Již téměř dva roky provádí občanské sdružení Devět životů felinoterapii v Domově pro seniory ve Smečně - až na výjimky sem jezdíme pravidelně každé úterý. Setkávají se zde tři světy v jednom. Svět mladých, svět seniorů a svět zvířat.
Mladí vidí, že stáří je docela těžké období života a že je třeba ho seniorům co nejvíce prosvětlit a rozveselit. Senioři naopak zjišťují, že zvířata jsou neuvěřitelná stvoření a že je jim s nimi dobře, a také že ne všichni mladí jsou špatní. A to vše se děje díky našim čtyřnohým kamarádům, bez kterých by překonání bariér mezi dvěmi tak rozdílnými generacemi nebylo tak jednoduché. Ono to totiž není jen o těch zvířatech, ale i o komunikaci a schopnosti porozumět druhým, v tomto případě starým lidem.
Zvíře je vlastně takovým prostředníkem, díky kterému se daří staré lidi rozmluvit a vzbudit jejich zájem o své okolí. Nezastírám, že je felinoterapie velmi náročná na psychiku kočičích terapeutů i jejich průvodců. Kolikrát si při příjezdu z terapie člověk říká, jestlipak tam příště bude ta a ta, nebo jestli je už tamtomu lépe. Najdu ještě na pokoji pána XY, který tak miluje kočky? Hlavou se často honí, co nám budou vyprávět dnes či nebude opět o jednoho méně, a podobné myšlenky. A tak každý úsměv či poděkování, kterým nás senioři při našich návštěvách obdarují, je pro nás pohlazením a ujištěním, že svou práci děláme dobře.
Bohužel je nás stále málo. Není v našich silách věnovat každému ten potřebný čas a to nás strašně mrzí. Po téměř dvou letech této činnosti vidíme, že kočky potřebují delší přestávky mezi jednotlivými návštěvami u seniorů. I když jsou na terapii pouze jednu hodinu týdně, velmi je to unavuje psychicky. Návštěvy v domově pro seniory jsou pro kočky náročné, přece jen s nimi do domova cestujeme autem, je to pro ně nové místo s novými zvuky a potkávají nové lidi.
Staří lidé ve většině případů špatně slyší, a tak je zcela běžné, že je při našich návštěvách na pokojích velký hluk. To má špatný vliv na psychiku našich zvířat a proto stále hledáme další dobrovolníky se zvířaty, kteří by se s námi mohli střídat.
Felinoterapeut Karlos
Také jsme zjistili, že terapii mentálně nemocných lidí je lepší provádět se psy. Kočky jsou velmi křehká stvoření a špatně snášejí drsnější zacházení ze strany klientů. Což neznamená, že by jim někdo ubližoval vědomě. Spíše se jedná o to, že někteří klienti nedokáží odhadnout, jakou silou se zvířete dotýkají či zda nejsou na naše zvířata moc hr. Psi na druhou stranu díky své tělesné stavbě velmi dobře zvládají případné špatné chycení nebo tvrdší pohlazení.
Budoucí felinoterapeut Kokos
Nyní připravujeme na dráhu felinoterapeuta kocourka Kokose a doufáme, že se to podaří. Kokos je totiž nejen nádherný, co se exteriéru týče, ale je i neuvěřitelně kontaktní a poměrně odvážný. V současné době si zvyká na běžný chod domácnosti a používání postroje. Je to naše první zvíře, které se pokoušíme vychovat přímo pro felinoterapii.
Závěrečné shrnutí - zooterapie jako taková je velkým přínosem pro všechny, kteří se s ní v životě setkají. Pomáhá tam, kde jiné způsoby komunikace či léčby nepomáhají, navozuje přátelské prostředí. Dokáže bourat bariéry mezi generacemi a dává zúčastněným lidem možnost zažít něco velmi speciálního, co by jinak neměli šanci v životě potkat. Proto v ní chceme pokračovat a pokud nám to čas a finance dovolí, v budoucnu bychom ji chtěli provozovat i v dalších zařízeních.
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout