Když jsem tohle černé stvoření umisťovala, netušila jsem ještě, že ho předávám budoucímu kolegovi, a tak budu mít zprávy o jeho nejnovějších kouscích a radovánkách i vyděšené dotazy ohledně případných zdravotních obtíží (rozumějte: "blitíčka" po nějaké zlodějině "mňamek") na denním pořádku.

Tomík jako štěně

Už dlouho z kolegy páčím pejskovy fotky, má jich mraky, ale v mobilu. Tak jsem si Berdu musela vyfotit sama, když se k nám přijel ukázat.

Když jsem k němu kdysi přišla, byl to malý, trošičku hysterický, dost bojácný a skrz na skrz nešťastný černý "labradoroidní" psíček, který za prvních pár měsíců života vystřídal, jen co vím jistě, čtyři domácnosti.

Už se nedozvím, odkud vlastně původně byl, já pro něj jela do Řevnic. Krčil se přede mnou v koutě a vrčel, ale když jsem vzala jeho vodítko, úplně se proměnil. Vyrazil ochotně ven s výrazem "pojď pryč, tady blbě hrajou". Jezdil pak spolu se mnou, Alexem a malou "Barčou se zipem na zádech" autem a zalíbil se svému novému páníčkovi.

Tomík jako dospělák

Přiznávám, že jsem s umístěním váhala, protože kolega si ho nadělil k svátku, bylo Jiřího, a jeho maminka, se kterou bydlí, nic předem netušila. Trošku jsem se bála, že malý Tomík, jak se tehdy jmenoval, zažije další zklamání. Ale vyšlo to.

Berísek, Berda, Beriša, Béry... bydlí ve vesnici poblíž Kolína s páníčkem, jeho maminkou a starší fenkou pekinéze a celý jeho malý svět se točí okolo něj. Hlídá paničku, když minule upadla a nemohla vstát, tahal jí za rukávy a pomáhal jí na nohy, doprovází ji ke slepicím. Když usne venku na lavičce, Beriša ji střeží a dělá jí společnost, pak už ale netrpělivě, přesně na čas, vyhlíží návrat páníčka. A běda, když ten se někde zapomene, to potom musí žehlit. Ve volných dnech vycházky do lesa, koupání v rybníku... Jako malý si "přečetl" pár knih i spáchal nějaké jiné škody, jako každé štěně. Teď už je velkým rozumným psiskem, co místo páníčka dohlíží přes den na domácnost, tak si takové vylomeniny nemůže dovolit. Střeží dům i okurky ve skleníku, hlídá slepičky, ochutnává, co se vaří (ovšem papá Roayal Canin) a na hraní má nejradši "Andulu", gumovou slepici. Miluje Rinti pamlsky i konzervičky, ke konzervě z Tesca ani nečuchne, je z něj pěkný rozmlsanec, ale má k tomu i důvod, jakékoliv méně kvalitní psí krmení mu rozhodí zažívání. Když v hodinu, o které Jirka tvrdí, že je to "ráno" a pro mě je ještě "hluboká noc", odejde pán domu na vlak, Berda obsadí jeho vyhřátou postel.

Tomík a slepice Andula

Zkrátka tady bych chtěla být psem. Dostávám víc než dva roky průběžné zprávy o všech jeho vylomeninách a zážitcích (setkání s koněm z oka do oka naposledy), ale za celou dobu jsem neviděla to psisko psovité naživo, jen fotky, tak jsme to museli jednou napravit. Beriša měl veliký výlet. Osobákem a rychlíkem do Prahy a autem zpět, přijel se nám ukázat. Pokoušela jsem se fotit, kvalita nic moc, ale kdo chcete, pokochejte se, tady jsou.

Související odkazy:

• Tomík (Beriša, Berda, Béry, Berísek), profil v inzerci
• Tomík, fotografie z nového domova