protože před každým výletem jsem měl strach, že kočka bude chtít utéct, a tak jsem je dostatečně utáhl. I přesto se mi to málem vymstilo. Materiál těch kšírů je z pružné textilie a těmi jejími přemety se asi trochu víc natáhl. Je vidět, že její touha po svobodě byla nepřekonatelná (bylo ten den poměrně hezky a teplo). Nakonec uznala porážku a od té doby je doma v naprostém klidu a ani nekňourá před dveřmi.

Láska pózující

Rozhodl jsem se, že procházky skončily. Přesto jsem se bál, že kadění na koberec a pod nábytek bude pokračovat. Dal jsem jí tedy dle rady na balkon náhradní wc, protože hovínka bývají poměrně často na koberci nedaleko balkónových dveří, kde má průlezná dvířka. Myslím, že se záměr podařil, protože dnes bylo hovínko v záchodě na balkóně (ale opět nezahrabané). Na chatě (při nočních výletech) kadila asi přímo na trávu, aniž by se zdržovala zahrabáváním. V bytě jí kadění přepadne zřejmě v noci nebo ráno při pobytu na balkóně (jako by byla v přírodě) a než by došla až do obýváku, kde má svoje stabilní wc, vykadí se radši "po cestě". Doufám, že to bude časem lepší a balkónové wc bude používat dál. Jinak s čůráním není problém, to dělá do wc v obýváku.

Musím dát paní Zárubové za pravdu, že příště je třeba kočku na chatě na noc zahnat domů, aby se příliš nerozmlsala nočními toulkami a s podzimním přechodem do bytu nebyla pak nešťastná. Už teď se mi honí hlavou myšlenka, že jarem počínaje budu víkend co víkend chodit k večeru po naší chatové osadě se dvěma starými pokličkami od hrnců, mlátit jimi o sebe a volat "Lásko, domů!" Okolní chataři se budou s poťouchlým úsměvem otáčet, dívat se na hodinky a říkat "Cože, to už je zase sedm?"

Nyní už je vše v pořádku a Láska chodí kakat buď na wc na balkon nebo na wc v bytě. Vše řádně zahrabává a my jsme již v klidu.

Související odkazy:

• Láska v novém domově - album ve fotogalerii