Zájezdu se nakonec účastnilo navíc ještě několik kočičáků, převážně koťat. Navíc Praha byla ráno ještě průjezdnější než obvykle, takže to byl tak trochu boj s časem. Mise ale splnila účel, dozvěděli jsme se mnoho dosud nezjištěného a několika zvířatům bude možné od jejich vlekoucích se problémů pomoci.
Pan Hardy
Hardy ze Zrzků, poslední neumístěný kocour z rodu "ze Zrzků", žijící v depozitu u Magdy, navzdory svému přízvisku bílomourovatý, narostl do rozměrů už vpravdě obřích. Je to krásný, dlouhý, mohutný kocour, který si ale udržel atletickou postavu, prostě krasavec k pohledání. Z vyhublého hysterického vyplašence je navíc sice pořád opatrný, ale celkem hodný a vymazlený kocour. Má jen jednu chybku na kráse. Očíčko, to očíčko je problém. Je věčně přivřené, zánět spojivek Hardyho vždy spolehlivě vyřadí z umísťovacích výstav, kapání pomáhá jen na chvíli. Podezřívali jsme ho ze zánětu třetího víčka (zevnitř se udělá taková "krupička", která dře oko), jaký mívají psi. Omyl. Hardymu se stáčí spodní víčko dovnitř. Jen trošku, takže to není moc vidět a naštěstí není poškozená rohovka. Ale dost na to, aby bylo očíčko pořád v zánětu. Ve stresu se to prý zhoršuje, což vysvětluje, proč Hardyho večer připravíme na výstavu a on ráno u přejímky vypadá jako Žižka. Takže Hardy bude teď dostávat léky a na příští výlet jede s námi, drobnou chirurgickou úpravou se mu víčko vytočí trošku ven. A doufáme, že bude po trápení se zánětem.
Lvíček
Jeho problém vznikl už v miminčím věku, zřejmě v důsledku infekce získané už od maminky, jeho pevně zavřené oči, které se nechtěly včas otevírat, už prodělaly silný zánět, rohovkové vředy skryté za ještě zavřenýma očima mu způsobily slepotu. Jedno očíčko prostě "vyteklo", druhé "mléčné" je na místě, ale zajizvilo se pevnou bílou jizvou a vyplňuje je duhovka (pochopila-li jsem správně). Je prostě neprůhledné a to se nedá ani "rozkapat", ani řešit chirurgicky. Kocourek netrpí, oko ho nebolí, může normálně žít, ale z hlediska očaře je to definitiva, dál se dělat už nic nedá. Lvíček se dobře orientuje a je schopný žít plnohodnotně i nevida, takže jsme ho přidali do inzerce a doufáme, že brzy najde nový domov v bytovém prostředí u laskavých lidí, kteří ocení jeho slunečnou povahu a handicap jim nebude vadit (ostatně, kdo je dokonalý, že :-).
Aramis
Koťata Mundoš a Aramis byla při kontrole shledáni lepšími, takže si "chirurgický výlet" ušetřili.Vytrvalé a pravidelné kapání do očíček mělo zjevně své výsledky.
Bubák s rohovkovým vředem jede s námi i příště, a to nalačno, čeká ho operace. O něm a dalších marodkových kočinách asi až příště, abychom se do článku vešli..
Patka
Patka je velmi hezký a mazlivý černobílý kocourek. Do depozita přišel s jizvou na hlavičce a přimhouřeným okem. Navzdory zaléčení zánětu oko mhouří pořád, takže cestoval s námi. A ono něco (na spodním a třetím víčku) srostlo, jak nemělo. Pan doktor to uvolnil, teď bude kocour dostávat kapky a příště se "cvik" zopakuje a snad to bude stačit. Patka tedy jede s námi i příští týden. Doma na něj už netrpělivě čekala sestřička Pěšinka, snad nám ho příště ještě půjčí.
Koťátko z depozita od Aleny, které navzdory horšímu celkovému zdravotnímu stavu nakonec radši vyrazilo s námi, abychom nic nezanedbali, nemá v očích (krom slabého zánětu spojivek) žádný problém, žádnou překážku. To, že nevidí, je tedy zjevně neurologickým problémem a jeho prognóza je nejistá.
Miniaturní mouraté "moje" kotě se zoufalým zánětem pracovně zvané Hryzomyš (ne "loví myši", ale "myš, která hryže") je zjevně na nejlepší cestě pořídit si totéž, co kocourek Lvíček. Pokud bude naživu, jede s námi i příště.
Ozbrojený psí doprovod vzal celou návštěvu veteriny jako výlet, proběhl se na louce u kliniky, zbaštil palačinku a vůbec požil všech výhod, které cestování s sebou přineslo. Jen nám málem zboural dveře od ordinace, když se zevnitř ozývalo kvílení kotěte a štěněte, a on, věren svým povinnostem ozbrojeného doprovodu, je chtěl jít zachránit. Výlet si užil, příště prý jede zas.
Cesta z Pardubic
Zpátky jsme dorazili jak sardinky, my, pes i kočky v deseti přepravkách, pytel krmeni, pytel steliva a všeliké drobnosti z našeho oblíbeného (ne drahého) zvířecího obchodu, který máme na trase, lahev burčáku pro maminku a žampiony. Přijely s námi i recepty a pokyny a naděje, že návštěva specialisty někomu zachrání zrak a pomůže i těm, jejichž obtíže se vlečou, a blokují tak zvířatům šanci na nový domov. Jen ten perník jsme nějak prošvihly.
Související odkazy:
Související články:
přidat do oblíbených
poslat e-mailem
vytisknout