Zdravím všechno kočkomilné tvorstvo!
Ti moji chlupáčci se rozhodli, že mi musí udělat ostudu za každou cenu! Ale nemyslete si, ono to není všechno tak, jak to z toho vyprávění vypadá. Mám to uvést na pravou míru?
Krisťulínek je takový jednodušší. Někteří už na to podle jeho vyprávění možná přišli… Miluje pití vody z akvária a květináčů. Otevřené okno, to je pro něho svátek! Taky dovede ulovit pavouky, mouchy a poslední dobou taky berušky. Prostě kdejaká havěť je dost dobrá jako svačinka. Jídlu moc nedá, oblízne masíčko a jde na granulky. Není spokojený, dokud aspoň jednu nehodí do mističky s vodou. Pak kouká, jak plave. A když klesne na dno, jde koukat na rybky.
Barča a Kristián
Krista je mohutný aktivní kocour s duší atleta. Dokazuje mi to minimálně 2x do týdne, zásadně velmi pozdě v noci nebo naopak velmi brzo ráno. Z bytu si udělá opičí dráhu. Na židli, pod stůl, prolítnout skrz kytky, hupsnout na okno, zarachotit žaluziemi, jako granát dopadnout do postele, šup na opěradlo, skokem dalekým na moji hlavu a mocným odrazem kličkovaná mezi nohami židlí… Občas to vylepší „tunelováním“ koupelny. To znamená, že vlítne pod kobereček u vany a při rychlém úprku ho musí co nejvíc odtáhnout stranou. Svůj úspěch sděluje mňoukáním. Čím se dostane kobereček dál, tím hlasitěji to komentuje…
Při třetím kolečku dostane ústní výstrahu, při čtvrtém po něm něco hodím a jak správně tušíte, pátý průlet znamená jeho zneškodnění polštářem. Potom usoudí, že se hodně moc unavil a že se mi za to příkoří musí omluvit. Omlouvá se natažený na mém! polštáři s blaženým vrněním a hloupoučkou nevědomostí hrozitánsky unaveného kocourka…
Kristián a jeho hudební království
Barča je úplně jiná. Je to krásná kočičí dáma. Pokud teda pomineme lehkou nadváhu, špíčky a „lachtaní“ tlapky. Zkrátka vypadá jako váleček na rozjíždějících se packách… Moc ráda papá (svoje i Kristýnkovo jídlo), ještě víc miluje válení se a odpočívání. Zjistila jsem, že je líná zvednout i hlavu. Leží rozpláclá na svojí světle modré dece a jenom koulí očkama. Hlavně žádný pohyb!
Ale i tahle tlusťoška dovede vyvinout rychlost. A obratnost, s jakou řádí na škrabadle, by jí mohlo závidět i kdejaké kotě! Taky umí výborně představovat Eiffelovku. Jenom si to představte: rozjeté zadní tlapky, statná záď a krátký ocásek směřující přímo nahoru… Další brilantním kouskem je „tyranosaurus rex“. Znáte to z filmu: velký ještěr, který otáčí hlavu i s hrudí, zaměří se na kořist a nic víc neexistuje, rozpohybovaný kolos, ze kterého jde vidět jenom ten pohupující se zadek s ocasem v rytmu chůze… Tak místo té zubaté ještěrky si dosaďte bílomourovatou micku. Pohyby zůstávají stejné. Přiznávám, je to lehce úsměvné…
Baruška si nejraději hraje se svojí oblíbenou bílou myškou. Musí být blízko u ratanového stojánku na květiny. To potom prolézá, protahuje a natahuje packy, jenom aby na tu myš dosáhla! Pak ji vezme za ocásek do tlamičky a začíná box! Barčulka zatím vždycky zvítězila. A když se unaví, tak se protáhne a jde si zase lehnout. Předtím samozřejmě překontrolovala mističky…
Barča a Kristián
A co se stane, když přijdu domů? Bramboráček mě nadšeně vítá, kouká, jestli něco nesu a vrní blahem. Krikeťáček se zase moc bojí, že jde bubák. Je zalezlý na židličce a pokaždé se hrozně lekne, když se ho dotknu nebo zvednu ubrus. Pak oba nadšeně sledují přípravu kočičí večeře a ještě nadšeněji ji konzumují.
A večer? To si oba hupsnou na gauč, každý na svoji deku. A když si i já sednu, tak se jdou oba pomazlit. Ani za nic na světě bych je nevyměnila. Jedna kočka je dobrá, ale dvě jsou lepší…
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout