|
|
Ernie, Sisinka, Rudík a Phoebe aneb Sophiina volba
Pejska jsme plánovali už dlouho, jen co budeme mít vlastní bydlení. Na rozdíl od většiny lidí jsme rasu vybírali velmi pečlivě s ohledem na povahu, potřebu pohybu, velikost a dle doporučení odborných příruček a knih.
Stanislava Švidrnochová (4.7.2011)
Pejska jsme plánovali už dlouho, jen co budeme mít vlastní bydlení. Na rozdíl od většiny lidí jsme byli zodpovědní a vybírali rasu velmi pečlivě s ohledem na povahu, potřebu pohybu, velikost a dle doporučení odborných příruček a knih. Po půlročním vybírání jsme se rozhodli pro Irského pšeničného teriéra, u nás málo rozšířenou rasu. Dle popisu milý, aktivní společník, ze všech teriérů nejlépe ovladatelný a nejméně "teriéří". Vzhledem k tomu, že jsme dost dlouho toužili i po kočičce, bylo nám odborníky doporučeno, abychom si tato dvě zvířátka pořídili pokud možno současně, aby si dobře zvykla v novém prostředí a aby jedno z nich si nepřišlo "více doma" než to druhé. Vzhledem k tomu, že pejsek je papírový, chtěli jsme misky vah srovnat a pořídili si kočičku z útulku. Pár dní poté jsme přinesli domů štěně Ernieho.
Sisinka
Ernie
Po několika měsících nám bylo líto kočičky Sisinky, že tráví většinu času sama doma, protože s Erniem neustále chodíme někam ven. Pořídili jsme tedy Sisince společníka – kocourka Rudíka. Po několika týdnech jsme ovšem zjistili, že Rudík si více než se Sisinkou padl do oka s pejskem Erniem, a tak do roka a do dne jsme pořídili poslední členku naší smečky kočičku mišulku, zvanou Phoebe. Jak se říká "člověk míní a život mění" – Phoebe se nestala ani tak společnicí pro Sisinku, ale spíše si začala rozumět s Rudíkem. Výsledkem tedy byla stranou sedící Sisinka, která se nadále o všechny stará jako máma - a Ernie, kterému se najednou ze zvířecích členů nikdo nevěnoval. O to více jsme ho začali brát ven a také na agility.
Přišlo zimní období, kdy se brzy stmívá, a my na doporučení MVDr. Hany Žertové zkoušeli Ernieho zaměstnat i tak, aby musel "používat hlavu". Zkusila jsem ho naučit pár triků, které jsou součástí sportu zvaného Dogdancing a brzy jsem zjistila, že je neobyčejně nadaný a učenlivý a že s radostí přijímá jakoukoliv činnost, "hlavně, když se něco děje". Během zimního období se naučil více než 15 cviků.
Dny se měnily v týdny, týdny v měsíce a měsíce v roky. Ernie je sice živější povahy, ale už dávno jsme se smířili s tím, že nikdy nebude kamarád s dalšími pejsky a někdy ani s čubinkami. Do přírody jsme chodili buď "mimo špičku" brzy ráno a dopoledne, kdy venku není tolik pejskařů, a nebo chodil Ernie s košíkem. Na košík si zvykl velmi rychle a neměl s ním vůbec žádný problém.
Rudík
Jednu červnovou sobotu jsme dle internetu vyrazili na 10 kilometrový okruh nedaleko našeho města, který vede přes louky, lesy i kolem řeky. Vyrazili jsme brzy ráno, počasí bylo přímo ideální. Nebylo vedro, ale ani nepršelo. Chtěli jsme udělat pár fotek s Erniem, vzali jsme s sebou tedy i frisbee a uzlík na přetahování. Vycházka se vydařila, po návratu domů Ernie padl za vlast. To je bohužel poslední hezká vzpomínka, kterou budu mít na Ernieho. Stalo se něco, co nikdo z nás nečekal a co si nikdo z nás nepředstavoval ani v těch nejhorších snech. K odpočívajícímu Erniemu se přimotal kocourek Rudík a aniž by zde došlo z jeho strany k jakémukoliv fyzickému kontaktu, Ernie po Rudíkovi vyletěl a začal ho mordovat. Naštěstí jsem během několika vteřin psa odtrhla zvednutím do výšky a Rudík tak stihl utéct. Odnesl to krvácející ránou pod okem. Ernie byl zavřen do tmavé koupelny a zpět puštěn po cca půl hodině. Rudík naštěstí žádné následky neměl, rána se velmi brzy zacelila a i vše ostatní se zdálo být v pořádku.
Zbytek víkendu byl u nás dost napjatý. Nevěděli jsme, proč se to stalo, Ernie se od té doby choval zase normálně, Rudík (jakožto velká osobnost) přišel Erniemu odpustit – očuchali se a všechno se zdálo být vyřešené.
Nějak jsme se protloukli nedělí a v pondělí ráno se chystali do práce. Přítel často brával Ernieho s sebou do práce (jezdí autem po klientech), pokud to počasí umožňovalo (pokud nebylo horko nebo extrémní mrazy, protože v takovém případě bychom psa v autě nenechali). Nicméně toto osudné pondělí mělo být jednak 30 stupňů a jednak měl přítel celodenní jednání, takže vzít s sebou Ernieho tentokrát nepřipadalo v úvahu. Jako už tolikrát jsme mu tedy řekli, že jdeme do práce a že "Ernie bude čekat a hlídat", zavřeli dveře a nastoupili do výtahu. O patro níže jsme zaslechli nejstrašnější zvuk, jaký jsme kdy slyšeli a to obrovský řev kočky. Okamžitě jsme výtah zastavili a vřítili se zpátky do bytu, kde jsme zjistili, že Ernie napadl Sisinku – kočku, se kterou vyrůstal od štěněte a která se o něho starala jako o dítě. Měli jsme podruhé štěstí v neštěstí, protože Sisinka přišla jen o značnou část chlupů za krkem a jinak se jí po fyzické stránce nic nestalo.
Rudík a Ernie
Po tomto druhém incidentu nám s přítelem bylo jasné, že se v sobotu nejednalo o ojedinělou situaci a že pokud bychom zachovali současné složení smečky, byly by takové útoky ze strany Ernieho na kočky každodenní záležitostí. Kdokoliv z vás by teď mohl namítnout, že se toto dalo řešit tím, že bychom psa i kočky drželi v oddělených místnostech nebo že by Ernie mohl být doma s košíkem. Ale ruku na srdce – kdo z vás by dokázal živého a temperamentního psa držet v zavřené místnosti nebo celodenně s košíkem, když čtyři roky předtím mohl být v celém byt volně a neměl žádné omezení? Možná že se takoví lidé najdou, ale my bohužel mezi ně nepatříme. V tu chvíli pro nás existovalo jediné řešení – dát pryč Ernieho. Opět byste se mohli ptát, proč ne kočky? Vždyť pes je "více přítel" než kočka. Vzhledem k tomu, že tento článek umisťuji na kočičí stránky, předpokládám, že tuto otázku nám kladli pouze lidé, kteří o kočkách nic nevědí.
Mám dalších sto důvodů, proč jsme se rozhodli dát pryč Ernieho a ne kočky. Jednak kočky nic neprovedly, není tedy důvod je trestat. Dále každý kočkomil ví, že kočka při změně prostředí trpí nesrovnatelně více než většina psů. A v neposlední řadě – všechny kočičky jsme si pořídili z útulku, do kterého se dostaly z různých důvodů, nikdy to ovšem nebylo nic pěkného. Měla bych je tedy zase vrátit jako "nežádoucí zboží"?
Nezdá se vám tohle všechno nápadně podobné s jednou knihou? Že by Sofiina volba? Kdo chová kočky i psy a kdo pozorně četl tento článek, musí mi věřit, že Ernieho jsme milovali a že to byl ten nejúžasnější pes na světě. Pes, který vás chápe, který vás přijímá se vším dobrým i se vším zlým. Pes, který bohužel nemohl za to, že jeho rasa je tak málo rozšířená, že všeobecně se o něm u nás toho moc neví (a to bohužel ani samotní chovatelé). Každý po našem vyprávění nám říkal, že se dalo čekat, že teriér si s kočkami rozumět nebude a že bylo jen otázkou času, než se tohle stane a že se vlastně diví, že vydržel soužití s kočkami 4 roky. Jak se říká, po bitvě je každý generál.
Phoebe
Ernie je umístěn v soukromém útulku v Kolíně , kde čeká na toho správnějšího pána, než jsme byli my. Lidem, kteří v útulku pracují, jsme vypověděli všechno o Erniem, jak jsme nejlépe uměli a oni přislíbili, že se pokusí Ernieho umístit do té nejlepší a nejvhodnější rodiny, která se najde. Přesto, že je zde krásné prostředí a fajn lidé, kteří o pejsky pečují s tou největší láskou, je nám smutno z toho, že je tam Ernie zavřený a čeká, co se bude dít. Potřebuje rodinu, která by už neměla žádného jiného zvířecího miláčka a která by byla ochotná se Erniemu věnovat tak, jak byl zvyklý a tak, jak si zaslouží. Přesto, že toto čtou hlavně kočkomilci, věřím, že možná znají někoho, kdo splňuje "parametry správného páníčka pro Ernieho" a že mu případně dají vědět. V případě potřeby kontakt na mě je snoopylady@seznam.cz.
A tak máme za sebou jednu velkou životní prohru. Někdy prostě nestačí se na něco zodpovědně připravovat několik měsíců, konzultovat veškeré problémy a potíže s odborníky a dodržovat všechna doporučení chytrých knih. Někdy prostě přijde čas na Sofiinu volbu, jejíž výsledek ovšem nemůže být nikdy pozitivní…
Budeme doufat, že pocit smutku, žal a pocit zrady vůči pejskovi jednou přebolí…
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Milá Stáňo, (2011-07-04 11:05:45, Draha) Odpovědět
úplně mě váš článek dojal, moc přes slzy nevidím, ale musím vám napsat, jako bývalá majitelka kocourka Rudíka. Držím Ernýmu všechny palce, aby našel novou rodinu a vám s manželem taky, aby vás toto zodpovědné rozhodnutí přebolelo. Ještě pořád mám uložené e- maily, kde jsme si domlouvaly setkání na půl cesty...
Chápu (2011-07-04 11:24:11, Kačka) Odpovědět
Moc smutné čtení. Sama mám kočky i psy. Pět let jsem je držela odděleně, protože jsem se bála, že se nebudou snášet. No a jeden den kocourek utekl, přišel ke psům, kteří zrovna jedli, zabořil svou hlavu do misky vedle hlavy bernského salašnického a jedli spolu. Nevím, proč mne nikdy nenapadlo, že spolu mohou přirozeně vycházet. Snad proto, že náš předchozí pejsek kočky přirozeně nenáviděl a nešlo tomu nijak zabránit. Nikdo jej to neučil, prostě to byla jeho přirozenost. Moc a moc Vám přeju, aby se Ernie dobře umístil a našel lidi, pro které bude ten nejlepší.
Ernie (2011-07-04 12:38:58, Kristýna K. a spol.) Odpovědět
Ahoj Stáňo, protože znám příběh Ernieho a vyprávění o něm ještě z dob minulých, vím, že je vše ještě více procítěnější, než je z tvého krásně napsaného a procítěného článku patrné. Tuším, čím vším jste museli projít, alke také jak moc trnitá cesta to byla, proto vím naprosto přesně, že byste se bezdůvodně Ernieho nikdy nevzdali. Držíme Vám všem doma i Erniemu všechny tlapičky. Děkujeme za naši Phoebe Mišuli a za všechna zvířátka, o které s láskou pečujete!
Díky (2011-07-04 12:45:06, Stáňa) Odpovědět
Díky, Kristýno, za tvoje hezká slova. Na papír opravdu nešlo napsat celou naši bolest. Máme pocit, že jsme jako psí páníčci naprosto zklamali.Nevím, co se změnilo v Ernieho hlavičce, nicméně chyba vždycky byla je a bude v lidech. Nejhorší je, že si ji prostě neuvědomujeme. Phoebinka je moje největší štěstíčko, je to malá dračice, která má pořád skvělou náladu a která navdory své černé barvě, neustále svítí jako sluníčko. Nebýt našich 3 kočičích miláčků, neumíme si představit, jak bychom to celé zvládli...
Dobrý den, (2011-07-14 15:28:49, Eva) Odpovědět
Myslím, že Ernie pouze dospěl. Asi jste si vybrali štěňátko, které bylo od mala už povahově dominantní. Píšete, že se Ernie nesnesl i s cizími psy a museli jste tomu přizpůsobit i Ernieho venčení. Ernie potřebuje přísnějšího a důslednějšího pánečka, který by mu ukázal, kde je jeho místo ve smečce a že o ostatních členech smečky nerozhoduje Ernie ale páneček. A hlavně by Ernieho pořádně zaměstnal nejen fyzicky ale i psychicky. Nemyslím si, že teriéři a kočky nemohou spolu žít v jedné domácnosti. Znám paní, která má fenku irského teriéra a dvě kočky v domácnosti a soužití je naprosto bezproblémové a fenka kočičáky miluje.
Dobrý den, (2011-07-14 15:37:21, Eva) Odpovědět
Každopádně Erniemu přeju aby brzy našel pánečka, který by ho měl rád jako vy. A zbytek života prožil už jen v jedné rodině. Otázkou je když Ernie takhle vystartoval po kočičácích, jestli snese ve své rodině i děti.
Paní Stáňo, (2011-07-18 08:55:35, Lenka M.) Odpovědět
Ernie už našel domov ? Na stránkách útulku již není
Ernie už našel nový domov! (2011-07-18 09:56:35, Stáňa) Odpovědět
S velkým potěšením oznamuji všem, kdo četl tento článek, že Ernie od minulé středy našel nový domov. Dostal se do rodiny s většími dětmi, dle všeho to vypadá, že se tam bude mít skvěle! Přeju mu ten nejlepší život, jaký si zaslouží :-)
Stáňa
Sláva! (2011-07-19 08:28:28, Katja) Odpovědět
Však to byl krásný pejsek a určitě bude šťastný. Nedalo se nic dělat, nic si nevyčítejte
Musela to opravdu být "Sophiina" volba (2011-07-05 07:34:50, Katja) Odpovědět
a nechtěla bych být na vašem místě. Ale volili jste správně - i proto, že při opačné volbě byste museli dát pryč tři zvířata, ne jedno. Ernie navíc určitě domov najde, kdežto útulkových kočiček je v nabídkách plno. Ale tím asi vaše bolest není menší. SOucítím s vámi a děkuji za upřímný článek, který možná zabrání mnoha kolizím u jiných.
Rozhodli jste se dobře (2011-07-05 10:33:15, B.) Odpovědět
Myslím si, že jste se rozhodli dobře. Ernie určitě domov rychle najde, má totiž jednu velkou výhodu - je "papírový". Nechápu to, ale lidé dávají papírovým zvířatům přednost.
Budeme držet všechny tlapky, aby se brzy objevil nový páníček.
Jak říkáte po bitvě je každý generál, ale skutečně teriéři jsou nejméně vhodní pejsci k jakýmkoli jiným zvířátkům.
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|