Epilepsie je chronické onemocnění projevující se opakovanými záchvaty křečí, poruchou či ztrátou vědomí. V mozku přitom dochází k nadměrnému elektrickému výboji ve spojení s nadměrnou dráždivostí nervových buněk. Výboj může postihnout určitou oblast či celý mozek.

Diagnóza je stanovena až vyloučením ostatních onemocnění. K tomu je zapotřebí vyšetření klinické a vyšetření krve (popřípadě SONO či jiné).

Pravá epilepsie je vrozená, je poruchou funkce a nikoliv struktury tkáně. Trpí jí asi 1 % psů a 0,5 % koček. Nejčastěji se začne projevovat mezi 6 měsíci až 4 roky. Mezi ohrožená plemena psů patří např. pudl, německý ovčák, boxer, retrívr, kokršpaněl, beagle, foxteriér. U psů je předpokládán dědičný původ, a proto by postižená zvířata neměla být zařazována do chovu.

Nepravá epilepsie má zjistitelnou příčinu. Může být způsobena:

• mechanicky = trauma hlavy (i před dlouhou dobou), mozkový infarkt, nádory, ...
• zánětlivě = například při psince, ...
• nutriční poruchou = nedostatek thiaminu, nadměrné požívání čokolády, snížená hladina krevní glukózy nebo vápníku, ...
• otravou = olovem, organofosfáty, ...
• selháním ledvin či jater
• hormonálně = hypothyreosa, ...

Samotný záchvat je vyvolán až kombinací určitých podmínek:

1. Přítomnost ohniska (strukturálně nebo funkčně změněné neurony)
2. Pohotovost k záchvatu (vyšší např. během říje)
3. Přítomnost konkrétního podnětu (světlo, hluk, stres, radost, hladina vápníku či inzulinu v krvi, zánět ucha atd.)

Záchvaty jsou nejčastěji krátkodobé, trvající několik sekund až minut. Může jim předcházet takzvaná aura epileptica (zvíře cítí blížící se záchvat, chová se apaticky, bázlivě či jinak nenormálně). Forma záchvatů může být od slabé (chvilková zmatenost, záškuby či třes svalů) až po silnou (upadnutí na zem, ztráta vědomí, ztuhlost a záškuby svalů, stočení krku a hřbetu, napnutí a záškuby končetin, cvakání zubama, křečovitý stisk čelistí, slinění, pozvracení se, popř. pokálení a pomočení se).

Po záchvatu většinou dochází k rychlému zotavení, nebo zvíře usne vyčerpáním. Intervaly mezi záchvaty mohou být týdny až měsíce, postupně se ale zkracují. Během záchvatu je nebezpečí poranění a zadušení.

Léčba: Vyloučit stres, dráždivé krmivo, nadměrnou zátěž.

• V případě zjištěného vyvolávajícího podnětu, zvíře před ním chránit.
• Má-li zvíře více než 4 záchvaty do roka, je třeba pravidelné a dlouhodobé (až celoživotní) podávání léků-antiepileptik.
• V některých případech mohou pomoci homeopatika.
• Pravidelné kontroly u veterináře, úprava dávek léků podle vývoje onemocnění.
• Při záchvatu zvíře podržet či přitlačit k zemi a zabránit tak jeho poranění.
• V případě zástavy dechu, vsunout mezi čelisti dostupný nekovový předmět - nejlépe kožený či gumový (např. peněženka, míček, atd.) a povytáhnout jazyk z tlamy. Pozor na pokousání! Pes vás při poruše vědomí nepoznává a nemůže ani ovlivnit křeč čelistních svalů. V případě zvracení podržet hlavu níž než tělo a v rámci možností vytřít tlamu od zvratků.

Prognóza záleží na příčině onemocnění. U pravé epilepsie k výraznému zlepšení až vymizení záchvatů dochází u 60 - 80 % léčených pacientů