|
|
Dámy a Pánové ze Zrzků
"Přicházejí Dámy a Pánové ze Zrzků" by zněla slova ceremoniáře. Přicházejí postupně, objevujete je v inzerci jednoho po druhém a já jsem před časem slíbila, že o nich napíšu víc. A taky trocha žebrání, pár řádek o taurinu a "Modříniných dětech" (IV. vlna už má tváře).
Dámy a Pánové ze Zrzků
Vezmu to od začátku. Celý tenhle malér vznikl tak, že dvě číči (kocour a kočka) jednoho pána žily na zahradě u domku. Po výtce na téma "kočky kadí malému (vnoučeti) do pískoviště" je pán odnesl a odstěhoval do bytu do patra, kde bydlel. Kočky se vesele zabydlely a rozmnožily. Další roky si umím představit. Zhoršuje se zápach z bytu i komunikace dotyčného s okolím. Zaznělo i cosi o koťatech mňoukajících z popelnice a odmítání "týrání zvířátka kastrací" bylo naprosto zřejmé. Žádný "asociál", "bezdomovec", "primitiv", jak mají lidé sklon olepovat ostatní nálepkami.Člověk na úrovni, řešící majetkové a právní otázky, stále pracující (a živící kočky…). Soukromě tomu říkám kočkobabismus, ale postihuje to i mužské, a on zjevně nevěděl, kudy z toho ven.
Výsledkem bylo po jeho úmrtí nedefinované množství navzájem si příbuzných převážně zrzavých koček zděšených přítomností cizích lidí (policie, doktora), byt ve stavu "vytrhat podlahu a omlátit na cihlu" a i přes zjevnou snahu páníčka používat kočkolit hromady hoven po celém bytě, vše do výšky metru označkováno, či spíš prolito a prosyceno "kocouřinou". Koncentrace smradu a čpavku ve vzduchu na hranici "přežití" člověka. Téměř žádná koťata, tedy zjevně velká úmrtnost.
Tuhle "lahůdku" jsme si přijely užít s Marcelou a když jsme objevily téměř dvojnásobek zvířat proti původnímu, odhadem uvedenému počtu, bylo jasné, že to je fakt malér. Rudé oči s nepřirozeně velkými zorničkami, typické obličeje, kulhající kočka, zjevně březí kočka, v pelíšku živé kotě se svým mrtvým sourozencem… Velká část koček žila v jedné místnosti, jedna byla v kumbálu, kde pán spal zalezlá v posteli, další žily v pokojíku s menší místnůstkou a s koupelnou. Koupelna byla problém, měla díru pod vanou… Většinu čičin jsme ulovily a odvezly na první pokus, pak se začaly chytat ty "podvanové", bylo to několik různě úspěšných cest.
Nečekejte jen zářné a šťastné konce, takhle to nefunguje. Když výchozí stav stojí za h…., při veškerých snahách všech okolo nemůže být výsledek skvělý. Kočky jsme nouzově přijali "jak se dalo", části z nich byla propůjčena místnost normálně kočkám neurčená za velkých osobních "šachů" jejich "hlídačky" Terezky, další čičiny jsme rozdělili mezi čtyři obvyklá depozita (marodka u Marcely, porodnice u Jany Ch., Magda a já). Byly zděšené, nemocné, ve stresu. Jak to s nimi vypadá teď?
Jaffa
Jaffa, "kočka nejpracnější", byla zdravotně asi nejzdevastovanějším zvířetem. Hned během stěhování potratila. Plachá, vyděšená, nechytatelná číča, zjevně z kondice a zvláštně kulhající. Teprve prohlídka v narkóze spojená s kastrací ukázala důvod kulhání, Jaffa měla zastaralou zlomeninu zadní nohy. Kost se zlomila nad kloubem a její ostrý konec vlastně otevíral ránu a vyjížděl ven z nohy. Pokusili jsme se nožku spravit, byla to jediná možnost, jak plaché kočence nemuset tlapku amputovat, stále se hýbající zlomenina, nezfixovaná, to musel být dost děs. Bohužel velká část kosti byla špatná, mrtvá, kost velmi tenká a hlavně šlacha se za ty (nejméně) měsíce stihla příliš zkrátit. Kostičky tenčí než kuře. Zkusili jsme, nevyšlo, rána se zahojila hezky, ale odumřela a otevřela se tkáň na jiném místě…
Jaffa: operace zlomené nohy
Nastal tedy druhý úkol, tlapku amputovat a pak přesvědčit Jaffu, že bude kočkou domácí o třech nohách, tedy ochočit ji. Nechtěla žrát, a tak nám přišla dost draho, finančně i časově. Čekalo nás každodenní "násilné krmení" a také pašování léků do jejího těla. Jediný přijatelný způsob se pokusím popsat. Jaffa v límci mi leží na (svých) zádech na (mých) kolenou. Jednou rukou ji držím za krkem, Marcela "jistí" tlapky: K čumáčku a do tlamy jí strkám kousky jídla, ona je váhavě polyká, pak hltá, přitom se občas pokusí o výpad bokem a kousnutí do mých prstů, s vrčením. Nadává mi a žere Shiny cat tuňák s trávou. Nic jiného, vybrané lahůdky neuspěly, žrát sama nehodlala vůbec a v jiné poloze také ne. Časem jsme ji přiměly alespoň změnit i na některé jiné druhy "šínykatů – tří soust za velké prachy".
Po amputaci se jí zjevně ulevilo, i když se jako Richie musela učit pohybovat bez packy a stále se ještě učí. Papá už vše, oči se léčí a lepší a Jaffa má pomalu nakročeno stát se kočkou bytovou. Marcela strávila dlouhé hodiny jejím přesvědčováním, ošetřováním, uklidňováním a Jaffa se už nechá hladit, většinou jen na hlavičce, někdy i dál…
Ginger
Ginger byla "malér" už od pohledu, hubená a vysoce březí. Hezká kočička, bála se nás.
Krásná Ginger hledá nový domov
Přestěhovali jsme ji do "porodnice" k Janě Ch. a Ginger brzy začala rodit. Miminka ale nebyla moc životaschopná a Ginger na tom nebyla vůbec dobře. Následoval rychlý převoz na veterinu (depozit je za Poděbrady), sono, sál… Díky pečlivému ošetřování je z ní teď krásná číča, miminka nevydržela. Ginger čeká na nový domov.
Prcina
Prcina, ta nám a hlavně Marcele připravila pár bezesných nocí a vše bylo marné. Tohle malé mimi bylo nalezeno mezi složenou kuchyňskou linkou (téměř jediným nábytkem v bytě – Zrzci se zásadně pohybují při zemi, nešplhají) v "hnízdě" spolu se svým mrtvým sourozencem. Jeho máma zmizela pod vanou a nedařilo se ji ulovit několik dní. Přes umělé krmení a péči jiných koček malá a "vláčná" Prcina nevydržela déle než pár dnů.
Cifour a Clif
Cifour a Clif byli dva bílozrzci z kocourů přidělených "na výchovu" k Magdě. Cifour, velký kocour, dnes už mohutný, silný a v kondici, se velmi dlouho choval jako absolutní plašan, navíc vzteklý. Teď udělal ohromné pokroky, nechává se
od Magdy hladit a už se i choval. Získává zpět důvěru v lidi a čeká na nový domov.
Clif mírnější, vyhublý a drobný kocourek, byl jednoho dne nalezen, "bez varování", mrtvý. Měl problém se žaludkem, který vypadal trochu jako vřed, zřejmě ale šlo o nádor.
Hardy a Filip
Hardy a Filip jsou "tmavé výjimky"mezi rezavou smečkou. Bílomour Hardy se původně nechal lapit do ruky, Filip byl naopak chycen mezi posledními "podvanovkami", šíleně vyděšený a vzteklý, když jsme se k němu chtěli přiblížit. Oba jsou velmi chytří a nemají "zrzčí" zorničky. Z obou se po získání kondice a váhy stala moc hezká zvířata. Hardy u Magdy stále čeká na ty své páníčky, Filip našel nový domov u tolerantních lidí.
Mongol
Mongol – rezavý kocour, šílený z jakéhokoliv omezení a z přítomnosti lidí ve své blízkosti.
Vyrazil dvířka u přepravky a běžel "vstříc svobodnému životu" autům a jinému nebezpečí. Na místě, kde utekl, hlady neumře (neb tam pečlivě zakrmuji), ale je zatím nechytitelný.
Pusinka
Pusinka, nejmenší bílorezka, něžná, křehká, jemná a mazlivá, našla nový domov jako první na výstavě "Sen zvířat".
Sabinka
Sabinka byla maminkou kotěte Prciny. Ve strachu vlezla pod vanu a několik dnů jsme na ni marně se sklopcem čekali. Nechápali jsme jak, ale bylo jasné, že zmizela. Posléze se ukázalo, že se zřejmě propasírovala škvírou pod dveřmi a utekla oknem z dost vysokého prvního patra a možná nebyla jediná. Ve strachu před neznámým prostředím (nikdy nebyla venku) vlezla do sklepa a tam byla po několika dnech objevena. Večerní výjezd, odchyt ve dvou sousedících sklepech… zkrátím to, po měsíci jí selhaly ledviny.
Rohlíček a Bagetka
Rohlíček a Bagetka – už skoro mazlivý, mírný Rohlíček a opatrná, stále vyplašená Bagetka se ještě léčí a vykrmují, jsou pořád hubení a ošetření očí komplikuje, hlavně u Bagetky, plachost. Bagetka má dojemný zvyk, ráda se schovává pod dekami, když se bojí, zaleze do postele a jako pštros schová hlavičku.
Koblih a Honzík
Koblih a Honzík jsou oba bílozrzci. Koblih je větší, mohutnější a klidnější, Honzík je zvědavější. Oba čekají na nový domov u Terezky, kde se z původně opatrných zvířat stávají mazlivá a společenská zvířata.
Fešák Honzík
Zrzek, Pepina a Hammeritka
Zrzek byl milý, velmi mazlivý a komunikativní... zabil ho zápal plic.
Pepina je stará číča a výjimečné na ní je, že ač je ze zrzků, je mourovatá :-). "Matka rodu" byla pro jistotu testovaná na leukozu a je negativní.
Hammeritka nám připravila dost starostí, když z "pokoje koček" od Terezky uprchla škvírou na větrání v okně, čímž porušila fyzikální zákony :-). Naštěstí byla po pár dnech lapena, přestěhovala se na marodku, ještě se "dává do kupy" (útěkem prošvihla očkování) a bydlí a rozumí si s kocourem Trefou.
Hammeritka
Zorničky
Dlouho nám vrtaly hlavou rozšířené a pomalu reagující zorničky Zrzků. Vidělo je několik veterinářů a nikdo neznal příčinu, považovali jsme to za rodový problém vzniklý příbuzenskou plemenitbou. Houbičky houby.
Minulý týden jsme byly s očima různých čičin u MVDr. Beránka, očního specialisty, a vzaly jsme s sebou jeden "průměrný vzorek" Zrzků, kočičku Hammeritku. A diagnóza byla na světě. Prý se to dnes už skoro nevidí a dřív to bývalo časté. Kočičky měly v době růstu nedostatek taurinu, aminokyseliny, kterou pes nebo člověk dokáže "vyrobit", ale kočka ji musí přijmout v potravě. (Průmyslově vyráběná strava pro kočky taurin obsahuje.) Teď už není co dohnat přímo přidáváním taurinu, máme "jen" krmit kvalitní kočičí stravou a oči se trochu zlepší. Krmíme "o sto šest"a Zrzci se pomalu dostávají do kondice.
Skóre
Pro větší přehlednost jsem Zrzky zanesla do následující tabulky:
Přijato: 18
Umístěno: 2
Čeká na umístění: 7
Stále se léčí: 3
Zemřelo: 5
Uteklo: 1
Prosím žebrám…
Zrzci se pomalu "trousí" do inzerce a nechali po sobě "vydatné" resty, převážně na veterině. Dvě operace Jaffy, léčení, kastrace, očkování, depotní antibiotika pro zděšené a téměř neošetřitelné plašany, operace Ginger. Nutnost kvalitního krmení, odčervení, léky do očí…
Každá nečekaná vlna rozhodí "rozpočet", ale Dámy a Pánové ze Zrzků byli například oproti "Modříniným dětem" nesrovnatelně horší. Je to logické – podmínky, ve kterých žili…..
Ještě zdaleka nemáme všechnu nutnou veterinu za sebou a už jsme jen "v Zrzcích" v mínusu o dvacet tisíc. Při letošním děsném podzimu se spoustou nemocných koťat už přestáváme zvládat a tak tu teď znovu a doufám, že letos už naposled, žebrám o pomoc. Nezbytně nutné je zaplatit veterinu, ale Zrzci potřebují i kvalitní granulky, stelivo, látky do pelíšků, vitamíny..
Vím, že by bylo nejjednodušší a vlastně i logické tuhle průšvihovou partu vzniklou "úzkou příbuzenskou plemenitbou" zkrátka utratit, ale když vidím, jak pomalu "roztávají", získávají kondici i radost ze života… Zrzci dostali šanci na nový život a třeba Pusinka, první umístěná, jí podle zpráv z nového domova využila dokonale. Pomůžete nám? (Číslo účtu je 152335352/0600 (další kontaktní údaje), příspěvky jsou odečitatelné ze základu daně.)
Modříniny děti
Téměř ve stejnou dobu jako Zrzci přišly k nám i "Domi" kočky – "Modříniny děti".
Byly výsledkem "bezpapírového chovu" údajných (i mourovatých) britek, následovalo nutné stěhování (telefonát den předem...) a kočky se za pláče paničky pozdě večer vezly k nám. Kondice úměrná způsobu chovu, maminy s koťaty, kočička těsně před problematickým porodem, ale alespoň všichni zvyklí na lidi. Nekastrovaní, neočkovaní, zablešení, ...
Rozdělili jsme je mezi Františku, marodku a depozit v Liberci. Mámy kočky neměly mléko – nejmladší koťata "Skřítci" nevydržela, nejstarší Modřína rodila císařským řezem mrtvá koťata a až poté jsem se od původní majitelky dozvěděla, že už byl problém s minulým porodem, ale "Kdo to má uhlídat"...
Většina "Modříniných dětí" už našla nové domovy (namátkou: Paní Modrá, Lord Vetinari, Filda), Kamikaze), čekají už jen Prouženka, které se léčil rohovkový vřed, a černá Domi, ze které se stává moc krásná kočka.
Související články:
přidat do oblíbených | poslat e-mailem | vytisknout | sdílet | |
přidej komentář
| vypiš komentáře
Komentáře:
Prouženka (2007-11-26 09:38:55, Františka k.) Odpovědět
už nečeká, včera odešla do nového domova :-)
Potřeby (2007-11-26 10:28:21, Ivča) Odpovědět
Penězmi teď zrovna neoplývám, ale zásobila jsem se Gimpet pastama v akci, takže bych mohla poslat nějaké vitamínky, deky, ručníky a granulky. Je možné balík poslat na adresu Čapkova?
A Proužence přejeme samé hezké dni v novém domově :o)
pomoc (2007-11-26 10:51:49, Františka k.) Odpovědět
Určitě! Pokud to jde normálně poštou tak není problém.Děkujeme
Utratit? (2007-11-26 11:35:56, Zuzana F.) Odpovědět
Vím, že by bylo nejjednodušší a vlastně i logické tuhle průšvihovou partu vzniklou "úzkou příbuzenskou plemenitbou" zkrátka utratit...
Takhle poznamka mi prijde pomerne dost dulezita. Utraceni cele skupiny problemovych kocek by zajiste bylo nejrychlejsi, nejjednodussi a financne nejmene narocne reseni.
Bylo by dobre, kdyby si tento fakt uvedomili vsichni lide, kteri maji deset a vice kocek. Pravdepodobnost, ze se o "stadecko" s nadsenim postaraji pozustali, je ve vetsine pripadu nulova; to je realne tak u jednoho dvou vymazlenych zvirat. Pokud dedici nenarazi na soukr. zarizeni, ktere bude ochotne se zvirat ujmout, skonci to s kockami blede. Tim nejjednodussim a nejlevnejsim zpusobem...
Máte naprostou pravdu. (2007-11-26 12:52:29, Katja) Odpovědět
To, že k pozůstalým kočkám pozvou útulek není běžné, takže pokud jich je tolik a v takovém stavu, bývá jejích konec smutný. Ale vysvětlujte to lidem, kteří jsou natolik nenormální, že s kočkami takto žijí! Nepřesvědčí-li je pach pročůraných podlah a umírající koťata, nepronikne k nim varování, co bude se zvířaty po jejich smrti. Je to hrozné, chudinky kočičky!
Utrpení, euthanasie..... (2007-11-26 15:42:31, Marie) Odpovědět
Já nevím, myslím si to samé, v případě složitých operací si nejsem úplně jistá, že kočce neuniká důvod toho, proč tolik trpí.... Já sama mám 4 kočky, starám se o ně, co to jde, takže mám kočky fakt ráda, ale nevím nevím, takovéhle zachraňování za každou cenu.... Nemluvím o kočkách se zánětem spojivek, ale složité bolestivé operace, amputace, to mi přijde jako ode zdi ke zdi a kočka se spíš trápí... Ale to je můj názor, Vaši práci obdivuji a držím palce.... Zdravím, M.
No jo, Marie, (2007-11-26 16:26:29, Jana Bu. ) Odpovědět
ale to musíte posuzovat perspektivou dalšího života. Hrubě řečeno - jde-li o dvacetiletou kočku, asi ji nikdo amputací trápit nebude, ale jde-li o kočku, kde je velká pravděpodobnost, že po uzdravení bude pár let spokojeně žít, tak proč ne?
Zbytečné trápení za hodně peněz? (2007-11-27 03:35:20, Marcela H.) Odpovědět
Musím v této věci souhlasit s Janou.Nikdo se nepouští bezhlavě do složitých operací starých koček,u kterých je naděje na uzdravení po úrazu minimální.Ale proč nedat šanci na další,byť jiný život,zvířeti mladému v jinak slušném zdravotním stavu.Od jara mám u sebe kocoura Richieho,kterému byla amputována zadní packa.Ačkoliv jde o kocoura původně venkovního, dnes se suverénně pohybuje v domácnosti,po rehabilitaci se naučil dokonce dostat se na šplhadlo, přistihla jsem jej na kuchyňské lince, po schodech vyběhne stejně jako čtyřnohý. Kocouři ho berou vzhledem k jeho velikosti s respektem,s koťaty si normálně hraje,s kočkami se kamarádí,jen s Lettym se několikrát porval :-).... Vede tedy úplně běžný kocouří život.
Jaffa je zatím plašší, ale je velmi šikovná a to, co se Richie učil dva týdny,ona umí za dva dny.Je také zcela soběstačná.Vím, že to nemusí vždy vyjít, ale proč se nepokusit...
Paní Marcelo, (2007-11-27 11:13:11, Dita) Odpovědět
prosím, jak to dopadlo s Fírou? Dlouho jsem o něm nic nečetla a tak mám smutné tušení, že boj asi prohrál...
Fíra (2007-11-29 08:16:33, Markéta) Odpovědět
Byla jsem u paní Marcely "na čumendu", Fíra je v rámci možností v pořádku. Mazlí se, je hrozně přítulný. Akorát co vím, tak by potřeboval přibrat, aby z něho byl macek... Podle hlavy by měl být mohutný, ale tělíčko je furt drobné, jako by mu nepatřilo. Nožka se hojí, může na ni našlapovat. Dobrá péče se na tom kočičákovi projevila.
Držím pěsti, aby zesílil a našel nové páníky!
Děkuji moc (2007-11-29 08:56:55, Dita) Odpovědět
za dobrou zprávu a paní Marcele za péči o Fíru. Ani nevíte, jak mne potěšilo, že se Fíra snaží bojovat. Budeme držet tlapky, aby se mu podařilo přibrat.
Já mám takovu radost, (2007-11-29 15:03:48, Mišula a kočičáci z Plzně) Odpovědět
že Fíra zlepšuje. Také jsem si na něho vzpoměla. Po výplatě pošlu Fíroškovi nějaký peníz na dobré papání, aby zesílil. Jo zrzavý kocourek je můj sen, i když bych ty svoje kočičáky nedala za nic.
Fíra (2007-12-02 13:53:02, Marcela H.) Odpovědět
Zdravím příznivce rezavé skvadry.Fírovi se nožička zahojila, zvládá pohyb v plném rozsahu,skáče,běhá,hraje si se staříky...ALE od léta je Firďa na jaterní dietě a nyní se přidalo i postupné selhávání ledvin.Takže má speciálně sestavenou dietu.Při ní ovšem netloustne.Nicméně- život si užívá,i když jej zřejmě dožije tady...Můžeme zase diskutovat o tom, zda tedy takto nemocná a zraněná zvířata zachraňovat,ale berme to tedy jako šanci jim danou.Proti přírodě je ale někdy člověk i při veškeré péči, kterou je schopen třeba právě Fírovi poskytnout,malý pán.Chtěla bych doufat,že se vše ještě obrátí k lepšímu, ale rozum a zkušenosti mi říkají bohužel něco jiného....
Fíra (2007-12-02 15:17:52, Lucie) Odpovědět
Paní Marcelo, myslím, že jste vystihla to hlavní, když jste napsala, že Fíra si život užívá. Nikdo z nás živých bytostí nevíme, jak dlouhý život máme vyměřený, ale jde o to, aby ten, co máme, byl dobrý a snesitelný. Fíra si naštěstí nedovede spočítat, jak dlouho se měl špatně, a neví, že se může stát, že by s námi už třeba dlouho nemusel pobýt. Pro něj je hlavní, že teď se má dobře, nic mu nechybí a někdo ho má rád. Jste skvělá, jak jste ho vypiplala a jak se o něj staráte. Myslím, že debata o tom, jestli má cenu zachraňovat takto těžce postižená zvířata, vůbec není na místě. Přeju vám, aby se Fíra se svými neduhy co nejlépe srovnal a pobyl tu s námi spokojený, jak nejdéle to půjde.
A ještě bych se chtěla zeptat. Jednou jste psala, že se k vám dostal další zrzavý kocourek, skoro stejný jako Fíra a taky s podobným zraněním, ale jemu že snad musela být noha amputovaná? Jméno už si bohužel nevybavuji. Jak ten se má, uzdravil se a žije?
Mějte se pěkně a pozdravujte celou svou dočasnou i trvalou smečku.
,,Fírovo dvojče" (2007-12-02 17:30:07, Marcela H.) Odpovědět
Tak ten druhý kocourek,téměř stejný, je právě Richie.Ten je zcela v pořádku( kromě té chybějící nožky)a pomalu se chystá k odchodu do nového domova.Když se na ně podívám, říkám si , proč jeden je po stejné léčbě, téměř stejně dlouhé,při stejné péči dvoukilový a před očima se ztrácející a druhý pětikilový cvalda zdravím kypící...
Fíra a Richie (2007-12-02 18:13:40, Lucie) Odpovědět
Ano, ano, Richie. Vidíte, váš příspěvek o něco výš jsem četla a neuvědomila si, že Richie je právě tenhle zrzeček.
Co na to říct. Bohužel (nebo snad možná bohudík) nevíte, co všechno mají tihle dva pánové za sebou a co tak ovlivnilo jejich odolnost, že jeden prospívá a druhému se nedaří. Vrozené dispozice, životní podmínky, zacházení, strava, prodělané nemoci, věk, stres, ... To jsou desítky možností, jedno k druhému, a nedá se ani soudit, jestli za to někdo může. Ale důležité je, že Fíra není opuštěný a Richie že se chystá na novou etapu svého zakrouceného života. Přeju mu skvělý domov s plnou mističkou a rukou, která hladí.
Oba zrzky zdravím já i moje malá smečka - Matýsek, moureček původem z venkovského dvorku, a Pepíček, starší pán černý jak noc, přitoulaný bůhvíodkud hladový na zahradu, toho času oba posteloví povaleči non plus ultra.
Zrzíci (2007-11-26 14:44:19, Mišula a kočičáci z Plzně) Odpovědět
jsou krásní a se vším co je tady napsáno, nelze než souhlasit. Já bych si také nejradši ke svým dvěma kočičákům vzala ještě další, ale nejde to. Byt ani peněženka by to nezvládli. Tak se snažím přispívat, alespoň občas nějakou korunkou. Ad Honzík, je to zvláštní, ti útulkový Honzíčci jsou krasavci a miláčkové. Něco o tom vím,jednoho útulníčka Honáska mám doma.
Dvacet tisíc v mínusu... (2007-11-26 19:54:37, L&C) Odpovědět
...to zní opravdu zoufale. Posíláme malý příspěvěk... i jako poděkování za péči o všechny ty nešťastníky, za dřinu, za naději...
Barevná legenda komentářů:
maximálně 2 dny staré, maximálně týden staré a starší;aktuálně vybraný komentář
|
^ zpět k článku
|
|
|